Blog
Jeden starý protřelý novinář mě před lety vyškolil na tom, že dokázal rozdělit názorové proudy podle způsobu, jakým někdo píše názvy. Dnes jsem se chtěl krátce zamyslet nad tím, jaký „kódovací jazyk“ se objevuje během současné rusko-ukrajinské krize, a nad hodnotou nezávislého zpravodajství.
Pokud někdo stojí na straně české vlády a jejího nazírání na vojenský konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem, nazývá celou věc „ruskou agresí“.
Pokud někdo stojí na straně Ruska, používá prohlášení Vladimíra Putina o „speciální operaci“.
Ještě před vojenským konfliktem na Ukrajině se odehrávala ve společnosti takzvaná „koronavirová krize“. V té se rovněž využíval „kódovací jazyk“. Pokud někdo vyjadřoval kritiku vůči vládním opatřením nebo vůči účinnosti nebo bezpečnosti vakcín proti onemocnění covid-19, byl to „antivaxer“ nebo „dezinformátor“.
Naopak ten, kdo je podporoval, byl „zodpovědný“, „rozumný“, „správný a normální“.
Když dnes budu psát o konfliktu na Ukrajině a napíšu, že se jedná o „speciální operaci“, budu okamžitě vnímán jako „podporovatel Putina“, a naopak, pokud budu psát o „ruské agresi“, bude jasné, že používám označení, které uvádí v tiskových zprávách současná vláda Petra Fialy. Není na tom samozřejmě nic složitého.
Tak tedy raději v redakci používáme vlastní pojmy jako vojenská invaze, vojenský útok a podobně.
Co je ale horší, že se situace vyhrotila do bodu, kdy se médium, které zveřejní rozhovor s někým, kdo například podporuje postup ruského prezidenta Putina, nebo i jenom pouze nepodporuje odesílání zbraní na Ukrajinu nebo vládní postoj k válce, budou si někteří čtenáři myslet, že to automaticky vyjadřuje postoj média. Zveřejnili jste proruský názor, jste tedy „proruské médium“.
Druhá strana zase může vnímat věci opačně. Zveřejňujete názory vlády, budou si myslet, že „jste na straně EU, USA a NATO a proti Rusku“.
Zveřejňuješ informace vlády o vakcinaci, takže „podporuješ plošnou vakcinaci“. Zveřejňuješ názory kritiků bezpečnosti, účinnosti vakcín, jsi „antivaxer“ a to médium je „antivakcinační“.
Na celé věci je zjevně nejdůležitější, že si čtenáři přestávají uvědomovat, jaké je poslání médií a jaké výhody společnosti přináší nezávislost médií. Média mají přinášet zprávy úplně o všem. Nic nezakrývat, nic nepřikrášlovat ani nic s vedlejšími úmysly neočerňovat.
Služba médií je v předávání přesných informacích.
Napíšu, co Putin řekl, a hotovo – názor na to ať si udělá čtenář sám. Napíšu, co říká premiér Fiala, a hotovo. Názor je na čtenáři. Pokud chce médium vyjádřit názory, má na to zvlášť vyhrazenou sekci Názory a komentáře. Tady mohou redaktoři, vědci, experti a bloggeři psát své názory a čtenář bude hned vědět, že se pohybuje v názorové sekci a čte něčí názory.
Názorová sekce by měla být striktně oddělena od zpravodajství. Ve zpravodajství by názory autora článku nikdy neměly figurovat. Neměl by ovlivňovat čtenáře, aby si o události něco určitého myslel. To už by byla propaganda. „Zlý Putin a dobrý Fiala“ nebo „zlý Fiala a dobrý Putin“ – to by nemělo být v nezávislém zpravodajství.
Může tam být, že Pepa říká, že „Putin je zlý“, nebo Vláďa říká, že „Fiala je zlý“, ale nikdy by neměl autor článku (reportáže) psát zpravodajství tak, že napíše: „Na Ukrajině provádíme speciální operaci, řekl zlý Putin“. Nebo „dobrý Fiala rozhodl o další báječné vojenské pomoci Ukrajině“. Ve zpravodajství bychom měli zůstávat neutrální a nechávat názory na lidi, věci a události na čtenářích (divácích).
A co si o tom myslíte vy?
Další věcí je probíhající boj mezi progresivními ideologickými proudy a konzervativní nebo tradiční částí veřejnosti. Tady se také používají ustálené narativy a kódovací jazyk.
Je známo, že vláda maďarského premiéra Viktora Orbána je konzervativní a podporuje tradiční evropskou kulturu. Orbánova strana Fidesz byla demokraticky zvolena čtyřikrát za sebou do vedení země, což také něco vypovídá o tamní společnosti. Není náhoda, že v českých médiích zaznívají zkratky jako „autoritářská vláda Viktora Orbána“, kdykoliv se o něm píše.
Dalším ustáleným „názvoslovím“ se stává označování pravicových politiků nebo pravicových politických stran jako „fašistických“. Média píší o pravicové straně, která se stala druhou nejsilnější politickou silou v parlamentních volbách ve Švédsku jako o „ultrapravici s nacistickými kořeny“. O pravicové italské straně, která nedávno zvítězila v demokratických volbách v Itálii, je také referováno jako o „fašistické“.
Z mého pohledu se často nejedná pouze o to, že by se tyto pravicové strany stavěly proti progresivním ideologickým proudům, které podporují představitelé Evropské unie, ale také jsou kritické v otázkách imigrace.
Pravicové strany se častěji vyhraňují proti ilegální imigraci a imigraci obecně, hovoří o formě národního státu, který si udržuje vlastní kulturu, historii a demografii.
Naopak pravicový „tábor“ vidí v činnosti představitelů Evropské unie prvky „socialismu, marxismu a neskrývaného progresivismu“. Obviňují je ze „záměrného potírání tradiční kultury“ nebo „deformace morálních hodnot“.
Zkrátka v evropské společnosti probíhá otevřený boj mezi tradicí a progresivismem a tento boj se dostává i do médií, kde převzal podobu onoho kódovacího jazyka, který by se dal přísněji nazývat „propagandou“.
Tak přeji kolegům novinářům i sám sobě, aby se nám podařilo udržet oblast zpravodajství nezávislou a schovali jsme si názory a postoje do sekce názory, aby se nám zpravodajství nezměnilo v propagandu, což by mělo jistě dlouhodobé negativní důsledky pro celou společnost.
Je to samozřejmě jenom můj názor, který dávám k zamyšlení.
