Feng Čen-kuo, bývalý majitel výnosné továrny na dřevěný nábytek v centrální čínské provincii Che-pej, zažil vydírání ze strany úřadů pro ochranu životního prostředí a policie. Nakonec byl nucen prodat svou továrnu čínské policii za zlomek částky, kterou do vybudování firmy investoval.
„Takzvaná reforma a otevření komunistického režimu je jen uvolněním okovů na krku Číňanů v době, když je jejich vláda i ekonomika na pokraji zhroucení,“ říká čínský podnikatel Feng Čen-kuo.
„Umožňuje vám zažít trochu svobody a dovoluje vám tvrdě pracovat, dokud si nevyděláte nějaké peníze. Pak si pro vaše peníze přijde Komunistická strana Číny.“
Fengova továrna na výrobu nábytku z masivního dřeva se nachází v přístavním městě Čchin-chuang-tao, které leží 190 mil východně od Pekingu. Do své továrny, která vyrábí špičkový nábytek z masivního dřeva na zakázku a zaměstnává přibližně 40 lidí, investoval přes 3 miliony jüanů (přes 10,5 milionu korun). Po obtěžování státních úřadů a nepřetržitém nátlaku byl nakonec donucen prodat svou továrnu policii za pouhých 400 000 jüanů (1,4 milionu korun).
„Myslel jsem si, že bych mohl něco dělat dobře, kdybych to měl opravdu rád a dělal to celým srdcem,“ říká dnes Feng při rozhovoru s deníkem The Epoch Times, když vzpomíná na dobu, když se rozhodl založit vlastní firmu, protože vždy miloval truhlářství a dobré řemeslo.
Komunistický režim však jeho životní sen proměnil v noční můru. Státní úřady ho stále znovu žádaly o peníze pod různými výmluvami a záminkami, říká Feng.
„Najednou jsem pochopil, že pod vládou komunistické strany jsme my, obyčejní Číňané, jen jako mravenci, bezvýznamní a snadno k rozdrcení, bez ohledu na to, jak tvrdě pracujeme,“ míní bývalý podnikatel.
Ochrana životního prostředí v Číně je „vyděračská kampaň“
V roce 2016 Feng absolvoval různé procedury nutné k založení továrny, včetně podání žádosti o posouzení vlivu na životní prostředí (EIA), což byla podle Fenga ze všech procedur nejobtížnější.
Legislativa komunistické strany na svých oficiálních internetových stránkách publikuje vágní formulaci, že EIA je „povinný právní systém, který určuje, zda se může stavební projekt uskutečnit“. Místní úřad pro ekologii a životní prostředí provede vlastní posouzení stavebního projektu, po kterém bude předložena ke schválení zpráva týkající se výběru místa realizace projektu, dopadu na okolní životní prostředí a preventivních opatření, která je třeba přijmout. Bez souhlasu úřadu pro ekologii a životní prostředí nelze podnik provozovat.
Ve skutečnosti však vágní formule EIA podle Fenga usnadňuje úřadu pro životní prostředí, který na proces posuzování dohlíží, provádět neustálé vydírání.
„Úřad pro ekologii a životní prostředí by například určil určitého dodavatele výrobků na ochranu životního prostředí. Od tohoto dodavatele musíte nakupovat. Zařízení na ochranu životního prostředí, které má hodnotu o něco vyšší než 100 000 jüanů (přes 350 000 Kč), může tento dodavatel prodávat za 400 000 jüanů (1,4 milonu Kč) nebo až za 500 000 jüanů (1,76 milionu Kč),“ vysvětluje Feng.
A to je podle Fenga pouze jeden ze způsobů, jakým úřad vydělává na podnicích, které žádají o udělení EIA.
„Určí také dodavatele stavby a akceptační společnost pro kontrolu při dokončení,“ říká Feng.
V jeho městě byl šéf akceptační společnosti dříve zástupcem ředitele úřadu pro ekologii a životní prostředí, uvádí Feng.
Úřad a akceptační společnost se navzájem domluvily, aby donutily majitele podniků zaplatit více za dodávaná zařízení a další peníze navíc mají zaručit úspěšné absolvování hodnocení EIA.
Feng uvedl, že měl štěstí, když po vynaložení několika set tisíc jüanů posouzením prošel a mohl zahájit výrobu.
„Mnoho lidí bylo nuceno své továrny zbourat, protože nemohli projít hodnocením, a zkrachovali. Někteří kvůli tomu spáchali sebevraždu,“ vzpomíná bývalý podnikatel.
Poté, co prošel hodnocením, přicházeli pracovníci úřadu pro ekologii a životní prostředí do jeho továrny pravidelně – většinou několikrát měsíčně. „Posílali různé lidi s různými obviněními. Nikdy jsme nebyli schopni splnit jejich požadavky, protože jejich cílem bylo žádat další peníze,“ prohlašuje Feng Čen-kuo v rozhovoru s Epoch Times.
Jednou mu to řekl zástupce ředitele, který byl zároveň šéfem akceptační firmy: „Naše kvóta pokut, kterou musíme splnit pro tento rok, je 3 miliony jüanů (10,5 milionu korun).“
Kromě pravidelných plateb se Feng musel připravit i na nečekané výdaje.
Například jen několik měsíců po zahájení výroby musel instalovat novou sadu zařízení na ochranu životního prostředí, protože úřad pro ekologii a životní prostředí měl nového ředitele, který prohlásil, že jeho zařízení je nekvalifikované a potřebuje obnovit.
Neměl jinou možnost, než se podřídit, protože musel pokračovat ve svém podnikání, do kterého do té doby již investoval miliony.
„Ochrana životního prostředí v provedení komunistické strany je kampaň za získávání peněz. Nejde o dlouhodobou ochranu podniků nebo životního prostředí,“ říká s politováním podnikatel.
Výnosný obchod
Feng si pronajal pozemek o velikosti přibližně 0,6 hektaru, na kterém postavil dílnu o rozloze 3 000 metrů čtverečních.
„Továrnu jsem považoval za své dítě,“ říká Feng, „vroucně jsem toužil po zářné budoucnosti.“
Provozu, výrobě a plánování věnoval velkou péči. Každý rok sestavoval nový plán prodejních cílů, počtu zaměstnanců a rozsahu výroby.
Své výrobky umisťoval tak, aby byly jedinečné, špičkové, z čistého masivního dřeva, navržené a vyrobené podle požadavků zákazníků.
„Ve skutečnosti byla moje továrna velmi zisková. Vyráběli jsme na zakázku vysoce kvalitní nábytek z masivního dřeva pro ty, kteří si plánovali vylepšit domácnost. Ve městě Čchin-chuang-tao byla moje značka Mu Jia v pozici, kdy mohla určovat ceny špičkového nábytku. Nechtěl jsem konkurovat výrobkům nižší třídy,“ vzpomíná s hrdostí čínský podnikatel.
Jeho výrobky byly na trhu dobře přijaty, o čemž svědčil zájem zákazníků. Na jedné z výstav bytových dekorací a stavebních materiálů byly jeho výrobky tak populární, že všichni jeho prodejci měli plné ruce práce s vyřizováním telefonátů zákazníků a objednávek. Jeho zákazníci přicházeli až ze Sin-ťiangu na západě Číny.
Při vzpomínce na toto období se jeho tvář rozzářila štěstím. „Cítil jsem se velmi hrdý, protože jsem mohl nabídnout pracovní příležitost asi 40 lidem, kteří se mnou pracovali,“ vzpomíná Feng.
Komplikace po návštěvě kostela
Feng a jeho manželka Chan Jen-ťing nechali svoji dceru studovat v Kanadě a v roce 2019 ji doprovázeli při cestě na studia do Vancouveru. Tam se setkali s přítelem z jejich rodného města, který paní Chan Jen-ťing vzal na návštěvu kostela.
Paní Chan Jen-ťing se poté počátkem roku 2020, těsně před vypuknutím pandemie ve Wuhanu, vrátila do Číny, aby se starala o každodenní provoz továrny, zatímco Feng zůstal v Kanadě s jejich dcerou.
Paní Chanová v té době několikrát navštívila rodinný kostel ve městě Čchin-chuang-tao spolu s jedním z jejich zaměstnanců, což ovšem vzbudilo zájem místní policie.
Policista jménem Čeng Š‘-jungg z policejní stanice Chaj-jang ve městě Čchin-chuang-tao začal navštěvovat Fengův dům. Přišel za paní Chan Jen-ťing a řekl jí, že ji někdo nahlásil pro účast na „nelegálním shromáždění“. Řekl jí také, že policejní šéf ji nenahlásí vyšším orgánům, pokud bude ochotna zaplatit.
Chan Jen-ťing mu prý dala 5 000 jüanů (cca 18 000 korun).
O několik dní později zaklepal u jejich dveří policista Čeng znovu, tentokrát přišel v doprovodu policejního šéfa. Policejního šéfa zaujal ručně vyrobený dřevěný altán na jejím dvoře. Požádal jí tedy, aby mu ho vyrobili za nákladovou cenu.
Paní Chan Jen-ťing údajně pochopila, co tím má policejní šéf na mysli a řekla mu: „Jestli se vám líbí, tak si ho prostě vezměte.“ Policejní náčelník si altán o několik dní později nechal odvézt.
Krádež prosperujícího podniku za 57 274 dolarů
Po návštěvách policie došel Feng k názoru, že provozování podniku už pro ně není bezpečné. Proto řekl své ženě, aby podnik prodala.
Potenciální kupec jim za továrnu nabídl 2,8 milionu jüanů (cca 9,9 milonu korun). Feng se však zdráhal firmu za tuto cenu prodat, protože jeho celková investice přesáhla 3 miliony jüanů a továrna přinášela dobrý zisk.
Po této nabídce se však nikdo jiný s lepší nabídkou neozval.
Rozhodli se tedy nabídku přijmout a toho člověka kontaktovali, ale všechno už bylo jinak. Muž jim údajně řekl: „Vaši továrnu nemůžeme koupit, protože jí chce někdo z policejní stanice.“
Po nějaké době je konaktoval muž jménem Čang Ťien a nabízel za továrnu pouhých 400 000 jüanů (1,4 milionu korun). Čang jim pohrozil, že pokud nabídku nepřijmou, dostanou ještě nižší cenu.
Manželé se později dozvěděli, že Čang ve skutečnosti zastupuje Chan Ťia-ťü-na, policistu z policejní stanice Chaj-jang.
Feng a jeho žena se nakonec rozhodli továrnu Čangovi prodat, přestože nabízená částka ani zdaleka nepokrývala jejich investice.
Policie nadále žádá o peníze
Po prodeji továrny si paní Chan Jen-ťing našla práci u svého přítele. Manželé nečekali, že jim policie bude znovu dělat problémy a žádat o další peníze.
Policista Čeng Š‘-jungg, který doprovázel svého šéfa, aby získal altán stojící na jejich dvoře, se ozval paní Chan Jen-ťing telefonem před čínským novým rokem 2021 a řekl jí: „Váš poslední problém [návštěva rodinného kostela] už nemůžeme dále krýt. Musíme to nahlásit našim nadřízeným.“
Tentokrát už neměla paní Chan Jen-ťing čím zaplatit a rozhodla se pro útěk do Kanady, kde na ni čekali manžel s dcerou. Bylo to v době, kdy čínský režim zrušil cestovní omezení.
Deník Epoch Times 15. září telefonicky kontaktoval policejní stanici v Chaj-jangu a požádal její vedení o komentář, ale policie se odmítla k situaci vyjádřit.
Život v zahraničí a boj za rozložení komunistické strany
Feng si nyní užívá života tesaře v Kanadě, kde se, jak říká, cítí velmi šťastný.
„Cítím se mnohem lépe, když pracuji jako obyčejný tesař v Kanadě, než když jsem byl šéfem v Číně,“ říká Feng.
„Železná pěst komunistické strany na mě dopadala téměř každý den a během těch let, kdy jsem měl v Číně vlastní továrnu, jsem se nemohl pořádně vyspat,“ dodává podnikatel.
Dnes si myslí, že soukromé podniky v Číně jsou jako „pažitka“, což je výraz, kterým obyvatelé Číny označují věci, které se snadno pěstují, ale průběžně se „ořezávají nebo sklízí“.
„Poté, co díky naší tvrdé práci zbohatneme, je tu komunistická stana, která plody sklízí,“ říká Feng.
Podle Fenga se čínský režim takto ke svým lidem chová už dlouho. V prvních letech, kdy komunistická strana vznikla, okrádala bohaté zemědělce o jejich majetek a pak je fyzicky odstranila. Když se pak dostala k moci, pokračovala v násilných a mafiánských praktikách po celou dobu své vlády.
Svoboda víry
Poté, co opustili Čínu, jsou Feng a jeho rodina v Kanadě svobodní a doufají, že i Číňané se jednou budou těšit svobodě.
„Dědeček mi v mládí říkával, že komunistická strana je velmi, velmi špatná a je to organizovaná banda zlodějů,“ vzpomíná Feng.
Na shromáždění ve Vancouveru, které 20. srpna 2022 vyzývalo k ukončení vlády komunistické strany v Číně, se Feng ukázal v tričku, na kterém byla vytištěna následující věta v čínštině i v angličtině: „Rozložte komunistickou stranu, vybudujte novou demokratickou zemi.“
Rozhovor byl realizován 14. září 2022.
Na článku se podíleli Lin Cenxin a Chang Chun.
Z původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times přeložil M. K.
