Náhled do historie: Paní domu
Článek sepsala redaktorka Anna Samarina pro německou redakci deníku The Epoch Times. Její článek vychází zejména z historických reálií německé společnosti.
Být ženou v domácnosti a starat se o domácnost a děti. Pro moderní feministky a progresivní politiky patří tento obraz „ženy v domácnosti“ do učebnic dějepisu. Pojem ženy v domácnosti se však v průběhu dějin neustále měnil a také dnes můžeme hovořit s úctou a respektem o moderních ženách v domácnosti 21. století.
Až do poloviny 20. století byly ženy v Evropě pod dohledem mužů. Nesměly pracovat bez souhlasu manžela nebo mužských příbuzných, neměly právní způsobilost a ze zákona byly povinny vést domácnost. Dnes se tato role žen často pejorativně označuje jako „tři K“, („Kinder, Küche, Kirche“ – „děti, kuchyně, kostel“) [1] – a je považována za „zastaralou“.
Pohled do historie však ukazuje, že obraz „typické ženy v domácnosti“, jejíž působení je omezeno pouze na soukromou sféru, se objevil až po osvícenství a zejména v 19. století. Navíc s průmyslovou revolucí a později s feministickým hnutím byla práce ženy v domácnosti ve společnosti znevažována a dehonestována. To se projevuje dodnes. Moderní ženy v domácnosti se však brání. Ale o tom až později.
Pojďme se podívat, jak se v průběhu staletí měnil obraz ženy v domácnosti.
„Mocenský pár“ ve středověku
Ve středověku žena v domácnosti, jak ji obecně chápeme dnes, neexistovala. Slovo „hospodyně“ neoznačovalo ženu, která se osobně starala o domácnost a děti, ale urozenou dámu, která měla klíčovou moc.
Jako paní domu tak měla na starosti služebnictvo, starala se o skladování, hospodaření a úspory, tedy rodinnou pokladnu. Spíše ji bylo třeba chápat jako manažerku, která rozkazuje služebnictvu a jen zřídkakdy něco dělá sama.
Tato klíčová moc se vztahovala na všechna panství, ačkoli ženy z nižších panství měly méně služebnictva, pokud vůbec nějaké, a musely si vše vyřizovat samy.
Žena jako paní domu měla také dispoziční právo nad svým věnem a všemi penězi, které vydělala. To se však mohlo v jednotlivých regionech lišit.
V této souvislosti je také důležité poznamenat, že ve středověké společnosti byl jedinec podřízen komunitě. To bylo pravidlem jak na venkově, tak ve městě. Nejmenší jednotkou komunity byla rodina. Rodinou se rozuměli nejen pokrevní příbuzní, ale také všichni zaměstnanci, kteří žili v domácnosti.
Rodinné skupiny ve středověku lze tedy chápat jako malé podniky, na nichž se všichni podíleli. V některých městech, například v Kolíně nad Rýnem, bylo dokonce běžné, že ženy provozovaly vlastní řemeslné živnosti. Po svatbě se jejich manželé, pokud sami neprovozovali jiné dílny, zapojili do podnikání svých manželek.
V kupeckých rodinách manželky spravovaly majetek, vedly účetnictví a řídily zaměstnance. Směly také uchovávat pečeti, podepisovat smlouvy a zastupovat sebe a členy své domácnosti u soudu. To bylo nutné, aby se rodinný obchod během manželových delších obchodních cest nezastavil.
Tento společenský řád se však změnil na konci středověku, kdy mor a malá doba ledová zastavily činnost hospodářství. Po reformaci a následné třicetileté válce se společenské poměry ještě více změnily.
Pohlaví před postavením v renesanci a osvícenství
S nástupem novověku začal úpadek dříve mocných měst. Ve středověku lidé bohatli díky dálkovému obchodu. Kvůli třicetileté válce byl však obchod přerušen, což města značně oslabilo. Centrálně řízené knížecí státy, které předtím ztratily svou moc ve prospěch měst a panovníků, znovu získaly na síle a podřídily města své vládě.
Aby mohli absolutističtí panovníci spravovat své říše, rozšířili státní správu. Manželky se tak již nemohly podílet na profesi svého manžela a nemohly ho zastupovat v jeho nepřítomnosti.
Manželky však nadále vedly záznamy a byly zodpovědné za reprezentaci rodiny. Kromě toho měly ženy ze šlechtických nebo vyšších středních vrstev i nadále na starosti družinu služebnictva, které za ně vykonávalo konkrétní práce, což se příliš nelišilo od hospodyně středověku.
Také postavení hospodyně na venkově pokračovalo v duchu středověku. Zde ještě nebylo odděleno hospodaření od zemědělství. Manželský pár řídil hospodářství a rozděloval úkoly mezi ostatní členy rodiny a zaměstnance (to platí dodnes). Čím chudší byly farmy, tím více se museli všichni podílet na všech pracích. Čím větší byly farmy, tím více se rozlišovala práce žen a mužů. Přestože se úkoly lišily, byly považovány za rovnocenné, protože se vzájemně doplňovaly.
S osvícenstvím se však třídní společnost stále více rozpadala. Tyto sociální otřesy spolu s průmyslovou revolucí a znovuzavedením římského práva [2] způsobily, že sociální původ hrál stále menší roli. Vzniklo rozdělení napříč společenskými třídami na mužskou a ženskou sféru.
Žena v domácnosti v době industrializace
V důsledku rozpadu třídní společnosti a industrializace došlo v 19. století k silnému nárůstu střední třídy. Rostoucí střední třída úředníků, lékařů a bankéřů se chtěla pochlubit svým bohatstvím. To zahrnovalo i to, že manžel byl schopen uživit celou rodinu, aniž by jeho žena musela pracovat mimo domov.
Toto rozdělení úkolů bylo zakotveno v německém Bürgerliches Gesetzbuch (občanském zákoníku) v roce 1900 za císařské éry v rámci takzvaného „manželství žen v domácnosti“. To však neznamenalo, že manžel vydělával tolik peněz, aby si mohl dovolit služebnictvo.
Z tohoto důvodu bylo nutné v rámci rozpočtu domácnosti šetřit a měšťanské manželky se stále aktivněji podílely na chodu domácnosti a přebíraly práce, které dříve vykonávalo služebnictvo za mzdu, například kojení, úklid, praní prádla, péči o děti a tak dále.
Ale i ve vznikající střední třídě zůstávala žena paní domu. Stejně jako ve vyšších a nižších společenských vrstvách musela vést domácnost, starat se o komunální služby a zajišťovat, aby vše v domě hladce fungovalo.
Do rodinné pokladny ženy přispívaly také šitím, pletením a podobně. Rodina byla totiž stále považována za společenství, do něhož musel každý – muž, žena i dítě – přispívat odpovídajícím způsobem.
Industrializace však změnila společnost do té míry, že koncem 19. století se za práci nakonec začala považovat pouze výdělečná činnost. Takto už nikdo kromě hospodyně nevnímal domácí práce jako „skutečnou práci“.
Moderní ženy v domácnosti a jejich touha po větším uznání
Feministické hnutí ve 20. století tuto myšlenku „skutečné práce“ posunulo ještě dále. Cílem socialistů v bývalé Německé demokratické republice [3], tak bylo osvobodit ženy od „jha domácích prací“ [4], protože ženy podle nich patřily do továren, a ne mezi své „čtyři stěny“. Role ženy v domácnosti byla dehonestována, aby žena mohla sloužit k „budování socialismu“.
Také v rámci feministického hnutí v 60. a 70. letech 20. století měly ženy usilovat „pouze“ o finanční nezávislost na manželovi a o „vlastní“ výdělečnou činnost. V cestě naplnění „nezávislosti ženy“ stály děti a role ženy v domácnosti, a proto byly podle feministického chápání považovány za něco podřadného. Tento obraz přetrvává dodnes.
Za návrat k tradičnímu chápání důstojnosti a významnosti „ženy v domácnosti“ a paní domu bojují dnešní ženy v domácnosti, které jsou v mainstreamu a mezi moderními feministkami označovány jako „ženy za plotnou“.
Na různých blozích opakovaně píší, že využívají dnešní svobody a rovnosti k tomu, aby se po dohodě se svými partnery rozhodly nepracovat a starat se o děti, rodinu, domácnost, vnitřní rodinný svět a společenský život příbuzenstva. Na oplátku by si přály větší společenské uznání.
Pokud totiž domácí práce znovu získají ve vnímání společnosti vyšší hodnotu, stane se to, co platilo před moderní dobou: ať už pracujete v domácnosti nebo mimo ni – všechna práce má stejnou hodnotu.
Z původního článku německé redakce deníku The Epoch Times přeložila G. K. Upravil M. K.
Poznámky:
[1] Z německého Kinder, Küche, Kirche (děti, kuchyně, kostel). Zdroj: Paletschek, Sylvia: Děti, kuchyně, kostel. In: Étienne François, Hagen Schulze (eds.): Deutsche Erinnerungsorte. Svazek 2. Beck, Mnichov 2001, s. 419-433.
[2] Prenoud, Régine: Ten strašný středověk! Vyvracení mýtů. Ignatius Press, San Francisco 2000.
[3] Východní Německo (NDR nebo DDR) ovládané Sovětským svazem. Tento stát byl obyčejně na západě popisovaný jako komunistický stát, ale sám sebe nazýval jako socialistický “dělnický a rolnický stát”.
[4] Kaminsky, Anna: Ženy v NDR. Ch. Links Verlag, Berlin 2016.
