Jeho obraz Měsíční noc by se pravděpodobně velmi líbil čínským básníkům, kteří tak často opěvují svit luny. A co teprve strašidla – s vykulenýma očima jsme kdysi jako děti procházely jeho výstavu v Havlíčkově Brodě a zíraly na ty duchy, hejkaly a dušičky na popravišti. A Prtioko jdoucí na vandr – nebo k šibenici, co to je? Duch mrtvé matky zírající do okna domu, čert v noci nebo vodník číhající v hladině jezírka.
Jaroslav Panuška starší (3. 3. 1872 – srpna 1958) byl především krajinář, ilustrátor, laický archeolog a vědec. Kvůli výhledu na krajinu dokonce létal letadlem, aby mohl kraj spatřit z výšky. A k tomu dlužno dodat, že smutný a vážný rozhodně nebyl, naopak, spíš „veselá kopa“ a rád se družil s přáteli, jako byli Josef Lada nebo Jaroslav Hašek. Navíc rád vyhledával společnost kanovníků a duchovních, ovšem jen těch, kteří nebyli abstinenty, jak na něho prozradil J. Lada.
Jaroslavův otec Ing. František Panuška byl c. k. geometr, jenž ve službách putoval po Evropě, 25 let pobýval na Balkáně, někdy i s rodinou. Od něho slýchal podivuhodné příběhy nebo zážitky z cest po Balkáně. Dalším vlivem byla jeho hořovická babička, která byla vědmou a lidovou zaříkávačkou.
Jeho maminka zemřela na tyfus během pobytu v Bosně. Možná si ji malíř připomínal dílem Duch mrtvé matky, jak nahlíží do okna, za nímž snad spí její pozůstalá rodina.
Jeho prvními obrazy byly hrady a krajiny, avšak svoje spolužáky při studiu již od počátku strašil svými upíry a přízraky, které zíraly z jeho pláten.
Jeho současníky byli např. Slavíček, Bubeníček, Hudeček, Kaván a další. Malířskou akademii v Praze studoval u prof. Maxmiliána Pirnera a poté u krajináře prof. Julia Mařáka.
Klasické žánry obrazů a ilustrací
Jeho tvorba se žánrově dělí na krajiny, Vysočinu, historii, pravěký svět, strašidla, pohádky, slovenské hrady apod. Jeho počáteční obrazy jsou plny duchů, dušiček, pohádkových postav, obrů, tuláků nebo nebo vyhnanců.
Díky svému vypravěčskému talentu byl Panuška rovněž skvělým ilustrátorem knížek. Pro své přátele, jako byli Sv. Machar, Václav Josef Tile, Jan Herben, Eduard Štorch – navrhl knižní obálky a některé publikace doprovází ilustracemi.
„Potrpěl si na dobré jídlo. Třeba na Vánoce musel mít kapra alespoň na šest druhů. Ryby měl rád. Jídlo a víno jsme mu dávali i k Vánocům. Jak byl ale veliký, tak byl skromný. Ale měl cukrovku, píchal si i inzulín,“ uvedla ve vzpomínkách jeho vnučka Radana.
Krajiny maloval celý život – když vyšel ven, bral s sebou vždy skicák a črtal si motivy – nikdy nezahálel.
Však jeho motto zní:
„Jen umět se dívat, umět myslit a potom: pilná a pečlivá práce. Velké dílo vzniká pouze z pečlivé a urputné práce.“
„Pravděpodobně poslední strašidla, která Panušku v Kochánově navštívila, byli členové komunistické delegace z ministerstva kultury, kteří mu tři roky před smrtí přivezli na Vysočinu oznámení o jmenování zasloužilým umělcem. Panuška tyto vyslance pekla … nevybíravými slovy vyhnal pryč,“ uvádí prozaik a básník Miloš Doležal na svém facebookovém profilu.
Kochánovský srub s památným dubem u Světlé nad Sázavou, ve kterém Panuška trávil mnoho času, zůstává v majetku jeho rodiny.
Protože od Panuškova narození uběhlo letos 150 let, v současnosti můžeme jeho rozsáhlou tvorbu spatřit na dvou výstavách. V Hlinsku v Čechách v městské galerii do 18. září a v Pardubicích na zámku, kde výstava potrvá do 25. září 2022.
