Komentář
„Energetická transformace“ se nadále těší bouřlivému potlesku všech obvyklých podezřelých z vládních kruhů, což je úžasné cvičení ve skupinovém myšlení. Pro ty, kteří žijí skutečné životy, a tudíž nemají zájem o hlouposti: „Energetická transformace“ je masivní přechod, zcela umělý a zpolitizovaný, od konvenční energie (levné, spolehlivé a velmi čisté za předpokladu vhodného politického prostředí) k nekonvenčním energetickým technologiím, jako je větrná a solární energie.
Tyto jsou drahé, nespolehlivé a hluboce problematické z hlediska životního prostředí, co do znečištění toxickými kovy, ničení divoké přírody, masivní a nevzhledné využívání zemědělské půdy, emise tradičních znečišťujících látek a v širším kontextu velké a neúprosné snižování celkového bohatství, a tím i společenské ochoty investovat do ochrany životního prostředí.
Ale vládní mašinérie je taková, jaká je, a snílci jsou imunní vůči realitě, dokud se obrovské náklady, dislokace a absurdity nestanou nepřehlédnutelnými. I když ustupují od svých sebevědomých tvrzení, že moderní ekonomiku lze pohánět energetickým ekvivalentem skřítčího prachu, tvrdí, že vznikající problémy nejsou ničím jiným než bolístkami růstu, a důsledkem krátkodobé strnulosti, a že vše bude v pořádku, pokud bude více času, více dotací a více magického smýšlení.
Jenže ono ne. Překážky, kterým čelí „energetická transformace“, jsou zásadní, způsobeny samotnou povahou nekonvenční energie, poháněny obrovskými náklady, technickou a inženýrskou realitou, vážnými omezeními z hlediska potřebných fyzických vstupů a na politické úrovni rostoucí komunální opozicí vůči nekonvenčním energetickým zařízením, která jsou pro „transformaci“ klíčová.
Touto realitou – opět to slovo – se podrobně zabývá významný nedávný dokument Marka P. Millse z Manhattan Institute. Tento stručný popis zdaleka nepostačí, aby jej obsáhl, nicméně citujme nejdříve pár věcí z Millse:
„Za těchto okolností si státníci začínají uvědomovat, jak nesmírně obtížné je nahradit i pouhých 10 % celosvětového podílu uhlovodíků, podíl dodávaný Ruskem, nemluvě o nemožnosti pokusit se nahradit veškerou spotřebu uhlovodíků ve společnosti technologiemi sluneční, větrné a bateriové energie (SWB). Dvě desetiletí ambiciózních politik a biliony dolarů vynaložených na technologie SWB nepřinesly „energetický přechod“, který by uhlovodíky eliminoval. Bez ohledu na klimatické motivy je nebezpečnou iluzí věřit, že další a rychlejší výdaje toho dosáhnou. Zkušenosti z posledního desetiletí jasně ukazují, že technologie SWB nelze v době nouze prudce navýšit, nejsou ze své podstaty ani „čisté“, dokonce ani nezávislé na uhlovodících a nejsou levné.“
Mills objasňuje řadu tvrdých realit, mezi nimiž jsou následující:
– Realita fyziky, techniky a ekonomiky energetických systémů je nezávislá na jakémkoli přesvědčení o změně klimatu.
– Evropa, Spojené státy a Kanada, Austrálie a další regiony, které shodně usilují o energetické sítě s vyšším podílem větrné a solární elektřiny, zaznamenaly velký nárůst nákladů na elektřinu, a i za tímto efektem se skrývají náklady na masivní dotace, které nesou daňoví poplatníci.
– Skladování energie odpovídající jednomu barelu ropy pomocí lithiových baterií stojí nejméně 30 dolarů, což vysvětluje, proč baterie nemohou kompenzovat nespolehlivost větrné a solární energie ani na několik dní, natož týdnů. „Neexistuje žádná fyzika, natož technika či úspory z rozsahu“, která by tuto nákladovou nevýhodu překonala.
– Už jen časové náklady na dobíjení elektromobilu činí taková vozidla nekonkurenceschopnými, a to i bez ohledu na náklady na baterie a další problémy.
– Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že jen částečný přechod na novou energetiku by si vyžádal zvýšení zásob lithia, grafitu, niklu a vzácných zemin do roku 2040 o 4 200 %, 2 500 %, 1 900 % a 700 %. Tento ohromující problém s materiály je „vlastní povaze technologií SWB“, což znamená, že náklady na nekonvenční energii ještě vzrostou.
Nicméně bludy dále pokračují. Pan Amos Hochstein, úředník ministerstva zahraničí, nedávno před senátním výborem vypověděl, že je „nutností diverzifikovat se od energetické závislosti na Rusku a zároveň urychlit přechod na čistou energii“ a že „nejúčinnějším způsobem, jak snížit poptávku po ruských fosilních palivech, je snížit závislost na všech fosilních palivech“.
No chápete to? Pokud by Evropané snížili svou závislost na nespolehlivých dodávkách ruského zemního plynu a zvýšili svou závislost na ještě nespolehlivější nekonvenční energii, došlo by ke zvýšení evropské „energetické bezpečnosti“. Panečku.
Je to samozřejmě naprostý blud, jak Mills nezvratně dokazuje. Vláda však pokračuje v napodobování světa George Orwella, v němž „válka je mír, svoboda je otroctví a nevědomost je síla“. Jak byste přeložili výraz „energetická transformace“? „Drahá energie je levná, ekologicky destruktivní energie je čistá a centrální plánování přinese utopii“. Takovým věcem mohou věřit jen blázni. Velká část vládních kruhů jim věří.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanovisko The Epoch Times.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
