Žena je nositelkou života, její úloha v pravém smyslu slova je dávat život, rodit, pečovat.
Po okamžiku početí, kdy žena otěhotní, ještě není matkou, a říká se, že je „v jiném stavu“, těhotná, požehnaná, obtěžkána, slovensky ťarchavá…(ťarcha = tíže). Stav, od kdy žena počala v sobě nosit dítě, byl nazýván více různými výrazy.
V historii byl také používán výraz „samodruhá“.
Samodruhá zahrnuje několikero významů – nabitá, plná, oplývající, nebo – sama ještě s někým dalším.
Slehnout – znamenalo porodit své dítě. Porodivší žena bývala v lidové kultuře s úctou nazývána šestinedělkou. Protože po dobu šesti týdnů spočívala v domácnosti, nezúčastnila se společenského života a byla obklopena úzkým kruhem svých nejbližších.
Když zamíříme pozornost na bohorodičku, pannu Marii, dozvíme se z vánoční koledy, co jí tehdy řekl anděl:
Šla Maria, šla do ráje,
šla Maria, šla do ráje,
Potkal jest jí anděl páně,
Potkal jest jí anděl páně.
Kam jdeš, Maria, nedojdeš,
Kam jdeš, Maria, nedojdeš,
Těžko pod svým srdcem neseš,
Těžko pod svým srdcem neseš.
Nejen pro bohorodičku se může narození dítěte stát těžkostí, starostí – ale i štěstím, radostí. Pro každou maminku nastává období pečování, později také velké zodpovědnosti, které se vztahuje na oba rodiče – vychovat dobře dítě. Jít mu dobrým příkladem a postarat se o naději pro jeho budoucnost.
Dnešní rodiče berou své nejmenší děti do společenského dění hned po narození, ale dříve tomu tak nebylo. V šestinedělí pobývala maminka s dítětem opravdu v kruhu blízkých, dbala na tradiční úkony, mezi které patřil také křest dítěte a zápis do farní knihy narozených.
Každá matka ví, že potom, co se jí narodí dítě, musí se vzdát vícero věcí, mezi něž náleží i sobectví, a nalézt v sobě dostatečné množství altruismu, nezištné lásky, aby potomek vyrůstal v milujícím prostředí.
Zkušenost matky vůči zkušenosti ženy, která děti nikdy neměla, je nepřenosná.
