S tímto blogem jsem váhal. Nakonec jsem se rozhodl jej uveřejnit až po opadnutí emocí, a navíc rozdělit na dvě pokračování a zvolit formu tří fiktivních dopisů.

DOPIS PRVNÍ – PRO JAROSLAVA DUŠKA

Milý Jaroslave Dušku,

měl jsem tu čest se s Vámi už párkrát potkat. Na festivalu o smrti v Ostravě jsem nesměle pozdravil a Vy jste mě přivítal objetím a řekl jste, že mě znáte. Tím jste mě překvapil a zaskočil tak, že jsem chvíli nebyl schopen slova. Na přednášce na Čeladné jsme spolu seděli na pódiu a odpovídali na dotazy diváků a po akci jste naznačil, že si můžeme tykat. To je pro mě pocta a dovol tedy, Jaroslave, že Ti dál budu tykat.

Poslouchal jsem Tvůj rozhovor s Čestmírem Strakatým. Mluvil jsi hodně o podvědomí, o percepčním bodu a posléze o tom, že si člověk do jisté míry za rakovinu může sám. Máš pravdu (byť by se dalo sáhodlouze diskutovat o její obecné platnosti a o dalších okolnostech). Ta pravda byla však vytržena z kontextu a zneužita proti Tobě.

Jsi zvyklý mluvit k lidem, kteří mají podobné smýšlení, a umí Ti naslouchat, proto není třeba jim všechno předžvýkávat, ale stačí jim zkratka či náznak. Najednou jsi však mluvil k někomu, kdo je smýšlením úplně jinde. Na Čestmíru Strakatém bylo vidět, jak slyší, co říkáš, jak mu to v hlavě šrotuje, zoufale se snaží to i pochopit a ono to nejde a nejde. Jemu (a početnému posluchačstvu) zjevně tento náznak nestačil. Nepochopili, že ta neláska k životu není vědomá, ale funguje na podvědomé úrovni. Mají jiný percepční bod. Jeden můj učitel v takové situaci říkal „na to nemám šuplík“. Čestmír Strakatý a jeho pravidelní posluchači prostě na řadu Tvých úvah a názorů „nemají šuplík“. Je škoda, že místo toho, aby se zamysleli a ptali, dští na tebe síru.

DOPIS DRUHÝ – PRO ČESTMÍRA STRAKATÉHO

Milý Čestmíre Strakatý,

myslím, že se svou práci snažíte dělat poctivě. Při rozhovorech přemýšlíte o tom, co Váš protějšek říká (což mnoho novinářů běžně nedělá). Na alternativní pohled o vlivu podvědomí a psychiky na rakovinu však prozatím „nemáte šuplík“. Nic si z toho nedělejte. Já jsem byl na tom podobně. Až do roku 2013 jsem byl zapřisáhlý materialista. Pak se něco stalo, a mně se otevřely i jiné obzory. Mimo jiné jsem absolvoval kurz psychosomatiky. Nejde o žádnou ezoteriku, psychosomatika se stala atestačním lékařským oborem a kurzy jsou pořádány v rámci postgraduálního vzdělávání. Byl to silný zážitek, který změnil pohled mnohých kolegů na rakovinu i nemoci obecně. Vzpomínám na jednu onkoložku, která se v přestávce usedavě rozplakala a řekla, že neví, co bude dělat. Že po této zkušenosti a po informacích o vlivu psychiky na rakovinu už nemůže pacienty s rakovinou léčit tak jako dosud.

Možná jste udělal malou chybičku. Tím, že jste rozhovor o rakovině ukryl v placené části svého pořadu, nechal jste vyniknout právě jen kontroverzním větám, vytrženým z celého kontextu. Já chápu, že kontroverzní výroky „prodávají“ a že z marketingového hlediska to byl od Vás velmi dobrý tah. Jestli jste si neuvědomil, že tím můžete poškodit Jaroslava Duška, budiž Vám odpuštěno, a jste marketingovým mágem. Jestli jste si to uvědomil, a přesto udělal, tak to prosím už příště nedělejte. Díky a přeji Vám hodně úspěchů.

S pozdravem VČ

P.S. Blog bude pokračovat sdělením třetímu aktérovi – pan ministru Válkovi. V něm budou ta nejdůležitější sdělení o psychice a rakovině a o tom, proč měl (podle mého skromného názoru) Jaroslav Dušek pravdu.

Zdroj: Blogosvět
Názory a postoje vyjádřené v tomto článku jsou názory autora článku a nemusejí se shodovat s postoji deníku The Epoch Times.