Společenská etiketa
Už se vám někdy stalo, že jedete v městské dopravě, sedíte v práci nebo v restauraci a někdo ve vaší blízkosti posmrkává nebo dokonce chrochtá, když „do sebe vtahuje hleny“? A není to malé dítě, ale dospělý člověk? Dávejte si pozor na takové projevy, protože většinou společnosti jsou považovány za „nechutné“.
Malé děti můžeme tu a tam vídat s „nudlí u nosu“ nebo jak huhňají s nosem plným rýmy, protože se ještě neumějí samy vysmrkat nebo si ještě neuvědomují, že pro okolí může být poslouchání nebo pohled na člověka s nosem plným hlenů „nelíbivé“.
U dospělých slečen, mladých mužů, dam a pánů bychom mohli předpokládat, že se již umějí sami „vysmrkat“ nebo mají dostatečnou sebereflexi, aby si uvědomili, jak jejich chování nebo vzezření působí na jejich okolí.
Ve viktoriánské Anglii se ve společnosti šířila tato poučka: „Kapesníku lze (ve společnosti) použít, pokud to je nezbytné, avšak po užití se na něj nedívejte. Úkon proveďte tak tiše a nenápadně, jak je to jen možné.“
Takzvané „popotahování“ nebo „posmrkávání“ by bylo nepřijatelné, natož s extrémním zvukovým doprovodem, kdy dotyčný „vtahuje“ hleny tak prudce, že doslova „chrochtá“.
Přestože to zní poměrně extrémně, s podobným chováním se můžeme v dnešní společnosti setkat poměrně často. A víte co, myslím, že dotyční si někdy ani neuvědomují, že to dělají, nebo si nejsou vědomi toho, jak nechutně takové chování může na jeho okolí působit.
Asi každý chápe, že se raději vyhneme nechutnému plivanci na chodníku, kam si někdo notně odplivl, ale přesto někteří lidé nutí své okolí naslouchat tomu, jak si podobný plivanec vytahují z nosu do úst a ještě při tom hlasitě „chrochtají“.
Tady vážené dámy a pánové, vězte, že papírový kapesníček vám pomůže na toaletě nebo ve společnosti vyřešit tento problém elegantně a za nízkou cenu. Používejme ho namísto oné méně vznešené varianty, a možná se tím staneme o něco vznešenějšími.
