Náležel k těm umělcům, kteří chodívali po kraji se stojanem, paletou, barvami a štětci. Po náležitém rozhlížení a výběru se zastavil na zvoleném místě a začal tvořit. Maloval autenticky, zachycoval okamžiky krásy krajiny nebo její pracovité obyvatele. Prostí nebo kolemjdoucí lidé mu mohli nahlížet přes rameno a obdivovat, jak zachycuje skutečnost.
Malíř Jan Hála, jsa narozen (*1890) sice v jižních Čechách, ale pobytem spíše na Slovensku, nejprve studoval na několika školách, mimo jiné se i soukromě školil v malířské škole F. Engelmüllera, žáka profesora Mařáka, později u prof. Pirnera.
Osudovým se mu stala návštěva slovenského Važce, vesnice pod Tatrami. Do Važce se tak zahleděl, že se v něm i usadil a maloval. Za války, po Mnichovském diktátu, byl ze Slovenska vypovězen a vrátil se na krátký čas do rodné Blatné. Obyvatelé Važce si ho však vyžádali nazpět, takže se vrátil už roku 1940. Ke konci války tam pomáhal Slovenskému národnímu povstání.
Po celý svůj život ve své tvorbě čerpal náměty prostých lidí z Važce a Liptovska, při jejich práci, v krásných krojích; tvořil krajiny i obrazy figurální. Nevyhýbal se ani ztvárňování krajiny zpod Tater. Kromě toho, že se věnoval i literární tvorbě a knižní ilustraci, náležel i k zakladatelům moderní slovenské ilustrační tvorby pro děti.
Se svou ženou Annou Marií měli tři děti, z nichž nejmladší Jan Mikuláš Hála se stal malířem-restaurátorem.
Jan Hála zemřel v květnu 1959 ve Važci, pochován je v rodné Blatné.
Obec Važec v nejvýchodnější části Liptovské kotliny je usazená v údolí Bílého Váhu. Ze severu na ni dohlížejí majestátní Tatry a z jihu Kozí hřbety (Kozie chrbty). V jejím okolí se svého času zakládaly salaše, které bývaly útočištěm pro zbojníky, kteří se bouřili proti tehdejšímu nevolnictví. Údajně byli mezi nimi i Jánošík či známý važecký zbojník Šablik. V roce 1922 byla poblíž objevena Važecká jeskyně, která byla o pár let později zpřístupněna veřejnosti.
Nejsmutnějším dnem v historii obce se stal 17. červenec 1931, kdy téměř celá dědina vyhořela. Tragédie zapříčinila značné vystěhování obyvatelstva. Pár domů, které se po požáru vsi zachovalo, jsou dnes národní kulturní památkou.
Po požáru Važce v roce 1931 byla narušena takřka idylická krása obce. Poté Hála dokázal malovat své oblíbené motivy zpaměti.
Ve Važci jsou památeční dva objekty, které malíře Hálu připomínají. V „dřevěnici“, kde malíř žil, se v letech 1984 až 2005 nacházela stálá expozice děl. Po krádeži 26 olejomaleb v květnu 2005 byla expozice zrušená. V dalším dochovaném domě je místní Muzeum lidových tradic Jána Kováče. Zde najdete ukázky z historie a získáte představu o životě a tradicích místních obyvatel.
Na malebném náměstí s parkem stojí trojlodní novorománský evangelický kostel s věží, jehož interiér spolu s dekorativními opěrnými pilíři či nádhernými oltářními obrazy je rovněž vyzdoben malbami Jana Hály.
Jan Hála ilustroval i čítanku pro slovenské děti ve 30. letech minulého století, kromě toho ilustroval knihy, jako byla Chyže od horami od B. Němcové, Studňa lásky od J. Nižnánského, Cupinôžka od Olgy Harmanové, Jan Cimbura od J. Š. Baara, Podtatranské obrázky od Š. Rysuly aj.
Zde se dají vidět stovky obrazů Jana Hály.
