Astrofotografové jsou zvláštní rasa lidí, o které je známo, že když se poprvé dozví o sněžení, vyráží uprostřed noci ze svých domovů do hor.

Nick Faulkner z Nového Zélandu se navlékl do teplého, nabalil výbavu a vydal se na cestu. Za temné noci projížděl po vedlejších venkovských silnicích, kde míjel tisíce ovcí, aby nakonec dorazil na kopec Castle Hill, který se nachází v srdci North Canterbury.

Faulkner, který sám sebe označuje za „nadšence do tmavé oblohy“, se ocitl na osamělém místě posetém stovkami zvětralých vápencových torů – obrovských, tvarově roztodivných balvanů vyčnívajících ze země. Ty měly vytvořit působivou fotogenickou kulisu, která by doplnila jeho hlavní postavy – skutečné hvězdy představení – galaxii Mléčné dráhy v celé její kráse, úchvatný hvězdný oblouk visící na noční obloze jako korunní klenot této galaktické podívané. To měl být jeho obraz.

„Tahle vysokohorská oblast je jedním z mých nejoblíbenějších míst pro fotografování hvězd. Když se k tomu přidá sněžení ke konci zimy, není nic lepšího, vypráví Faulkner.

Svůj následný snímek příznačně nazval „Samota“ a přihlásil jej do soutěže Mléčná dráha roku 2022 (2022 Milky Way Photographer of the Year), která shromažďuje snímky z celého světa a každoročně představuje 25 nejlepších jako své vítěze. Mezi letošními vybranými byli Faulkner a další dvě desítky astrofotografů čtrnácti různých národností, kteří pořizovali snímky všude možně od Nového Zélandu po Japonsko, od Spojených států po Španělsko, od Egypta po Austrálii a dál.

V nadmořské výšce 5 070 metrů zachytil fotograf Alvin Wu při teplotách pod bodem mrazu surrealistickou scénu: zamrzlé modré jezero v tibetské krajině. Člověk téměř slyší, jak mu pod nohama zrádně praská led. Nad ním visí oslnivé souhvězdí Orionu, které vyvolává představy o fantazijním světě, zatímco osamělá ústřední postava oblečená do kožešin nese lampu, jejíž teplá záře se odráží na chladné modré hladině jezera. Wu tento skvost příznačně nazval „Doba ledová“.

„Cítil jsem se strašně šťastný, že mi hvězdy dělají za této magické noci společníka,” říká Wu.

Většina těchto záznamů využívá techniku odděleného snímání hvězd a popředí pomocí různých fotoaparátů, což fotografovi umožňuje použít sledování hvězd jedním fotoaparátem (zachytit světlo hvězd s delší expozicí, a tedy většími detaily a menším pohybem (větší ostrost)), zatímco fotoaparát v popředí se zaměřuje na detaily objektů, které jsou blíže.

Fotografování je nutné plánovat na bezměsíčné noci a navíc na místech, kde je minimální umělé světelné znečištění. Často se tedy dává přednost odlehlým místům. Další výzvou, které astrofotografové čelí, je načasování polohy hvězd, přičemž se často snaží o výrazné zarámování galaktického středu. Ještě větší obtíže přináší zobrazení postavy v záběru, která poskytuje měřítko k vesmírným objektům.

Šest měsíců plánování přineslo Uroši Finkovi snímek meteorického roje Perseid, který „rozzářil noc“ v nejvyšší části slovinských Alp. To vše na pozadí ohromující galaktické scény.

„Stačí být ve správný čas na správném místě. Ten zážitek mě nikdy v žádném ohledu nezklame.“

V dalších záběrech Jinyi He zachytil Mléčnou dráhu uprostřed kopců v pouštích Sin-ťiangu na severu Číny. Rubén Vela vyfotografoval naši galaxii v zimě v naprosto osamělých horách severního Španělska, kde hluboký sníh téměř znemožňoval trekking i ve sněžnicích. Spencer Welling zachytil neskutečné tvary krajiny v utažských pustinách, kde je za bezměsíčných nocí taková tma, že samotné hvězdy vrhají na zem znatelné stíny. K hodnotícím se dostala také hora Fudži, surrealistická levandulová pole, rustikální španělské hrady, oceánské jeskyně a meteorické roje, ovšem Mléčná dráha byla vždy v centru pozornosti.

Vítězové soutěže jsou vybíráni nejen na základě kvality snímků, ale také na základě poutavého příběhu o tom, jak byly pořízeny, a celkové inspirace, která za nimi stojí. Cílem soutěže je „přiblížit naši galaxii, aby se každý mohl dozvědět a objevit více o Mléčné dráze“.

Zde jsou další vítězové soutěže Fotograf Mléčné dráhy roku 2022:

Přeloženo z článku newyorské redakce deníku The Epoch Times.