„Jakkoli dlouho tu budu, chci být cele naplněna Bohem a…. plně se věnovat životům lidí.“
Žena z Arizony, jejíž srdce přestalo bít na 27 minut, tvrdí, že viděla Boha tváří v tvář v Nebi a že to byl on, kdo uspořádal „medicínou zdokumentovaný zázrak“ a ve svém milosrdenství ji přivedl zpět k životu. Její první slova, naškrábaná na kousku papíru u lůžka, byla: „Je to skutečné.“
„Byla jsem před Boží tváří. Stane se to jednomu z milionu a z nějakého důvodu si Bůh vybral mne,“ řekla Tina Hinesová, která se rozhodla sdílet své svědectví, v rozhovoru pro deník The Epoch Times.
„Během těch 27 minut, když jsem byla mrtvá, jsem nevykazovala žádné známky života – nedýchala jsem, na monitoru se nezobrazoval žádný srdeční tep. Na to, abych uvěřila, že Bůh je skutečný a že Nebe je skutečné, jsem nepotřebovala, aby se mi to [zážitek blízké smrti] stalo. Vždycky jsem tomu hluboce a vášnivě věřila. Bůh mi to však dal jako dar, abych o tom mohla sdílet.“
Tina je již 34 let vdaná za manžela Briana, se kterým má čtyři děti, a v srpnu očekává první vnouče. Před svým zážitkem blízké smrti v roce 2018 měla pracovitá Tina pocit, že její „srdeční tep není v pořádku“, ale testy neodhalily žádné problémy. „Z nemocnice mě poslali domů se slovy, že se nic neděje,“ vzpomíná. O tři měsíce později prodělala infarkt.
Náhlý stav nouze
Ráno 12. února 2018 se Tina pomodlila se svou 23letou kolegyní Dawnou a dokončila některé úkoly spojené s náborem studentů pro školu, ve které pracovala. Potom zašla na oběd s kamarádkou a začala cítit „tíhu na hrudi“. Navzdory tomu se kolem čtvrté hodiny odpoledne sešla se svým blízkým rodinným přítelem Jeffem Logasem a manželem Brianem a společně vyrazili na výlet na Deem Hill. Před jejich domem však upadla do bezvědomí. Ležela s vypoulenýma očima a bez tepu. Brian zavolal záchranku a Jeff začal s resuscitací. Brian převzal stlačování hrudníku, ale jeho žena však nadále modrala. Záchranáři dorazili o několik minut později, třikrát Tinu defibrilovali, a poté ještě dvakrát na cestě do nemocnice Honor Health Deer Valley.
„Řekla bych, že to byl zázrak… Boží načasování, díky němuž jsem se nacházela v blízkosti lidí, kteří uměli provádět resuscitaci,“ přemýšlí dnes Tina.
„Nasadili mi přístroj, kterému se říká LUCAS, a ten za ně důsledně prováděl srdeční masáž. Jakmile jsem se dostala do nemocnice, dali mi ještě jeden šok.“ Lékař řekl: „No, prostě to zkusíme, je to zdravá 51letá žena. Byl to ten poslední šok, co mě z toho dostalo, a já konečně procitla.“
Tina měla po pádu na zem tržnou ránu na čele a od resuscitace prasklou hrudní kost a několik naražených žeber. Více než 27 minut měla omezený nebo téměř nulový přísun kyslíku do mozku a lékaři se obávali, zda nedošlo k jeho poškození. Tina, která byla připojena na ventilátor a měla v krku hadičku, se nakonec z akutního stavu dostala, ale jak sama říká, ty minuty, které jí změnily život, vnímala úplně jinak.
„Na stropě jsem viděla světla a během těch 27 minut, kdy jsem byla mrtvá bez možnosti cokoli cítit, jsem věděla, že jsem mrtvá. Bůh mě úplně zbavil veškeré bolesti,“ vzpomíná. „Necítila jsem žádné stlačení. Zlomili mi hrudní kost a hrudní koš, aby se dostali k srdci a mohli ho znovu nastartovat. Ale nic z toho jsem necítila – vůbec nic jsem neucítila.“
Tina toho měla po procitnutí na srdci velmi mnoho a toužila se o svůj zážitek okamžitě podělit, ale lékaři ji uvedli do umělého spánku, aby se její tělo mohlo zotavit, a aby zjistili příčinu infarktu. Do čekárny na jednotce intenzivní péče se sjela celá její rozrušená rodina, včetně jejích čtyř dospělých dětí a sestry se švagrem.
Následujícího dne, 13. února, se Tina probudila a konečně se mohla podělit o to, co viděla v Nebeské říši.
„Nebe je skutečné“
Když lékaři chtěli zjistit, zda Tina může sama dýchat, Brian se sklonil k tváři své milované ženy a zeptal se jí, jestli se může nadechnout. Za několik vteřin uviděli, jak se Tinin hrudník zvedá a klesá. Přesvědčili se, že je dostatečně silná na to, aby dýchala sama, a odpojili ventilátor. Když se Tina probrala z umělého spánku, začala gestikulovat rukama, jako by chtěla něco na psaní. Její děti sáhly po deníku a Brian jí do ruky vložil pero. Napsala: „Je to skutečné,“ a kývla hlavou k nebi, slzy dojetí jí přitom stékaly po tváři. „V tu chvíli moje rodina věděla, že všechno bude v pořádku,“ vzpomíná Tina.
„Slova to nedokážou dostatečně vystihnout,“ řekla. „Byla jsem před tváří Boží. Viděla jsem jen jasné, obrovské slunce v pozadí, zářivě žluté sluneční barvy a několik jemných mraků. Vzadu jsem viděla [nebeskou] bránu. Měla jsem euforický, absolutně neuvěřitelný pocit smíření.“ Mnozí lidé se ptají: „Viděli jste členy své rodiny? Viděli jste své domácí mazlíčky, kteří zemřeli?“ „Neviděla jsem nic kromě Ježíše. Nepadla žádná slova, byla to jen ta přítomnost Ježíše, který byl se mnou – viděla jsem překrásnou tvář svého Spasitele. Jeho nádhernou, úžasnou tvář, která byla přede mnou. Byl tam jen On a já, Jeho ruce byly vztažené ke mně a přitahovaly mě k Sobě. Jenom jsme se na sebe dívali. Nebyla tam žádná slova, byla to jen ta přítomnost. Byla jsem oslepená tou žlutou barvou, tak zářivě žlutou, a světly, která vycházela zpoza Něj.“
Přijala skeptické názory lidí, kteří v Boha nevěří a prohlašuje, že ačkoli lékaři mohou tvrdit, že šlo „jen o ztrátu kyslíku a halucinace“, její příběh není nijak přehnaný. „Viděla jsem Ježíše tváří v tvář, který mi svýma roztaženýma rukama přinášel úlevu, od bolesti, od traumatu, od strastí. Byla jsem zkrátka zcela před Bohem,“ řekla. „Pak mě poslal zpátky.“
„Jak bych se jinak po 27 minutách strávených bez známek života mohla vrátit zpět a žít zcela normální život? Dokonce už ani neberu léky na srdce. Postaral se o to Bůh. Bůh mi znovu obnovil srdeční tep. Dotkl se mě, natáhl ruku dolů a dotkl se mého srdce. A byl se mnou v nebi. A umožnil mi vyprávět tento příběh.“
Za tři dny po infarktu byl Tině v blízkosti levé klíční kosti implantován defibrilátor o velikosti 2×2 palce, který monitoroval její srdeční tep. Následující den byla propuštěna z nemocnice. První slova Tiny po návratu do života její rodinu hluboce zasáhla.
Její neteř si dokonce její první slova „Je to skutečné“ dala vytetovat Tininým písmem na tělo. Příběh o jejím zážitku se začal široce šířit mezi lidmi i na internetu. Tina řekla, že pokud její příběh přesvědčí jen jednoho člověka, aby se rozhodl pro život, protože existuje šance, že Bůh a nebe jsou skutečné, pak je třeba se o něj podělit.
Článek byl redakčně zkrácen. Z původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times přeložila J. B.