Zkušenosti z období covidu a války na Ukrajině učinily z Bulharska vyhledávanou lokalitu pro mnoho investorů z EU. Jednou z výhod jsou nízké náklady na pracovní sílu. Výzvy však přetrvávají.
Doby, kdy představa Bulharska coby moderní průmyslové země vzbuzovala úsměv, jsou pryč. S odhadovaným plusem 1,4 % v letošním roce je reálný růst HDP země zřetelně nad očekávaným průměrem EU ve výši 1,0 %.
Kromě toho v zemi působí stále více známých firem s výrobními závody a logistickými centry. Deník Handelsblatt uvádí, že jen na okraji Plovdivu se v „Trakijské hospodářské zóně“ v posledních letech usadilo více než 200 firem.
Stále více výrobních závodů velkých společností v Bulharsku
Mezi zvučná jména patří potravinářská společnost Ferrero, Kaufland, Würth, ABB a logistický gigant Gebrüder Weiss. Podle zakladatelů areálu Plamena Pančeva a Valentina Kančeva nyní dokonce plánuje megatovárnu Volkswagenu. Pro ni je již rezervován pozemek o rozloze 300 hektarů. Oficiální potvrzení ze strany Wolfsburgu však zatím neexistuje.
Ačkoli se Bulharsko s HDP na obyvatele ve výši 12 400 eur v roce 2022 stále řadí na spodní konec žebříčku členských států EU, v oblasti exportu se země jednoznačně prosadila. Podle údajů Zahraniční obchodní komory (AHK) v Sofii vzrostl objem vývozu do Německa v roce 2022 o 26,8 % na 16 miliard eur.
Dovoz ze Spolkové republiky se naopak zvýšil o 19,1 % na 12,1 miliardy eur. Významnou roli zde hraje stále významnější role dceřiných společností a dodavatelů velkých evropských koncernů v Bulharsku.
„Nearshoring“ na denním pořádku
V odborném světě se tomuto jevu říká „nearshoring“. Ten se stává stále aktuálnějším tématem, zejména po pandemii covidu. Lockdowny, uzavřené hranice, události jako požár v továrně na čipy Renesas v Japonsku či válka na Ukrajině odhalily zranitelnost dodavatelských řetězců.
Aby minimalizovaly výpadky dodávek, dlouhé čekací doby nebo objížďky související s válkou, chtěly mnohé korporace hrát na jistotu. Proto se výrobní závody budují blíže k domovu – a Bulharsko nabízí kromě členství v EU další výhodu. Podle Eurostatu jsou zde náklady na pracovní sílu na hodinu ekvivalentní pouhým 8,20 eura. V Německu jsou téměř pětkrát vyšší.
V době kolabujících reálných mezd v celé Evropě je pokles v takové situaci také nižší. Kromě toho hospodářská a demografická dynamika v Evropě značně zaostává za dynamikou mnoha asijských a afrických zemí. To znamená, že investoři se nemusí obávat rychlého růstu mzdové úrovně, jak byl zaznamenán v některých tamních zemích.
Výhodné spojení se sousedními zeměmi a černomořskou oblastí
Válka na Ukrajině také výrazně zvýšila význam Bulharska jako dopravní trasy. Vzhledem k tomu, že Rusko a Ukrajina jako trasy pro přepravu zboží z EU a do EU do značné míry odpadly, nabývá na významu západní strana Černého moře.
Bulharsko má výhodnou dopravní polohu. Z Plovdivu ve středu země je to do Istanbulu jen 400 kilometrů, do Soluně 300 kilometrů a do Burgasu 250. Odtud se lze přes Černé moře dostat například do Gruzie.
Vzhledem k dopravním problémům způsobeným válkou otevírá trasa přes Bulharsko a Černé moře také cestu do zemí Kavkazu a Střední Asie. Bývalý „chudobinec“ EU se tak stále více stává euroasijským obchodním uzlem.
Bulharsko je silně závislé na grantech EU
Bulharsko se stává atraktivnějším pro zahraniční investory také díky nízké desetiprocentní sazbě DPH. Kromě toho usiluje o vstup do schengenského prostoru, ačkoli tomu některé členské státy dohody stále brání. Bulharsko se chce také do roku 2025 stát součástí eurozóny.
Jednou z největších výzev v oblasti infrastruktury v příštích letech je výstavba dálnice ze Sofie do Varny. Kromě toho se plánuje dokončení tunelu v Kresenské soutěsce na trase mezi hlavním městem a Soluní a modernizace letiště v Sofii.
Země je však při financování rozvoje infrastruktury značně závislá na EU a jejích dotacích. Pod hlavičkou „Plánu obnovy a odolnosti“ může Bulharsko doufat v dotace v celkové výši 6,27 miliardy eur. Ty jsou určeny na 56 investičních a 47 reformních projektů, především v oblasti energetické transformace a digitalizace. Kromě toho jsou v rozpočtu na roky 2021 až 2027 plánovány alokace v celkové výši 17,9 miliardy eur.
Strach z přesunu průmyslu do USA nebo Číny
Lze však předpokládat, že výměnou za politiku podpory ofenzivy si Brusel bude nárokovat rozsáhlé pravomoci v oblasti vnitřních záležitostí země. To se již nyní odráží v nedostatečné politické stabilitě.
Kromě toho je zde výrazný problém s korupcí. Podle červnového průzkumu Německo-bulharské průmyslové a obchodní komory je korupce všudypřítomná. Neméně než 84 % všech zahraničních společností označilo korupci za problém. Kromě toho je zde více než třináctiprocentní inflace. Stejně tak se mnozí v Bulharsku obávají o existenci německého průmyslu, zejména automobilového.
Vysoké náklady na energie a politické požadavky činí USA a Čínu v mezinárodní soutěži o umístění atraktivnějšími. Čím více podniků z EU tam bude přesouvat svou výrobu, tím většímu tlaku bude Bulharsko jako potenciální lokalita vystaveno.
Přeloženo z původního článku německé redakce Epoch Times.
