Jednu baladu z Erbenovy sbírky Kytice vynechali v dobách komunistického útlaku. Bylo to Záhořovo lože. Sbírka Kytice byla dětem ve školách vyučována, protože takový poklad národního písemnictví nemohli vynechat. Ale – Záhořovo lože, baladu se silným křesťanským i mystickým tónem, nechtěli v té době prezentovat. Balada se do sbírky Kytice vrátila ve vydání v Klubu čtenářů roku 1965.
„Erben se přidržoval ve většině básní Kytice zásad sylabotónismu, ale v zastřené podobě,“ hodnotí styl jeho veršů Karel Horálek. Verš jednotlivých balad se měnil, ale zajímavé bylo, že se dal dobře učit nazpaměť.
Baladu o loupežníku Záhořovi a o jeho 90 let dlouhém pokání nyní ke 210. výročí Erbenova narození zařadil do vysílání rozhlas Vltava.
Karel Jaromír Erben se narodil 7. listopadu 1811 v Miletíně, v Rakousko-Uherské monarchii. Studie na gymnáziu v Hradci Králové a na právnické fakultě v Praze zcela neurčily směr jeho životní pouti. V průběhu svého života se stal právníkem, archivářem, spisovatelem, hudebníkem, básníkem i spisovatelem. A především sbíral české pohádky a jinou další prostonárodní lidovou slovesnost.
Během studií se osobně znal s Karlem Hynkem Máchou a později se stýkal s Františkem Palackým. Patřil mezi významné osobnosti českého národního obrození.
Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních (1853), (zkráceně jen Kytice), která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi (s oddílem příležitostných písní) s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct (později vyšla i třináctá balada – Lilie) básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice.
