Názorový blog
Článek píše člověk, který patří do málo majetné třídy společnosti.
Dnes se chci zaměřit na myšlenkové proudy společnosti, které prohlašují, že bohatí lidé vlastní své bohatství nespravedlivě. Jaká je spravedlnost v tom, že chudí nebo nemajetní lidé mají peněz a majetku málo – a ti bohatí jej mají mnohokrát více?
Ve společenské pyramidě má nejvíce majetku nejvyšší vrstva, méně má vyšší vrstva, dále střední vrstva, a nakonec nejméně majetná a úplně chudá skupina obyvatel.
Pojďme tedy udělat menší experiment.
Odebereme část majetku bohatým lidem a dáme ho nižším vrstvám společnosti tak, aby každý měl stejně velké bohatství.
Zjednodušme si to tak, že máme celkem 8 lidí, kteří budou mít stejný majetek a my je budeme pozorovat, jak s majetkem naloží.
Vycházíme přitom ze skutečnosti, že každý člověk je jiný, baví a naplňují ho jiné věci, je jinak nadaný nebo schopný a upřednostňuje jiné hodnoty podle své vlastní svobodné vůle. A tak každý z těchto osmi lidí naloží se svým bohatstvím odlišným způsobem.
- První si bude bohatství užívat, dokud to půjde, a nebude se zaměřovat na vydělávání peněz. Takže za nějaký čas své bohatství téměř úplně spotřebuje.
- Druhý bude cestovat, a tak své finance vynaloží na cestování.
- Třetí rozběhne vlastní podnikání a vynaloží na něj čas, práci a určité investice, které se mu po čase vrátí a jeho bohatství se zvýší.
- Další začne také podnikat, ale jeho předpoklady a investice nakonec nepřinesou očekávané výsledky a jeho bohatství se přes všechny jeho snahy sníží.
- Pátý bude šetřit a pracovat, a tak si své bohatství udrží.
- Bude žít více méně vyrovnaně, ale také si nakoupí nějaké věci pro zábavu, sportovní automobil, jachtu, rogalo…, takže jeho majetek se bude snižovat v důsledku nároků na provozování a údržbu zábavního majetku.
- Využije svůj majetek na léčení, protože lidé v jeho rodině budou nemocní, a tak je bude finančně podporovat.
- Své finance investuje do vybudování soukromé farmy, aby se stal soběstačným, a tedy se jeho majetek přesune do vlastnictví farmy v pozitivním cyklu, ale zároveň nebude patřit ani k vysoce majetným lidem.
Vše se odehrává v rámci principu příčiny a následku. Ve skutečném životě se nechovají všichni lidé stejně a každý své finance využívá jinak a v určitém bodě bude mít někdo majetku více a jiný méně. Přesně podle toho, jak se svým majetkem nakládal a jak mu okolnosti přály.
Když si tyto případy srovnáme systematicky podle velikosti vedle sebe, opět získáme onu společenskou pyramidu, kterou jsme měli na začátku. Můžeme nyní říci, že je to „pyramida nespravedlnosti“, nebo je to spíše pyramida příčiny a následku?
Poté tito lidé svůj majetek odkáží svým dětem, dalším generacím, a tak se některé děti narodí do rodin majetných a jiné do rodin nemajetných, a budou tedy začínat z jiného výchozího bodu – bohatí nebo chudí.
V bodě, kdy se vytvoří společenská pyramida, může kdokoliv znovu prohlásit, že je toto uspořádání bohatství „nespravedlivé“. Tuto „nespravedlnost“ se vydali řešit následovníci marxismu, socialismu a komunismu, kteří chtěli zrušit všechny společenské třídy, vytvořit „beztřídní společnost“, v níž budou mít „všichni dle svých potřeb“.
V těchto případech je třeba zmínit skutečnost, že tyto teorie jsou produktem dialektického materialismu, tedy myšlenky, že duše neexistuje, proto uvažují o tom, že by každé narozené dítě mělo mít stejný „spravedlivý“ začátek.
Naopak myšlenkové proudy, které o existenci duše uvažují, předpokládají, že duše přichází do lidského těla před narozením a odchází po smrti. Rodina, do které se duše narodí, je předem určena a životní dráha duše je dána osudem nebo určena Bohem (v řecké mytologii jsou to například Tři sudičky, v egyptské tři božstva a tak dále).
Zatímco ateismus předpokládá, že existence člověka a světa nemá žádný smysl a ani žádného stvořitele, lidé věřící v Boha naopak věří, že život člověka má určitý význam a smysl, a že o umístění duše ve světě a jejím osudu rozhodují Nebesa, Bohové nebo vyšší síly. Proto tedy má narození do bohaté nebo chudé rodiny určitý vyšší smyl.
Někdy duši umožňuje chudé prostředí vypracovat se nahoru během těžkých podmínek, někdy může naopak bohaté prostředí vytvořit příležitosti pomáhat ostatním nebo vyzkoušet si pozici zodpovědnosti.
Například v buddhismu je umístění duše do určité míry dáno takzvanou karmickou odplatou. Tedy pokud jste členem vyšší vrstvy v jednom životě, pokud děláte špatné skutky, můžete se příště narodit v chudé rodině a trpět těžkostmi.
Naopak ten, kdo je chudý, ale chová se ctnostně, může se v dalším životě narodit do bohaté rodiny nebo dokonce opustit lidský svět a vzestoupit na Nebesa.
Tomu už naše pozemská pyramida nebude stačit, tak ji prodloužíme trochu více nahoru. A hned zde máme i vyšší smysl života člověka, jehož duše může díky ctnostnému chování – po smrti lidského těla – vzestoupit na Nebesa.
Dle historického materialismu člověk vznikl náhodou a jeho život nemá žádný vyšší smysl, a tedy člověk nemá ani duši, svět funguje jako stroj. Život, historie a budoucnost člověka je jako rovnice, která se teprve vytváří a je možné ji libovolně ovlivňovat.
Pokud však vezmeme v potaz existenci duše a vyšších sil, které řídí běh dějin a osud člověka, není osud a budoucnost člověka úplně v jeho rukou, ale spíše v rukou Božích. Člověk může ovlivňovat zejména sám sebe, své chování a může se oddat nápravě vlastního charakteru.
Historicky významní filosofové a duchovní lidé říkají, že duše je skutečným já člověka a tělo je naopak pouhou „schránkou“, „domem našeho života“, a že duše „vyhlíží z očí jako z oken svého domu“.
Narodit se v chudé rodině nemusí být v tomto případě nutně negativní věcí. V historii se mnozí významní myslitelé a velcí lidé narodili v ne příliš majetných rodinách a nebyli členy vysokých vrstev společnosti.
Významný teoretický fyzik Albert Einstein nejprve pracoval jako automechanik, Ježíš Nazaretský byl synem tesaře a čínský mudrc Lao C’ byl údajně historikem státního archivu. Jiní byli naopak od na rození členy vyšší vrstvy společnosti – princ Sidhárta, král Karel IV.
Podstatou víry v existenci duše je přesvědčení, že duše může stoupat a klesat ve společenské i duchovní pyramidě prostřednictvím svých skutků. Zatímco ctnostné chování nás má vést směrem vzhůru, naopak bezohledné chování způsobí náš pád.
Z duchovního pohledu není umístění člověka na společenské pyramidě rozhodující. Nejdůležitější je, zda je člověk ctnostný a na jaké duchovní pozici se nachází jeho duše, což samozřejmě není na první pohled viditelné.
A tak mudrcové říkají, že lidský život trvá pouze několik desetiletí, ale duše může žít věčně a v budoucnosti bude muset nést důsledky vlastních činů.
Z pohledu materialismu se společenská pyramida může jevit jako „nespravedlnost“, a proto se socialisté snaží bohatým brát a chudým dávat, komunisté dokonce chtějí vytvořit takzvanou beztřídní společnost, která má být „rájem na zemi“, kde se každému dostává stejného bohatství.
Věřící naopak míní, že je třeba nechat věcem volný průběh, protože vše je „v rukou Božích“. Nikdo neunikne před odplatou za zlé skutky a každému se dostane odměny za ctnostný život.
A jak se díváte na společenskou pyramidu Vy?
