V říjnu 2012 navštívil Prahu v rámci setkání FORUM 2000 sikjong (premiér) tibetské exilové vlády třiačtyřicetiletý právník Lobsang Sangay. O rok dříve se 14. dalajlama vzdal své politické pravomoci a Tibeťané si tedy zvolili svého historicky prvního premiéra. Na své návštěvě České republiky si premiér našel chvíli i na setkání se zástupci neziskové organizace MOST ProTibet, kdy se prostřednictvím ředitelky Jany Neborákové seznámil s činností této protibetské neziskovky.
V rozhovoru zmínil zajímavé přirovnání při charakteristice čínských nároků na své blízké sousedy: „Tchaj-wan je ryba v moři, kterou je třeba ulovit, Hongkong je ryba již chycená ve vaně a Tibet je ryba na pekáči“.
Sikjong Sangay již není dva roky ve své funkci, ale není od věci se po dekádě let vrátit k jeho „rybímu podobenství“.
Tchaj-wan je jeden z neuralgických bodů dnešního světa. Čína ho nepovažuje za plně suverénní stát a neustále demonstruje snahu změnit stávající uspořádání mezinárodních vztahů. Opakované provokace komunistické velmoci a narušování vzdušného a námořního prostoru ostrova jsou na denním pořádku. Na Ukrajině již válka probíhá, na Tchaj-wanu teprve hrozí. Proto bylo více než symbolické, že nedávné první telefonáty nově zvoleného českého prezidenta Petra Pavla směřovaly do obou zemí. Zatímco s problémy Ukrajiny je obeznámena velká část české veřejnosti, u Tchaj-wanu je obecné povědomí o jeho pozici menší. O to více je třeba ocenit patnáctiminutový pohovor s tchajwanskou prezidentkou Cchaj Jing-wen, I ten může svým dílem přispět k tomu, že „ryba zůstane ještě dlouho v moři“.
Pokud L. Sangay hovořil v případě Hongkongu o rybě bezmocně se zmítající ve vaně, vytane na mysli navrácení tohoto území z britské koloniální vlády zpět Číně v roce 1997. ČLR se zavázala, že podle zásady „jedna země, dva systémy“ zůstane současný kapitalistický systém a životní styl nezměněn po dobu 50 let. První nepokoje proti změnám a nedemokratické formě vládnutí vypukly už v roce 2003. Mladý Tibeťan Sangay z uprchlické komunity v Indii, který v té době získal doktorát na právnické fakultě Harvardu, tušil, že se situace nezlepší. V roce 2014 vypukly v Hongkongu rozsáhlé protesty proti volební reformě schválené vládou v Pekingu (tzv. deštníková revoluce). Nejmasovější demonstrace proběhly na jaře 2019, kdy vyšel do ulic milion protestujících. Teror ze strany čínské správy zesílil na jaře 2022 tak, že se vzedmula rekordní vlna emigrace. Jestliže u nás používáme pro podobné situace obrat „utahování šroubů“, můžeme ho zde parafrázovat na „vytahování špuntů“, kdy ve vaně pro rybu zůstává stále méně a méně vody.
Psát o Tibetu jako rybě na pekáči se vzhledem k utrpení jeho národa může zdát necitlivé. Ale jak jinak obrazně a přitom krátce obsáhnout skoro milion zabitých, umučených či hladem usoužených Tibeťanů za 70 let čínské nadvlády, 159 protestních sebeupálení mužů a žen nejrůznějšího věku, kulturní genocidu dle Mezinárodní komise právníků, tisíce zmařených životů v kriminálech, zničení více než 90 % historických památek země, drancování přírodních zdrojů?
Obecně prospěšná společnost MOST ProTibet se už dvaadvacátým ročníkem Festivalu ProTibet snaží poukázat na tyto skutečnosti. Zároveň však v průběhu let představuje „Zemi na střeše světa“ jako v minulosti dlouho trvající samostatný útvar s bohatou historií, kulturou, náboženstvím, svérázným a barevným životem, s houževnatými lidmi a se strhujícími přírodními scenériemi. Tibet prožívá od poloviny 20. století těžké časy, ale dějiny již mnohokrát ukázaly, že v pomíjivém světě nic netrvá věčně.
Více o letošním ročníku festivalu na https://www.protibet.cz/aktuality/zveme-vas-na-festival-protibet-2023/
Petr Ďásek, MOST ProTibet, o.p.s.
