Výročí: Emil rytíř Škoda, zakladatel strojírenského kolosu Škoda v Plzni

„Škoda“ – to je značka, pojem, firma známá snad po celém světě. Automobily, zařízení pro cukrovary, kolejová vozidla, lodní zařízení, zbraně – tomu všemu dal jméno zakladatel Emil rytíř Škoda.

Emil se narodil v rodině zámožného lékaře v Plzni 18. listopadu 1839. Jeho otec byl členem první správní rady Měšťanského pivovaru a také poslancem Říšského sněmu a roku 1867 byl dědičně uveden do rytířského stavu. Emilova matka, Anna roz. Říhová, přinesla do rodiny pěkné věno.

A tak měl syn Emil, také rytíř, kapitál, se kterým začínal budovat svou velkofirmu. Štěstí do začátku měl, když mu navíc k tomu peníze půjčil také jeho strýc. Manažerské schopnosti, kterými byl obdařen, a doba, která přála průmyslové revoluci, to vše bylo nakloněno v jeho prospěch. Byl zakladatelem strojírenského kolosu Škoda v Plzni, která patřila mezi největší evropské průmyslové konglomeráty dvacátého století. Následně vznikla akciová společnost a posléze vznikly dnešní Škoda Transportation a Škoda Auto.

Emil studoval strojní inženýrství na Hornické technické fakultě v Praze, studia zakončil v Karlsruhe na vysoké škole technické. Po studiích měl možnost putovat na praxi v zahraničí a technika ho vždy velmi zajímala. V Magdeburku a v Brémách poznal prudký rozmach strojírenství a průmyslového podnikání. Pochopil, že např. Prusko je po technické a hospodářské stránce dál, než bylo tehdy Rakouské císařství.

Emilova kariéra začala poté, co byl r. 1866 kvůli prusko-rakouské válce vypovězen a nastoupil ve funkci vrchního inženýra ve strojírně hraběte Valdštejna-Vartenberka v Plzni s platem 1 500 zlatých ročně. Záhy pochopil, jakým hráčem se dosud nevalně řízená továrna může stát, a od hraběte Valdštejna ji odkoupil.

Již jako nadějný podnikatel v r. 1871 uzavřel sňatek s Hermínou Hahnenkammovou, která mu přinesla bohaté věno. Věno jeho manželky mu významně dopomohlo k modernizaci a rozšíření výroby. Koupil menší továrnu se 33 dělníky, ze které záhy vybudoval mamutí podnik se čtyřmi tisíci dělníky a dvěma sty techniky.

V Evropě rostl zájem o zbraně

Dovedl dobře odhadnout, že v tehdejší neklidné Evropě vzroste zájem o zbraně. Na tento výrobní program také vsadil.

Kromě zbraní Škodova firma vyráběla vybavení pro cukrovary, sladovny a pivovary, stroje pro české doly a hutě a pro válcovny železa v Německu i v Uhersku. Ocel, kterou vyráběl ve vlastní ocelárně, byla jedna z nejkvalitnějších.

V roce 1896 postavil novou zbrojní halu, továrna se tak stala jedním z největších evropských výrobců zbraní. Když se škodovky zmocnili nacisté, během války vyráběla zbraně pro říši. Jejím osudem se tedy potom stalo, že ji spojenci koncem války zcela vybombardovali.

Ke sklonku života Emil Škoda pochopil, že končí éra samostatných velkých šéfů a nastává období, kdy se k udržení podniku na perspektivní trase nelze obejít bez velkých finančních prostředků, které jedinec již nemůže mít. Řešení našel v založení akciové společnosti. Dne 12. prosince 1899 byla jeho firma přetransformována na akciovou společnost Škodovy závody, kde i nadále zůstal prezidentem a generálním ředitelem.

Jako továrník ve fabrice dokonce i přespával, k dělníkům byl přísný a důsledný, jejich sociální požadavky neviděl rád. V rozporu s tím však později pro své zaměstnance nechal zřídit Penzijní spolek pro své zaměstnance.

V osobním a rodinném životě byl údajně strohý, málomluvný. Jeho jedinou vášní, které se občas oddával, byla honitba. Dnešním okem by se nám jevil jako workoholik.

Zesnulý ve vlaku

Upracovaný Škoda se vysokého věku nedožil. Nakonec zesnul v kupé za jízdy vlakem, když se vracel z léčebného pobytu v rakouských lázních Bad Gastein, roku 1900.

S průmyslníkem se na velkolepém pohřbu přišly rozloučit tisíce lidí. Zasloužil si uznání, že z města Plzně učinil světovou metropoli strojírenství.