Petra Procházková, válečná zpravodajka, jezdí na východ již mnoho let. Jihlavská křesťanská obec 17. dubna uspořádala besedu o Ukrajině v gotické síni radnice. Jak řekla zpravodajka na své přednášce v Jihlavě, dlouho považovala Ukrajinu za klidný kus světa. To, že tam budou zákopy, válka těžkou technikou a tankové bitvy jako ve 40. letech za druhé světové války, by vážně nikdy nečekala.
Spolu s ní na Ukrajinu jednou Fábií jezdí také fotografové Gabriel Kuchta a Iva Zimová.
Na Ukrajině bývá Petra Procházková obvykle ubytována ve vsi, která není na dostřel ruských děl. Grady (raketomet RM-70 GRAD je mobilní reaktivní dělostřelecká zbraň) mají dosah až 46 km, systém vzdušné obrany na ně nefunguje. Než tato střela dopadne, sirény se ani nestihnou spustit. Pozorná zpravodajka dodává, že základní školy, které nemají protiletecký kryt, nemohou vyučovat, a tak se děti různě „poflakují“ venku… což také není právě bezpečné.
Podle poznání Procházkové Ukrajinci přijali jakýsi fatalismus: snaží se žít relativně v klidu, jakoby válka nebyla a jakoby nehrozila smrt „na každém kroku“.
Krajina Ukrajiny je poseta zbytky zemědělské techniky, vojenské techniky a troskami aut. Auta jsou pro Rusy snadným cílem, protože zatímco lidé se ukryjí do krytů nebo do zemljanky, auta zůstávají venku. Rozbité jsou nejen cesty, ale i pojízdná vozidla, čímž jsou lidé připraveni o možnost pohybu na větší vzdálenosti.
První pomoc v zákopech
Když je voják raněn, v první chvíli je ošetřen laickými zdravotníky, kteří znají jen první pomoc. Jejich hlavním úkolem je odvléci zraněného mimo dostřel, schovat do zákopu, kde jsou zemljanky, a zastavit krvácení, zmírnit šok – a teprve potom se voják dostane do péče zkušených lékařů nebo na operační stůl.
Petra Procházková promítá fotografie od G. Kuchty, na nichž jsou ukrajinští bojovníci, které střely připravily zejména o dolní končetiny nebo jejich část. Přesto však tito vojáci rehabilitují a chtějí se mocí mermo vrátit zpět na frontu.
Mučírny, popravy civilistů
Na otázku, zda se na místě skutečně setkali s genocidou Ukrajinců ze strany Rusů – nejprve definuje, co znamená pojem genocidia a válečné zločiny. Podle ní vše nelze ověřit. Ovšem – když byla osvobozena Buča, prodlévali fotografové právě na maďarských volbách. Zavolala jim, aby ihned přijeli. Oni skutečně opustili maďarské volby a přijeli – fotografovat. Petra Procházková potvrzuje, že v Buči prokazatelně probíhalo mučení a popravy obyvatel. Gabriel Kuchta tam tehdy vytvořil sérii snímků, které nikdy nezveřejnili. Jednak z úcty k mrtvým, jednak snímky lépe poslouží jako důkazní materiál pro obžalobu z válečných zločinů. Ovšem část podobných fotografií zveřejnila některá jiná média, takže – dalším „důkazem“ bylo, že se Rusko vzápětí snažilo tyto fotografie dehonestovat jako falešné a sehrané.
Kyjevský starosta Vitalij Kličko v rozhovoru pro deník Bild označil ruský útok na jeho zemi jako „genocidu“.
Buča je honosné předměstí Kyjeva, vypravuje Procházková. Když Rusové prohráli bitvu, hodně jich padlo v bitvě, zbylí se nacházeli ve velkém stresu, v situaci v Buči. Postiženo bylo nejen město Buča, ale i další města v okolí, vysvětluje Procházková. Rusové vcházeli do domácností místních obyvatel, vzali všechen alkohol, který tam našli, vypili, a pak se děla zvěrstva. Protože, ti co zůstali, pili a rabovali. Podobně se dělo např. v Izjumu a Chersonu.
Každý obyvatel, který se venku pohyboval s mobilem na uchu, byl zastřelen, protože Rusové měli utkvělou představu, že telefonuje ukrajinské armádě ruské pozice.
Během války se nyní utajují počty padlých na obou stranách. Ve městě Dněpru se nachází ohromný hřbitov padlých, který se rozrůstá. Někdy se nepodaří včas identifikovat padlého. Ukrajinci proto zavedli pojízdné laboratoře, které sbírají DNA padlých, kteří nejsou identifikováni. Mrtvého potom pohřbí na dněprovském hřbitově, a pokud si ho příbuzní najdou, mohou jej vykopat a uspořádat mu pohřeb.
V Rusku se nachází hromadné hroby, dodává Procházková ke stavu padlých ruských vojáků.
Jaký je rozdíl mezi Rusy a Ukrajinci? Petra Procházková uvádí, že Rus obvykle poslechne „věrchušku“ – odevzdává starosti na stát. Kdežto Ukrajinec má daleko větší požadavky, má více otázek na stát, bouří se.
Petra Procházková, válečná zpravodajka: Na současnou válku na Ukrajině se dívá nejenom jako žurnalistka, ale taky jako někdo, kdo má svoje dobré známé jak na Ukrajině, tak v Rusku. Vypráví o Ukrajincích a Rusech, o dědictví minulosti a cestě ke svobodě. Od roku 1989 pracovala Petra Procházková v obnovených Lidových novinách. V roce 1992 odjela jako jejich zpravodajka do Moskvy a působila na území bývalého SSSR až do roku 2001. Byla zpravodajkou z řady válečných konfliktů v Asii i Africe, věnovala se krizovému zpravodajství. Založila agenturu Epicentrum, kterou společně s Jaromírem Štětinou řadu let vedla. V roce 2001 byla z Ruska vypovězena. Do roku 2006 pracovala v Afghánistánu. Po návratu do ČR se věnovala bývalému SSSR, Střední Asii, Afghánistánu. V současnosti pracuje pro DeníkN.
