Jak jde čas, adoptovaná koťata rostou. Znají už rytmus fungování domácnosti a jak se domáhat svých kočičích práv.

Ráno, sotva otevřu dveře, vřítí se kočky pod nohy, protahují se a kocour hned spustí motor. Ve chvilce kocour burácí jako bombardér B52. Kočka ne, ta raději loudí nějakou dobrotku.

„Po půl roce už nás panička vpouští do obýváku. Tam se nám velmi líbí – můžeme skákat na skříně anebo rajtovat na gauči. Koberec se nám taky líbí, můžeme ho drápat. A můžeme dudlat deky, kterých je tu několik. Nebo spát na polštářku!

Než si ráno panička uvaří kafe, musí nám vybalit kapsičku – a no a pak si může i ona dát snídani. My jí to dovolíme,“ uvažují kočičí hlavičky – makovičky.

Po snídani se kocour uvelebí na okně – a rázem tu máme starý Egypt – na okně se tyčí socha Sfinx. Pak si kočky spolu pohrají. Vypadá to jako hasičské cvičení – honí se, ze židlí padají podsedáky, židle se kácejí, chlupy lítají, šplh a skoky na stůl a dolů, v jednom kroku paničce třikrát podrazí nohy atd.

Když si panička večer nachystá snídani na ráno – tak třebas namočí do misky oříšky, aby jí přes noc změkly – tak ráno v misce nenajde nic. Všechny ořechy kočky vylovily a zašantročily k nenalezení.

Stellinka rozhodně žádnou dietu nedrží. Jakmile si panička koupí štrúdl nebo buchtu, v noci si j pěkně rozbalí a ochutnává. Však toho moc neubylo!

Každé ráno se ocitneme v Egyptě – kocour věrně předvádí Sfingu. (Z. Danková / ET ČR)

Sýkory z krmítka už kočky odstrašily, nepřilétne ani jediná. Musíme sypat ptáčkům někam jinam… Kočky hlídkují na okně, a jakmile spatří holubici nebo hrdličku, komentují to hlasitým doprovodem:

„Ten bude můj, a tamta tvoje!“ rozdělují si je pomyslně. Lovecký instinkt se probouzí snadno.

Odpoledne po obědě se ordinuje spaní. Kocour vyskočí na knihovnu, uvelebí se nahoře a tam vstřebává veškeré znalosti z knih a obrazů. Ve spaní tak probíhá umělecké vzdělání.

Jakmile panička usedne k počítači, že bude pokračovat v home office, Stellinka se jí uvelebí na klíně a pomáhá jí psát písmenka na klávesnici. Občas je třeba něco smazat a napsat znovu…

Když se kocour vzbudí ze studia na knihovně, nabyv moudrosti, přidá se na klín a vehementně paničce kouše knoflíky na svetru. Nebo skočí na pracovní stolek a zaclání před monitorem. Nebo chytá myš. Tu počítačovou.

Někdy chytají imaginární myš. V tom se tedy člověk nevyzná. Číhají v zákrytu, pak vyskočí do vzduchu a máchají tlapkami. Asi je chytá fantas.

Občas, uprostřed hry, je přepadne náhlé mytí: na místě se zastaví a neodkladně si umývají některou část kožichu. Když kočka leží na klíně, dlouze se umývá a někdy jazýčkem dosáhne i na paničku, umyje jí třeba ruku nebo chodidlo. Aby paní nemusela chodit do koupelny.

Kocour chytá „myš“. (Z. Danková / ET ČR)

Inu, jak už napsal Karel Čapek: „Nemaje dosti slin, musí se člověk umývati vodou.“

V koupelně teče voda. Tam se kočky kupodivu rády stěhují a sledují, jak voda teče. Někdy odpočívají v prázdné vaně, ani trochu jim nevadí smočený kožíšek. Jen nesmíte moc cákat.

Buddhisté věří, že kočka je dočasným místem odpočinku reinkarnované duše velmi duchovně vyspělých lidí, kteří jsou na posledním stupni na cestě k osvícení.

Když panička volá kočku jménem, nepohne se ani fousek. Dělají, že neslyší, neznají nikoho a navíc – mají svoje důležité a neodkladné záležitosti. Zdůrazňuji – neodkladné a záhadné věci. Do toho člověk nevidí.

Moje kočky jsou velmi společenské. Milují návštěvy. Návštěva přijde a kočka jí hned skočí na klín. Návštěva je nejprve poctěna. Potom se však lekne, protože kocour skáče kdekomu na záda nebo za krk. Hup a už je tam.

Kočky rády hospodaří v botníku. Tahají z bot tkaničky. Taky jim chutná stélka, kterou z bot vytahují ven. Občas musí panička odnést boty k ševci na opravu…

Japonští námořníci si na lodě často brali želvovinové kočky. Přinášely prý štěstí tím, že byly schopné včas varovat před blížící se bouří. V takovém případě kočky posílali nahoru po stožárech, aby zahnaly duchy bouře.

Černé kočky působí více tajemně. Jsou velmi elegantní a na slunci se stříbrně třpytí. Na barvách nezáleží, spíše se dá rozlišit, jakou má která kočka povahu. Jsou velmi individuální.

Jak uvádí Kaleidoskop kočičích kuriozit, kočky odedávna sedávaly na kolenou mocných vládců nebo zahřívaly ramena spisovatelů a skladatelů. Mocný vládce ze mne určitě nebude, ale inspirující může být kocourův pobyt na mých ramenou, takže mne čeká nejspíš spisovatelská dráha.

Kočky jsou odborníky na relaxování. Velkou část dne prospí, někdy dřímou nebo meditují, nádherně se protahují a zaujímají pozice. Můžeme se od nich učit.

Někdy sedí schované pod postelí a svítí očima. A to je vše. Nečinnost je také činnost.