Cyrano z Bergeragu byla v 19. století nejvýznamnější divadelní hra francouzského dramatika Edmonda Rostanda, jejíž první český překlad pořídil již v roce 1898 Jaroslav Vrchlický. Stěžejní postava gaskoňského šermíře byla vybrána podle skutečného Cyrana, který žil v 17. století ve Francii. Jde o tragikomedii, jež je patrně nejcennějším Vrchlického překladem, kterému vtiskl svou vlastní poetiku. Další překlad zpracoval r. 1975 Jindřich Pokorný, jehož jazyk je současným lidem bližší.
Některé repliky zdomácněly a staly se okřídlenými rčeními, jako např. „Svůj širák odhazuji v dáli a s grácií. Tam leží on…“
Nesmrtelná heroická komedie o posledním z rytířů
Nesmrtelná romantická báseň Edmonda Rostanda se znovu objeví na prknech MdB – tento uznávaný a oslavovaný secesní klenot mají stále rádi divadelníci i diváci. MdB zve diváky na poslední únorový víkend, aby je v obnovené premiéře znovu uchvátil, s Igorem Ondříčkem v hlavní roli.
Dále hrají: Svetlana Janotová (Roxana), Kristian Pekar (Kristián de Neuvillette), Michal Isteník (Ragueneau), Viktor Skála (Hrabě de Guiche), Oldřich Smysl (Le Bret), Jiří Mach (De Valvert), Eva Jedličková (Dueňa), Stanislav Slovák (Kapitán Carbon de Castel-Jaloux) aj. Premiéra se uskuteční 25. a 26. února 2022 na Činoherní scéně Městského divadla Brno.
Scénu vytvoří Emil Konečný, kostýmy navrhne Andrea Kučerová a hudbu složí Zdenek Merta.
„Na Štěpána roku 1897 zažila Paříž jednu z nejslavnějších premiér všech dob. Na scéně Divadla u Svatomartinské brány se poprvé objevila postava s velkým nosem (jenž „velkého ducha značí“) a s ještě větším srdcem,“ uvádí MdB o původní historii dramatu.
„Když spadla opona, trvaly ovace údajně plné dvě hodiny. Tehdejší ministerský předseda Jules Méline, který byl na premiéře přítomen, závěrečného triumfu ani nevyčkal a už o přestávce po třetím dějství vyznamenal autora Řádem čestné legie.
„Na jevišti se totiž objevilo něco, co se z činoherního divadla pod přílivem módních vln naturalismu (zaměňujícího myšlenku kusem života a degradujícího lásku na tělesnou žádostivost) a ibsenismu (nahrazujícího dramatičnost psychologií) bezmála vytratilo – hrdinství a rytířskost, šarm a duchaplnost, víra v lásku a služba kráse.
V neposlední řadě kouzlo poezie i efektní děj. Hra vytvořila z historického předobrazu mýtus, sama dramatická postava se stala lidským prototypem stejně jako Hamlet nebo Don Quijote.“
Sláva Rostandovy heroické komedie nezůstala omezena na Paříž a Francii. Záhy byla přeložena do hlavních evropských jazyků a došlo i k prvnímu českému uvedení: 22. března 1899 na scéně Národního divadla v Praze v režii Josefa Šmahy a s Jakubem Seifertem v titulní úloze.
Málokterá dramatická postava u nás tak zdomácněla jako Cyrano z Bergeracu, ožívající na českých jevištích v nových a v nových hereckých vtěleních; role Cyrana se dále zhostili Eduard Vojan, Zdeněk Štěpánek, Eduard Kohout, Rudolf Deyl, Karel Höger, Otomar Krejča, Gustav Opočenský, Vladimír Brabec, Jaromír Hanzlík a Viktor Preiss, Radek Holub, Igor Ondříček a Jiří Dvořák, David Prachař a mnozí jiní.
Co je příčinou stálé životnosti Rostandova Cyrana z Bergeracu? Vedle nesporných básnických hodnot a divadelní účinnosti hry je to snad potřeba každé doby mít svého romantického hrdinu, hrdinu bez bázně a hany jako výraz optimistické víry v ideální lidské možnosti.
Rostandova představa, realizovaná v Cyranovi, že člověk najde vztah k druhému člověku toliko něhou a úctou, se líbí proto, že nespoutává, naopak: vyžaduje velkou vnitřní svobodu od těch, kdo by toužili sami žít po cyranovsku. Autor se domníval, že leckdy stačí jen málo – stát se alespoň jednou Cyranem – a lidský život bude košatější.
Cyrano z Bergeracu je hra úchvatná a oblíbená. Není proto divu, že se opakovaně stává ozdobou repertoáru Městského divadla Brno, a to znovu v překladu Jaroslava Vrchlického, znovu v režii Stanislava Moši, znovu s Igorem Ondříčkem v titulní úloze.
Zdroj: MdB, -jz-
