„Emil Boček v 16 letech utekl z protektorátu a zúčastnil bojů ve Francii. V Anglii pak nastoupil k letectvu, kde odlétal 26 operačních letů. Při každém z nich riskoval život za naši zemi. Když se do ní ale po válce vrátil, upadl u komunistů do nemilosti. Živil se pak jako opravář motocyklů či soustružník. Uznání se dočkal až po pádu režimu, kdy byl vyznamenán a povýšen. Emil Boček je národní hrdina.
Pane generále, děkujeme Vám za službu republice a přejeme Vám vše nejlepší k Vašim dnešním 100. narozeninám!“ ocenila armáda jeho službu vlasti.
Jeden z posledních žijících válečných veteránů u nás v ČR, armádní generál Emil Boček, bojoval proti nacismu jako příslušník československého letectva ve Velké Británii během druhé světové války.
Emil Boček se v sobotu 25. února 2023 dožil 100 let.
Vojenský historický ústav o něm uvádí malou vzpomínku:
„Životní příběh Emila Bočka je vpravdě fascinující. Emil Boček se narodil 25. února 1923 v Tuřanech u Brna. Po vychození obecné a měšťanské školy se v roce 1938 začal učit strojním zámečníkem. Nedlouho po vypuknutí 2. světové války začal se svým starším kamarádem Bořivojem Sedlákem (1922–1980), který později sloužil u Čs. samostatné obrněné brigády, plánovat cestu do zahraničního odboje. Na konci roku 1939 odešli společně za hranice.
Už během této cesty Emil Boček prokázal nevšední vytrvalost. Po řadě komplikací, kdy byl na Slovensku, a především v Maďarsku za ilegální přechod hranic uvězněn (ve věznici Tolonczház ,oslavil’ 17. narozeniny), se Emilu Bočkovi podařilo dostat do Jugoslávie a odtud přes Řecko, Turecko, Sýrii a libanonský Bejrút do Francie.
Po téměř čtyři měsíce trvající cestě byl 16. dubna 1940 prezentován v jihofrancouzském Agde, kde se formovaly jednotky čs. zahraniční armády.
V řadách 9. roty 1. čs. pěšího pluku se pak v červnu 1940 účastnil ústupových bojů ve Francii. Následně byl evakuován do Velké Británie, kde se v polovině srpna přihlásil k letectvu. Byl vybrán a po dokončení odborného výcviku v dubnu 1941 zařazen jako mechanik k 312. čs. stíhací peruti RAF. Kvůli permanentnímu bojovému nasazení měly naše perutě vysoké ztráty, které bylo třeba doplňovat právě z řad leteckého pozemního personálu nebo čs. brigády.
Koncem října 1942 byl Emil Boček vybrán k pilotnímu výcviku, kam se již před tím několikrát dobrovolně hlásil. Dvouletou sérii na sebe navazujících kurzů absolvoval z části v Kanadě.
Dne 20. října 1944 byl Emil Boček zařazen jako bojový pilot k 310. čs. stíhací peruti RAF. V následujících dnech a týdnech absolvoval téměř tři desítky operačních letů nad nacisty dosud okupovanou částí Beneluxu a nad Německem. Účastnil se mimo jiné operace „Varisty“, tedy leteckého zajištění spojeneckého překročení Rýna, k němuž došlo 24. března 1945.
Více než tři měsíce po skončení války, 13. srpna 1945, pak přistál se svým Spitfirem spolu s dalšími československými letci na ruzyňském letišti.
Počátkem března 1946 Emil Boček odešel v hodnosti rotmistra letectva do civilu. Vrátil se k řemeslu, které před válkou opustil. Před únorem 1948 vlastnil v Brně autoopravnu, kterou však po nástupu nového režimu musel ,dobrovolně’ nechat znárodnit a předat podniku Mototechna, kde pak pracoval. Zřejmě i díky tomu se mu vyhnula perzekuce ze strany nového režimu. V té době byl i velmi slibným motocyklovým závodníkem. Pak se oženil, založil rodinu a se závoděním přestal. Od roku 1957 až do odchodu do důchodu pracoval jako soustružník v brněnském Ústavu přístrojové techniky.
Za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost byl armádnímu generálovi Emilu Bočkovi v roce 2019 propůjčen Řád bílého lva I. Stupně,“ dodává VHÚ.
