V první části blogu jste si mohli přečíst fiktivní dopisy Jaroslavu Duškovi a Čestmíru Strakatému, nyní si prosím pozorně přečtěte třetí dopis – je v něm pár důležitých informací o psychice a rakovině, v zásobě jich však mám mnohem více.
DOPIS TŘETÍ – PRO VLASTIMILA VÁLKA
Vážený pane ministře zdravotnictví,
na názor Jaroslava Duška jste reagoval slovy o „ezoblábolu“ a o tom, že se ve vás vaří krev, když slyšíte podobné pavědecké nesmysly.
To, že upíráte lidem jiné názory, to už jsme zjistili od konce roku 2021 mnohokrát. Jasně: umělec nemůže mít odborné medicínské informace. Ale Vy jako lékař byste je mít měl. Píšete, že jste zasvětil celý profesní život „boji, léčbě a výzkumu rakoviny“. Tím spíš byste měl vědět něco víc o psychosomatice. Pak byste nepřiléval olej do ohně, ale řekl něco ve smyslu: „Víte, on ten Jaroslav Dušek má z velké zčásti pravdu. Neplatí to sice obecně, a u všech pacientů, ale u mnohých ano.“ Bohužel zřejmě nemáte percepční bod na celostní přemýšlení o člověku a jeho zdraví. Jinak byste například neprohlásil, že „léčíte rakovinu“. Lékař by totiž neměl „léčit rakovinu“, ale pacienta s rakovinou, člověka, jedinečnou lidskou bytost.
Dovolte, abych Vám připomněl pár faktů z psychosomatiky:
Psychika hraje významnou roli v rozvoji nádorů a rovněž v následné léčbě. Někteří autoři (Baštecký, Šavlík, Šimek) mluví o nádorové osobnosti typu C – takový člověk potlačuje či popírá depresi, zlost, vyznačuje se pasivitou. Autoři mluví i o vlivu rodin, které připomínají „velkou chladnou místnost“. Psychosociální faktory se tak mohou projevit i na dětech: kromě smutku ze ztráty blízkých hraje významnou roli i chybění těsného emočního vztahu.
Moderní prospektivní studie zjistily (podle Poněšického) u pacientů s nádory odchylky v těchto oblastech: vztah k rodičům, vnitřní agresivita, úzkostnost a depresivita. Jde o lidi, kteří vytěsňují afekty a impulzy, které by mohly být v konfliktu, a tak by nádorové bujení mohlo být jakýmsi ventilem pro vzniklé napětí. Dále cituji: „Protože nádorové onemocnění vede často ke smrti, naskýtá se i domněnka, že se zde jedná o naprosté zabránění agresivním hnutím projevit se navenek, ta se pak obrátí směrem dovnitř a vedou autoagresivně směrem k destrukci. Na citové rovině si to lze představit jako výčitky svědomí a trestání se za agresivní pohnutky u velmi korektních a na harmonii závislých lidí. Může zde hrát roli i silná zděděná agresivita, která musí být o to víc držena v šachu“.
O vztahu mysli a rakoviny píše mimo jiných i psycholog Martin Pospíchal, který měl toto téma skvělou přednášku na psychosomatickém kongresu ve Šternberku s odkazy na četné vědecké studie.
Na závěr bych ještě připomněl, že na letošním Meltingpotu v rámci Colours of Ostrava vystoupili tři lékaři (Šebek, Smejkal, Maďar) a za jejich zády se skvěl obrovský plakát s determinantami zdraví. A co myslíte, co má největší vliv na zdraví? V tomto pořadí: individuální chování (36%), sociální podmínky (24%), genetika a biologie včetně pohybu a výživy (22%) – tyhle tři ze značné části člověkem ovlivnitelné skupiny mají dohromady 82%. A na chvostu pak lékařská péče (11%) a životní prostředí (7%).
To je ale překvapeníčko! Neměl ten Jaroslav Dušek nakonec víc pravdy, než se na první pohled jeví? Pane ministře, svým výrokem jste opět rozdělil společnost, i když vy všichni politici máte plná ústa o jejím spojování. A tím, že jste legitimní názor jednoho umělce na rakovinu přirovnal ke zprávě proruského trolla, tím jste tak trošku klesl na dno. Čím nás překvapíte příště?
Přeji Vám méně nešťastných výroků. VČ.
P.S. V jednom z příštích blogů si pošpitáme něco o prevenci rakoviny, která vůbec žádnou prevencí není.
Zdroj: Blogosvět
Názory a postoje vyjádřené v tomto článku jsou názory autora článku a nemusejí se shodovat s postoji deníku The Epoch Times.
