Po 3 letech na textu níže nemusím měnit ani slovo. Snad jen dodat, že už jsme svobodu skoro vyměnili. A že teprve začínáme ochutnávat hořké plody nové klimatické ideologie, která – zabalená do vzletných slov o záchraně planety – nás má připravit o svobody, práci i majetky. Pokud mám uvěřit strašáku Ruska, chci nejdřív vidět konec emisních povolenek a zrušení zákazu spalovacích motorů.
Níže článek z 16. července 2019
Myslím, že mladší generace podceňuje (a není to její chyba, ve školách se o tom moc nedozvědí) důležitý kontext o přelomu 40. a 50. let. Vědí, jaká zvěrstva komunisté páchali a že občanské svobody postupně osekávali. Ne všem ale dochází, proč lidé zpočátku brali omezování svobod na lehkou váhu a mnozí tu převýchovu společnosti dokonce podporovali.
Protože to celé bylo zabaleno do krásných slov a vznešených ideálů a zaštítěno důvěryhodnými osobnostmi typu básníků nebo hereček, kterým lidé intuitivně věřili. Protože většina byla přesvědčena, že budovatelské nadšení tažené mladými svazáky je dobro samo. Cestu do pekla dláždily jejich dobré úmysly a víra v to, že vyvolená avantgarda ví nejlépe, jak lidem zregulovat jejich životy. A protože se ti ostatní báli veřejně oponovat, aby neztratili kariéru, později svobodu a život.
Kupředu za světlými zítřky, boj za mír, za spravedlivější společnost, proti kapitalistickému vykořisťování a zpátečnickým reakcionářům, internacionálně a pokrokově…
Kupředu za světlými zítřky, boj za mír, za spravedlivější společnost, proti kapitalistickému vykořisťování a zpátečnickým reakcionářům, internacionálně a pokrokově atd. Některé z frází jsou podobné těm dnešním, jiné se upravily. Kulaky, antisocialistické živly a imperialistické agenty dnes nahradili protiunijní populisté, ruští trollové a různí -fobové.
A v tom je právě ten háček. Jsme ostražití na rudé hvězdy a strašidla minulých dob, ale nové hrozby v zelené, modrožluté nebo duhové nás zatím nelekají. V heslech jako klimatická spravedlnost, nikdo není ilegální nebo předsudečná nenávist ještě nevidíme zákazy, tresty a vyhazovy.
V Berlíně a Barceloně už vyvlastňují byty a v Paříži oceňují kriminální jednání německé pašeračky proti Itálii, ale kdo zvedá varovně prst? Veřejnoprávní média to dokonce chválí jako pokrokovou přeměnu v lepší svět. Vedoucí úlohy strany jsme se zbavili před 30 lety, ale vidíte sami, kolika lidem (a vzdělaným) je líto, že jejich vedoucí roli kazí výsledky demokratických voleb. Mně se ty naše také nelíbí, ale přece kvůli tomu nevyměníme demokracii za diktaturu eurokratů, hrstky novinářů a neomarxistických aktivistů. Stačí k tomu jen mlčet.
