Čtyřicetiletý Chris Hayward žije v anglickém Hampshire a o fotografování se zajímá posledních 15 let. V květnu 2021 navštívil s rodinou Cornwall a koupil si levný fotoaparát z druhé ruky, aby mohl cestu zaznamenat. Obdivuhodné venkovské domky se rychle staly jeho oblíbeným tématem a Cotswolds jeho oblíbenou lokalitou.
„Byl jsem na tom závislý,“ řekl Chris deníku The Epoch Times. „Každý v dětství čte knížky a vidí ty pohádkové chaloupky s doškovými střechami… pro mě je to prostě tak okouzlující a malebné. Vrátí vás to o dvě stě, tři sta let zpátky, kdy po silnicích jezdili koně a povozy, nebyla auta, bylo méně lidí a na světě bylo méně problémů.“
Chris sdílí své práce na Instagramu a začal prodávat tištěné snímky prostřednictvím svých webových stránek. Doufá, že uprostřed chaosu globálních událostí a trudnomyslných novinových titulků dávají jeho fotografie lidem možnost „interpretovat svět, kde je všechno klidné a hezké, třeba jen na pět minut; alespoň tak získají pocit, že na světě není všechno špatné“.
Než se Chris vydá na cestu, shromáždí si o vybrané lokalitě co nejvíce informací. Svá oblíbená fotografická místa již navštívil vícekrát, ale rád se na ně vrací, aby zachytil pohledy a úhly, které mu dosud unikaly. Pak dané místo vyškrtne z mapy a vybere jiné.
Jeho oblíbeným ročním obdobím je podzim a Chris nejraději vyráží s fotoaparátem za úsvitu, než se objeví turisté. „Je to příjemné a klidné. Mohu zachytit scénu, pozemek a výhledy tak, jak mají být, prostě přirozeně,“ vysvětluje.
Někdy se Chris setká s majiteli stavení, která fotografuje. Mnozí z nich projevují o jeho práci zájem. Některé domy vlastní National Trust, národní organizace dohlížející na ochranu památek, kde si Chris vyřídil členství, aby se k nim mohl dostat. Některé památkové objekty dokonce vyhledávají jeho práce, aby je mohly sdílet na svých vlastních webových stránkách.
Chrisovu dosud nejoblíbenější budovu, soukromý dům v areálu Longleat Safari Park, bylo trochu obtížné najít. „Viděl jsem ji na Pinterestu. Bohužel neuváděli její polohu. Naštěstí se mi ji po spoustě práce a hledání podařilo najít… trvalo mi to tři měsíce, ale ten dům je asi můj nejoblíbenější. Je prostě na samotě uprostřed lesa. Je tam takový klid. Naštěstí jsem ho zachytil, když z ní vycházel kouř. To tomu přidalo na efektu.“
Dnes Chris již vyměnil svůj starý fotoaparát za Sony Alpha 7 III s objektivem 24 až 105 mm, přidal dron pro letecké záběry a gimbal pro pořizování videí na telefon. Kromě fotografií natáčí i videa, aby měl divák pocit, že je po jeho boku.
„Mám rád, když mě lidé mohou sledovat a mají pocit, že jsou u toho,“ vysvětlil.
Chris na svém fotoaparátu používá manuální nastavení, aby zvládl nástup světla během proměnlivých hodin svítání a soumraku. Zprostředkovat pocit venkovského života může být podle něj „docela složité“, protože fotografie musí být teplá, barevná a působit útulně.
„Jakmile se změní světlo, musíte se přizpůsobit, ale zjistil jsem, že právě pomocí manuálního nastavení můžete získat takový jasnější obraz. To opravdu pomáhá s hloubkou a charakterem pohledů. K úpravám používám Lightroom, ale snažím se jich nepoužívat příliš mnoho, protože [lidé] chtějí na snímcích vidět autenticitu.
„Hodně komentářů, co dostávám z celého světa, zní: ,Prosím, můžete nám ukázat dům zevnitř?‘ Jenže on bohužel není můj. Mohlo by to vypadat trochu divně, kdybych začal klepat a ptát se, jestli můžu dovnitř!“
Chris je přes den projektantem u výrobce zdravotnických přístrojů, ale sní o tom, že se fotografování stane jeho profesí na plný úvazek. „Rád bych procestoval celý svět a fotil pro firmy, které chtějí předvést své destinace, vesnice, města. To je to, co bych rád dělal,“ říká.
Další Chrisovy práce:
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
