Čínská státní média informovala o úmrtí bývalého čínského prezidenta Ťiang Ce-mina, který údajně zemřel ve středu ve věku 96 let na leukémii a selhání mnoha orgánů, uvedla agentura Reuters.
Ťiang zemřel ve svém domovském městě Šanghaji, kde právě probíhají neobvykle velké protesty.
Bývalý vůdce se dostal do Stálého výboru politbyra od roku 1993 a působil jako svrchovaný velitel čínské armády a prezident po dobu deseti let. Po krvavém potlačení prodemokratických protestů na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 byl vytažen do čela čínské vládnoucí komunistické strany. Post předsedy Ústřední vojenské komise zastával v letech 1989 až 2005.
Společně s Luo Kanem a dalšími členy politbyra inicioval v roce 1999 celostátní pronásledování duchovního hnutí Falun Gong, které v tu dobu čítalo na sto milionů Číňanů. Každá čínská domácnost tehdy represe silně pocítila a jejich pronásledování probíhá v menší míře dodnes. Přineslo několik tisíc ověřených obětí na životech, předpokládaný počet obětí je mnohonásobně vyšší, ale kvůli obtížnému zjišťování informací a státním represím v Číně se podařil ověřit pouze zlomek případů. Nevládní lidskoprávní organizace přinesly zprávy o desítkách tisíc případech mučení a svévolného zatýkání.
V poslední době bylo jeho jméno skloňováno také ve spojitosti s virologickou laboratoří v čínském městě Wu-chan v provincii Chu-pej, která byla označena za pravděpodobný zdroj úniku nového koronaviru způsobujícího onemocnění covid-19. Jeho rodina má k laboratoři s nejvyšším stupněm bezpečnosti P4 velice blízko.
Přinejmenším od posledního desetiletí probíhá boj mocenských frakcí uvnitř vlády a jeho vliv na autoritu nynějšího vůdce Si Ťin-pchinga. Ťiang Ce-min byl považován za vůdce tvrdé maoistické linie a s jeho smrtí se může velká část oné mocenské struktury rozpadnout.
Ťiang je často popisován jako člověk „nebezpečný“, ale také silně toužící po moci a poněkud „afektovaný“. Pomocí svých lidí dosazených ve Stálém výboru politbyra komunistickou stranu fakticky ovládal i po odchodu z funkce až do roku 2013.
Vybudoval svoji mocenskou základnu okolo Výboru pro politické a právní záležitosti (VPPZ), kde rozšířil pravomoc výboru i na ministerstvo spravedlnosti, úřad veřejné bezpečnosti (policie), ministerstvo státní bezpečnosti a úřad prokurátora, zodpovídající za vyšetřování a trestní stíhání. VPPZ ovládá rovněž sekci vojenské policie, jejíž základnu Ťiang rozšířil na 1,5 milionu zaměstnanců.
V roce 1999 ustavil takzvaný Úřad 610, který byl zřízen za účelem řízení represivní kampaně proti Falun Gongu, kterou osobně řídil. Oceňovaný čínský advokát Kao Č’-šeng dal úřadu přezdívku „čínské gestapo“.
Falun Gong je metoda pro rozvíjení těla a mysli zakořeněná v buddhistické a taoistické tradici. Obsahuje meditativní energetická cvičení a nauky o zušlechťování charakteru. V devadesátých letech ji začaly praktikovat na desítky milionů Číňanů. Komunistická strana Číny v čele s Ťiang Ce-minem ji však v roce 1999 zakázala. Od té doby čelí příznivci Falun Gongu celostátním represím, jejichž brutalita se v průběhu let stupňovala.
V průběhu let zmizela řada stoupenců Falun Gongu a v Číně zároveň dochází od roku 2000 k prudkému rozvoji transplantačního průmyslu. Z Číny se stala vyhledávaná destinace zahraničních občanů – „transplantačních turistů“ hledajících nové orgány.
Od roku 2006 byla vznášena důvodná podezření, že čínský transplantační průmysl pohání násilné odběry orgánů politických vězňů. V této věci probíhala opakovaná jednání v Evropském parlamentu a Sněmovně reprezentantů USA, bylo vydáno několik vyšetřovacích zpráv a vznikla pravděpodobně historicky největší petiční akce vyzývající OSN k vyšetřování, do které se zapojilo více než dva a půl milionu lidí z celého světa.
Vedle fyzického a psychického mučení zavedla komunistická strana pod Ťiang Ce-minovým vedením také opatření k vyloučení Falun Gongu z veřejného života. Stoupenci byli propouštěni ze zaměstnání, vylučováni ze škol a univerzit nebo zbavováni důchodů a dalších sociálních dávek. Velkým utrpením prošli také příbuzní praktikujících, represe rozvrátily nespočet rodin.
Hospodářská zkáza
Pronásledování praktikujících Falun Gongu v posledních dvou desetiletích spotřebovalo obrovské množství finančních, lidských a společenských zdrojů a čínský stát a lid stálo nevyčíslitelné jmění.
Podle vyšetřování Světové organizace pro vyšetřování pronásledování Falun Gongu (WOIPFG) vynaložila Čína v letech největšího pronásledování na potlačení Falun Gongu v průměru téměř čtvrtinu svých ročních příjmů. Jiný zdroj uvedl, že čínská komunistická strana mobilizovala na udržení pronásledování Falun Gongu prostředky ve výši tří čtvrtin čínského HDP. Úředník čínského ministerstva financí připustil, že “politika potlačování Falun Gongu byla udržována velkorysým množstvím finančních prostředků. Bez těchto peněz by nebylo možné represe udržet”.
Ťiangova klika zmobilizovala k provádění pronásledování miliony pracovníků. Platy, příplatky, odměny za přesčasy a další výhody přidělené této skupině přesáhly roční výdaje 100 miliard jüanů.
Příkladem dalších nákladů spojených s potlačováním Falun Gongu je využívání finančních odměn, které povzbuzují běžné občany, aby praktikující nahlašovali úřadům, najímání zahraničních agentů a hrdlořezů, kteří pronásledují a obtěžují komunity Falun Gongu v zahraničí, nákupy zahraničních čínskojazyčných médií za účelem očerňování Falun Gongu a zahraniční pomoc nabízená rozvojovým zemím výměnou za podporu Číny v oblasti lidských práv v OSN a na dalších mezinárodních fórech.
Na zprávě se podílel M.K. Článek byl sestaven za pomocí článku newyorské redakce deníku The Epoch Times.
