V první části jsem se s vámi podělila o to, jak jsem málem zemřela na pokročilé stadium autoimunitního onemocnění a jak jsem dosáhla „remise“ vytvořením léčebné mapy, která se zabývala fyzickými spouštěči souvisejícími se vznikem nemoci. Nyní bych se ráda svěřila s tím, jak jsem se z remise přesunula do prostoru, kde existuje úplné uzdravení.
Tato cesta začíná vnímáním.
To, jak o nemoci přemýšlíte, rozhoduje o tom, zda se plně uzdravíte, zůstanete nemocní nebo uvíznete v remisi. To může znít zvláštně, zejména z úst lékaře, jako jsem já. Věda však potvrzuje názor, že naše vnímání vytváří realitu. Lidé se například uzdravili z nemocí, jako je rakovina, syndrom dráždivého tračníku a migrény, po požití cukrové pilulky, protože si mysleli, že dostávají lék, a věřili, že „lék“ je uzdraví. Ve skutečnosti však uzdravení způsobila jejich víra. Tomuto jevu se říká placebo efekt.
Důsledkem placebo efektu je nocebo efekt, což je přesvědčení, že byste měli být nemocní nebo že onemocníte, a tak onemocníte. Zdokumentovaným příkladem nocebo efektu je Framinghamská kardiologická studie, která je nejrozsáhlejším a nejvlivnějším výzkumem srdečních chorob v historii. Stanovila tradiční rizikové faktory srdečních onemocnění, jako je vysoký krevní tlak a cukrovka, a analyzovala ženy s podobnými rizikovými faktory. Teoreticky, protože všechny měly podobné rizikové faktory, měly by všechny ženy onemocnět srdečními chorobami v podobném počtu. To se však nestalo.
Ženy, které věřily, že jsou náchylné k srdečním onemocněním, měly téměř čtyřikrát vyšší pravděpodobnost úmrtí na srdeční onemocnění ve srovnání s ženami, které nevěřily, že jsou náchylné k srdečním onemocněním. To je silný, zdokumentovaný příklad toho, jak negativní přesvědčení nebo vnímání může způsobit, že onemocníte.
Remise není výhra
Tato síla vnímání hrála v mém příběhu zásadní roli. Mnoho lidí by považovalo mou remisi závažného autoimunitního onemocnění za dobrou věc. A ve skutečnosti je remise obvykle cílem, když máte autoimunitní onemocnění, protože se často věří, že tato onemocnění jsou nevyléčitelná. Ale co je to „remise“?
Podle Národního onkologického ústavu (The National Cancer Institute) znamená úplná remise „vymizení všech příznaků a symptomů rakoviny, i když rakovina může v těle stále být“. Znamená tedy remise, že jste vyléčeni? Ne.
Slovník navíc definuje remisi jako „dočasné uzdravení“ nebo „zmírnění příznaků na určitou dobu“. Přesně to jsem zažila i já. Jakmile byly vyřešeny fyzické spouštěče, jako je citlivost na potraviny, nedostatek živin a toxicita těžkých kovů, přešla jsem do remise. Už jsem neměla fyzické příznaky autoimunitního onemocnění, ale nemoc se mohla vrátit. Zažívala jsem návraty nemoci v podobě „vzplanutí“.
Například když jsem snědla příliš mnoho cukru, i když to bylo ovoce, cítila jsem bolest v pravém předloktí. To byl můj jedinečný indikátor, že mám zánět a musím provést změny, jinak by se nemoc mohla vrátit.
Rozhodla jsem se, že nechci zůstat zaseknutá v remisi, a pouze udržovat příznaky na uzdě a čekat, že se nemoc vrátí, pokud budu jíst špatné jídlo nebo se budu příliš stresovat.
Následně jsem změnila své vnímání. Místo abych se radovala, že jsem dosáhla remise, rozhodla jsem se uvěřit, že remise neexistuje. Remise je v jistém smyslu přesvědčení, že vaše nemoc je stále s vámi a čeká.
Remise je omezující domněnka, které se v naší kultuře v drtivé většině přijímá. Jako omezující přesvědčení vám může bránit v dosažení úplného uzdravení, a to především tím, že vás udržuje v prostoru strachu – strachu, že pokud se nebudete chovat určitým způsobem, nemoc se vrátí. Dalo by se říci, že ve vás udržuje nocebo.
Já jsem se chtěla uzdravit úplně a neuvíznout ve strachu. Proto jsem se rozhodla nespokojit se s remisí a pokračovala jsem v hledání odpovědí.
Brzy jsem si uvědomila, že k úplnému uzdravení z nemoci je třeba řešit její příčinu. Kořen důvodu nemoci však často neexistuje na fyzické úrovni. Západní medicína například uznává, že zhruba 90 procent všech nemocí je způsobeno stresem nebo s ním souvisí. Slyšeli jste někdy větu „stres zabíjí“?
Když jste ve stresu, ať už fyzickém, psychickém nebo emocionálním, aktivuje se váš sympatický nervový systém, což způsobuje uvolňování adrenalinu, kortizolu a dalších biochemických látek, které mají za úkol dostat vás ze stresové situace: bojovat nebo utéct.
Tento mechanismus boje nebo útěku je fantastickým nástrojem, který vám může v akutní stresové situaci zachránit život. Většina z nás však stráví zhruba 70 % dne ve stavu boje nebo útěku, což může vést k onemocnění. Například chronicky zvýšená hladina kortizolu může přispívat k obezitě, cukrovce a chronické únavě. Co v každém z těchto příkladů způsobilo onemocnění – zvýšená hladina kortizolu nebo chronický stres?
Kortizol není hlavní příčinou; je pouze fyzickým projevem základního problému – stresu. Instinktivně víme, že je to pravda. Proto praktikujeme zvládání stresu, a proto se cítíme lépe, když na dovolené „unikneme“ každodenní zátěži. Přesto většina z nás nadále hledá fyzické odpovědi na své zdánlivě fyzické problémy, včetně chronických a autoimunitních onemocnění. Proto lékaři, kteří se zabývají pouze fyzickou sférou, mohou svým pacientům pomoci pouze dosáhnout remise, na rozdíl od dosažení úplného zvratu nemoci.
Síla odpuštění
Uvědomila jsem si, že abych se úplně uzdravila, musím řešit základní příčinu, která existuje na emocionální nebo energetické úrovni. Pro zvrácení nemoci, stejně jako pro udržení optimálního zdraví, je zásadní zejména odpuštění.
V lékařské literatuře je například uvedeno mnoho příkladů nemocí, včetně rakoviny, které spontánně ustoupily po aktu odpuštění. Následně jsem zahájila proces odpuštění všem, včetně sebe – což bylo nejtěžší.
Z výzkumných studií vím, že traumata z dětství jsou nejpřehlíženějším rizikovým faktorem nemocí, a tak jsem svou cestu začala tím, že jsem si připomněla každou znepokojivou událost z tohoto období svého života.
Každé osobě jsem postupně odpustila.
Některým se odpouštělo snadno. V důsledku toho jsem dokázala rychle přetransformovat související emoce. Zato u jiných to bylo náročné a vyžadovalo si to více času.
Například můj nevlastní otec mě osm let sexuálně obtěžoval. Toto trauma z dětství ve mně zanechalo hlubokou ránu, kterou jsem přijala jako součást své identity. Proto jsem mu odpouštěla postupně. Odpouštěla jsem a po několika dnech nebo týdnech se objevila hlubší úroveň odpuštění a já jsem znovu procházela procesem odpuštění. Nakonec jsem mu dokázala odpustit úplně a přetransformovat všechny související emoce.
Krása odpuštění spočívá v tom, že se s dotyčným nemusíte konfrontovat, protože odpuštění není o druhém člověku. Je o tom, že se rozhodnete, že už to břemeno nechcete dál nést. Následně jsem napsala dopis svému nevlastnímu otci. Nikdy jsem ho ale neposlala poštou, nebylo třeba.
V dopise jsem napsala všechno, co jsem mu kdy chtěla říct. Nedržela jsem se zpátky, použila jsem každé nenávistné slovo, které mě napadlo. Všechnu tu negativní, toxickou energii jsem vylila do dopisu a tím jsem tu toxickou energii vrátila.
Když jsem skončila s ventilováním svých emocí, vyslovila jsem nahlas tato slova: „Odmítám dál nosit tvou toxickou energii. Nařizuji, aby každý kousek toxické energie okamžitě opustil mé tělo. Propouštím tě a osvobozuji tě. Právě teď a tady se osvobozuji.“
Pak jsem se zhluboka nadechla a vydechla všechny toxiny. Vizualizovala jsem si, jak mi ty toxiny vycházejí z těla a při výdechu se uvolňují do ovzduší. Už nebyly součástí mého těla ani mé identity.
Pozoruhodné je, že jakmile jsem svému nevlastnímu otci zcela odpustila, uvědomila jsem si, že skrze odpuštění se otevírají dveře k lásce. Je těžké milovat sebe nebo druhé, když jste uvězněni v prostoru strachu nebo hněvu. Následně vám zadržování těchto negativních emocí brání v úplném uzdravení.
Když však tyto emoce uvolníte, uvolníte tím prostor pro lásku, vděčnost a mír, což nakonec přináší hlubší úroveň uzdravení.
Odpuštění má tak hluboký vliv na vaši biologii, že se stalo součástí mé každodenní wellness rutiny, hned vedle konzumace čistých potravin a pití čisté vody.
Moje uzdravení z autoimunitního onemocnění bylo úplné, jakmile jsem převzala plnou odpovědnost za své zdraví, včetně změny stravy, životního stylu a náhledu na život, včetně aplikování odpuštění.
Návraty nemoci zmizely a autoimunitní onemocnění se stalo vzdálenou vzpomínkou na člověka, kterým už nejsem. Navíc se mi tak výrazně zvýšila hladina energie, že se mnou občas nestačí držet krok ani moje děti!
Když se ohlédnu zpět, nikdy mě nepřekvapilo, že nemoc zmizela. Vždy jsem věřila, že úplné uzdravení je možné. Ale překvapilo mě, jak svobodně jsem se cítila. Dosáhla jsem takové mentální, emocionální, duchovní a fyzické svobody, jakou jsem si nikdy nedokázala ani představit.
A s touto svobodou přišla i nesmírná radost – radost, kterou slyšíte v dětském smíchu nebo vidíte na dětské tváři o Vánocích.
Za to všechno vděčím Bohu. Ten mi dal druhou šanci na život a štěstí. Mnoho lidí také hledá svou druhou šanci. Možná nevědí, jak taková cesta vypadá, stejně jako jsem to nevěděla já. Ale doufám, že vědí, že síla uzdravit se – fyzicky, psychicky, emocionálně i duchovně – je v nich. Vždyť všichni si zasloužíme druhou šanci.
Přeloženo z článku newyorské redakce deníku The Epoch Times.
