V noci na 10. října zamířilo v odvetě na Gazu tisíc raketových útoků, pásmo Gazy je už značně poničené. Zeptali jsme se Jiřího Vojáčka, vojenského publicisty a bývalého vojáka Armády České republiky, jak hodnotí současnou situaci po nečekaném útoku organizace Hamás na izraelské civilní obyvatelstvo.
Myslíte, že zpravodajská služba Izraele skutečně o chystaném útoku Hamásu nic nevěděla? Jaká by byla záminka, kdyby to věděli, ale nevarovali?
Izrael má několik zpravodajských služeb a něco tak zásadního, jako je útok na civilisty, by si nenechávaly pro sebe. Myslím, že za tím tentokrát nebude žádná politika, že to prostě nevěděli. Izraelské tajné služby v posledních dvaceti letech neselhaly jednou. Ač ne tak velké, proběhly i další koordinované útoky, které Izraelci nedokázali předem odhalit. I velké politické akce, jako byla například velká násilná demonstrace „Návrat domů“, kterou Palestinci zorganizovali na hranicích v roce 2018, to je exemplární příklad selhání. Myslím, že to není součástí nějaké vnitropolitické hry, je to klasické pochybení. A dokážu si představit, že budou padat hlavy nejen ve zpravodajské komunitě, ale že to bude stát hlavu i nějakého politika.
Podle titulků zpráv se dá soudit, že svým útokem si „Hamás podepsal rozsudek smrti“. Co je důvod za tím, který vedl organizaci Hamás k takovému masivnímu útoku na Izrael?
Myslím, že základní pohnutky jsou dvě.
Za prvé: důvod mezinárodně-politický, a to je sbližování některých sunnitských zemí s Izraelem. Saúdská Arábie a někteří její spojenci se začali s Izraelem sbližovat pod tlakem Spojených států, a to samozřejmě pod palestinskou otázku patří, protože Palestinci na spolupráci s regionálními muslimskými zeměmi spoléhají. A pokud by tyto země vybudovaly nějaký status quo s Izraelem, tak by to znamenalo, že palestinský problém je posunut na druhou kolej.
Druhá věc: izraelské vlády za posledních několik let mají značné vnitropolitické problémy, dané primárně ekonomikou, letitými problémy s nedostatkem bytů atd.
Tyto vnitřní, vnitropolitické problémy izraelské vlády často řeší exemplární tvrdostí na mezinárodní scéně, a zejména proti Palestincům.
V posledních třech, pěti letech se stalo několik věcí (u nás se o tom moc nemluví), kdy Izraelci proti Palestincům nečekaně tvrdě zaútočili. To, jak se rozšiřují izraelské osady na okupovaném území, to, jakým způsobem vyhánějí Palestince z jejich obydlí, to, kolik vesnic Izraelci poničili, to všechno přilévalo olej do ohně.
Tento vnitropolitický důvod je podle mne hlavním spouštěčem té akce. Navíc ta akce byla spuštěna na 50. výročí jomkipurské války, to taky není náhoda.
V jomkipurské válce bojovaly Egypt, Irák, Saúdská Arábie, Jordánsko – to znamená země, které jsou na tom dnes s Izraelem zadobře – a Palestinci jim chtějí jen připomenout svůj osud.
Je třeba zmínit, že Palestinci si žijí dost uboze a izraelské vlády s nimi jednaly velmi tvrdě. A tak chtějí přilákat pozornost mezinárodního společenství. Zejména těch muslimských zemí v oblasti, aby se znova postavily proti Izraeli.
Plukovník Richard Kemp, bývalý velitel britských vojenských sil v Afghánistánu, řekl izraelskému deníku Israel National News – Arutz Sheva, že v útoku na Izrael lze vidět ruku Íránu...
Myslím, že určitě ano. Írán je přímo spojen s hnutím Hizballáh, které se do operace nezapojilo. Je usazeno v Libanonu, a tohle byla čistě akce Hamásu. Nicméně ta akce musela stát spoustu peněz, musely tomu předcházet dlouhé měsíce příprav a vzhledem k tomu, že se to nikdo nedozvěděl, dost pochybuji o tom, že by to Palestinci zvládli sami, s těmi problémy s infrastrukturou, které v Gaze mají.
Dokážu si dobře představit, že jak zpravodajská, tak finanční stránka (dodávky zbraní) byla v rukou Íránu. Ale to se jistě brzy dozvíme, nejpozději ve chvíli, kdy budou analyzované typy zbraní, se kterými ti ozbrojenci bojovali, nebo vyjdou najevo nějaké plány, které zjistí izraelská zpravodajská služba. V té chvíli se to propojení s Íránem se ukáže.
Na Blízkém východě je velmi jednoduché zjistit, kdo je za čím, protože většinou se stačí řídit rčením cui bono („v čí prospěch“), to vás většinou dovede ke správné odpovědi.
Kromě Palestinců samotných tedy současná situace velmi nahrává také Íránu, který si samozřejmě nepřeje, aby se Saúdská Arábie a Izrael sbližovaly, protože to by vytvořilo velmi silné vojensko-ekonomické spojenectví, které by u Íránu znemožnilo jeho regionální zahraničněpolitické cíle.
Děkujeme za rozhovor.
