Likvidace obřího velkochovu drůbeže v Brodu nad Tichou ukázala na nevyvážený model dotační politiky státu, poukazují malozemědělci. Zde kvůli ptačí chřipce likvidují 750 tisíc nosnic, tj. 15 procent tuzemské produkce vajec.

Spoléhání se na silně koncentrované velkochovy nosnic sebou nese riziko výpadku výroby vajec, a pokud se jedná o produkci v takovém objemu, není možné ji v krátkodobém horizontu rychle nahradit.

Jak uvedla předsedkyně Českomoravské drůbežářské unie Gabriela Dlouhá, vrátit velkochov na Tachovsku zpět do provozu bude trvat několik měsíců. „Pokud budu realista, pak si myslím, že ten chov bude obnoven třeba až za půl roku,“ řekla pro Český rozhlas Radiožurnál.

Pro spotřebitele to znamená rostoucí cenu a případné nedostatky vajec na trhu, zvláště když stejná nemoc zasáhla i řadu velkochovů v zahraničí, uvedl v tiskové zprávě Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR.

K takovému scénáři nemuselo dojít, kdyby české úřady ve větší míře podporovaly menší a střední zemědělce při chovu hospodářských zvířat, nejenom nosnic. Tím by se minimalizovalo riziko, že dojde k nečekanému výpadku produkce.

Naopak, jestliže se protěžují velkochovy a dojde u nich k nucenému utracení zvířat v důsledku náhlé epidemie, je najednou zasaženo zásobování potravinami pro celou zemi.

Jak však poznamenává J. Šebek, posledních několik desetiletí byly systematicky dotacemi podporovány pouze velkochovy. „Na příkladech v okolních státech můžeme pozorovat, že základní cestou je doplňovat produkci co nejširším počtem malochovů, které hrají, právě zejména v krizových situacích, roli rozložení rizik, a plní tak důležitou stabilizační roli v živočišné výrobě.“

„Je totiž zcela zřejmé, že nákazy hospodářských zvířat téměř jistě nikdy nepostihnou všechny plošně rozprostřené malochovy, a navíc výpadek jednoho, ale ani několika takových chovů trh ani spotřebitelé nepocítí.“

Pro nás spotřebitele to znamená stabilní ceny a pro stát posílení potravinové bezpečnosti a soběstačnosti, neboť propad domácí produkce není třeba nahrazovat v takových případech dovozy. 

„Určitý podíl velkochovů má jistě svůj smysl a samozřejmě odpovídá ekonomické realitě. Není ale vhodné, aby podmínky dotací dělaly z těchto chovů jediné řešení pro zemědělskou praxi,“ vysvětluje J. Šebek.