Studie známého vědce Dr. Ruperta Sheldrakea ukazují, že moderní formy komunikace mohou souviset s prapůvodní formou komunikace – telepatií.

Vědec testoval skupinu lidí tak, že je požádal, aby uhodli, kdo volá, když jim zazvoní telefon. Každý z nich dostal na výběr čtyři potenciální volající. „Průměrné výsledky byly velmi výrazně vyšší než 25procentní míra zásahu očekávaná náhodou,“ napsal Sheldrake v článku publikovaném v roce 2014.

Podobné výsledky byly nezávisle na sobě zopakovány na Amsterodamské univerzitě v Nizozemsku a na univerzitě ve Freiburgu v Německu. Podle doktora Sheldrakea statisticky významné výsledky rovněž prokázaly pozitivní souvislost mezi telepatií a zasíláním textových zpráv nebo různými formami internetové komunikace.

Zdá se, že telepatické schopnosti se projevují zvláště zřetelně ve vztahu k lidem, k nimž mají zkoumané osoby silné citové vazby.

Dr. Sheldrake přirozeně očekává kritiku, že je vysoce pravděpodobné, že blízký přítel nebo rodinný příslušník bude jak v myšlenkách člověka, tak ten, kdo často zavolá, a proto je vysoká pravděpodobnost, že obě události nastanou současně.

„Jediným způsobem, jak tyto otázky vyřešit, jsou experimentální testy, které lze statisticky vyhodnotit,“ řekl. S odkazem na experimenty, které v tomto směru provedl, dodal: „Tyto testy přinesly pozitivní, statisticky významné výsledky.“

V první sérii pokusů dosáhlo 63 osob průměrné míry zásahu 40 %, což je výrazně nad 25 %, které diktuje náhoda. Během stovek testů se Sheldrake od některých subjektů dozvěděl, že se častěji trefovaly, když se cítily jistí ve svém odhadu, jako by se u nich projevila intuice.

Sheldrake se začal subjektů také ptát, jak jistě se cítí při každém odhadu. Jako příklad uvedl subjekt ženského pohlaví, který se trefil v 85 procentech případů, když se cítil sebejistě, a v pouhých 34 procentech případů, když si nebyl příliš jistý. Když pouze hádala bez jakéhokoli pocitu intuice, měla úspěšnost zásahů pouze 28 procent.

Pam Smartová, Sheldrakeova kolegyně, prováděla experimenty, při nichž srovnávala telepatické spojení mezi blízkými osobami a spojení mezi cizími lidmi. Zjistila 50procentní míru zásahu u známých volajících ve srovnání s 25procentní mírou zásahu blízkou náhodě u cizích lidí.

Experimenty testující prekognici (předtucha, předvídání budoucnosti, pozn. redakce) a další potenciální mimosmyslové vjemy přinesly negativní výsledky, což naznačuje souvislost právě se schopností telepatie.

Vytváříme si tedy telepatické vazby s blízkými?

Dr. Bernard Beitman z Virginské univerzity ve své studii o náhodách zjistil, že lidé s blízkými vazbami mohou někdy prožívat stejné věci ve stejnou dobu, zejména úzkost, i když jsou od sebe velmi vzdáleni. Tento jev nazývá simulpatie. Beitman měl osobní zkušenost se simulpatií, která ho podnítila k jejímu studiu. Když jeho otec ležel na smrtelné posteli tisíce kilometrů daleko, Beitman se začal dusit, naprosto bez příčiny. Později zjistil, že jeho otec se dusil přibližně ve stejnou dobu.

Je známo, že k tomuto jevu dochází mezi dvojčaty a dalšími osobami s úzkými vazbami.

Dr. Sheldrake získal doktorát z biochemie na Cambridgeské univerzitě a vystudoval filozofii a dějiny vědy na Harvardově univerzitě. Věnuje se výzkumu parapsychologických jevů u zvířat, lidí i rostlin a je autorem řady knih. Více se o něj dozvíte v tomto českém textu na Wikipedii. Jeho webová stránka je www.sheldrake.org.

Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.