Následující text je úryvkem z knihy The Gentlemen’s Book of Etiquette, and Manual of Politeness od Cecila B. Hartleyho, vydané nakladatelstvím Locke & Bubier v roce 1875.

Předcházející díl

„Člověk se skutečnou inteligencí a kultivovanou myslí je zpravidla skromný. V každodenní společnosti může mít pocit, že v intelektuálních znalostech převyšuje své okolí, ale nebude se snažit, aby jeho společníci pociťovali svou podřízenost, ani se nebude snažit tuto převahu nad nimi dávat najevo. Bude s upřímnou jednoduchostí diskutovat o tématech, která zahájili ostatní, a bude se snažit vyhýbat zahájení takových témat, o kterých nebudou mít chuť diskutovat. Vše, co řekne, se bude vyznačovat zdvořilostí a úctou k pocitům a názorům ostatních.“

La Bruyere říká: „Velký půvab konverzace nespočívá ani tak v předvádění vlastního důvtipu a inteligence, jako spíše v tom, že dokáže přitáhnout zdroje druhých; ten, kdo od vás po dlouhé konverzaci odejde spokojený sám se sebou a s tím, jak se podílel na rozhovoru, bude vaším nejvřelejším obdivovatelem. Lidé nestojí o to, aby vás obdivovali, přejí si, abyste byli spokojeni s nimi; nehledají ve vaší řeči poučení, nebo dokonce pobavení, ale přejí si, abyste se seznámili s jejich talentem a schopnostmi konverzace; a opravdový génius dá jemně pocítit všem, kdo s ním přijdou do styku, znamenité uspokojení z vědomí, že se objevili ku prospěchu.“

Poté, co jste výše uvedené uznali za nezpochybnitelný fakt, jistě také pochopíte, že naslouchat se zájmem a pozorností je stejně velký výkon jako dobře mluvit.

Být dobrým posluchačem je stejně nezbytné jako být dobrým řečníkem a právě v povaze posluchače lze nejsnáze rozpoznat člověka, který je zvyklý na dobrou společnost. Nic není pro toho, kdo mluví, trapnější než vnímat známky únavy nebo nepozornosti u člověka, kterého oslovuje.

Nikdy nepřerušujte nikoho, kdo mluví; stejně tak je nezdvořilé úředně doplnit jméno nebo datum, s nímž druhý váhá, pokud o to nejste požádáni. Dalším hrubým porušením etikety je předbíhání pointy příběhu, který jiná osoba přednáší, nebo mu ji brát ze rtů, abyste ji dokončili ve svém jazyce. Někteří lidé se pro toto porušení etikety vymlouvají na to, že recitátor kazil dobrý příběh špatným způsobem, ale to věc nespraví. Je jistě nezdvořilé dát člověku najevo, že ho nepovažujete za schopného dokončit anekdotu, kterou začal.

Je nevychované dávat najevo únavu během dlouhého projevu jiné osoby a stejně tak je nevychované dívat se na hodinky, číst dopis, listovat v knize nebo jakýmkoli jiným způsobem dávat najevo, že jste řečníkem nebo jeho tématem unaveni.

Pokračování právě připravujeme…

Z původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times přeložil P.M.