Ve věku 83 let zemřela včera, 3. února, Naďa Urbánková, známá česká populární zpěvačka. Svým přednesem písně, jako např. Mosaznej džbán od Jindřicha Brabce a Jiřího Aplta, nebo přednesem songu Závidím od Jiřího Grossmana se představila i jako zpěvačka hlubších hodnot, než byla jen pop music.
Původně zdravotní sestra uspěla jako herečka, působila v Laterně Magice, dostala se do divadla Semafor, kde zažila ještě Jiřího Grossmanna. Ten pro ni napsal píseň Drahý můj, kterou nazpívala spolu a recitací Vladimíra Čecha, a skladbu Závidím, kterou se Grossmann vlastně loučil se životem.
Zúčastnila se rovněž soutěží Zlatý slavík anebo Děčínská kotva, v 70. letech byla několikrát „zlatou slavicí“. Na dlouhá léta zakotvila v Country Beatu Jiřího Brabce, jehož doprovod pomohl její kariéře a spolu se dostali na zájezdy až do USA. Po osmi letech soužití s Josefem Abrhámem se provdala do Švýcarska. Má jedinou dceru, Janu Fabiánovou, která je zpěvačkou i módní návrhářkou.
Pamětníci ji spatřili v Zeyerově filmové pohádce Radúz a Mahulena, hrála ve filmu kdyby tisíc klarinetů a mimo jiné hrála také v Ostře sledovaných vlacích.
Z nošení brýlí udělala přednost a užívala je jako součást své nezaměnitelné image. Jako Gottova vrstevnice chodila vybraně oděná, zažila i éru minisukní a nalepovaných řas – podobně jako Helena Vondráčková a Marta Kubišová.
Drahý můj – skladbu o zbloudilé kulce zpívala ještě v Semaforu s jejím autorem, Vilém peče housky nebo Svatební průvod se staly humorným hitem, zato skladba Závidím se bezesporu vyrovná francouzskému šansonu.
Přestože její hlas dozněl, můžeme si připomínat, jak zpívala, jak vystupovala, jak hrála své role na filmovém plátně a znovu si pustit její písně, které jsme si oblíbili.
