Na podzim roku 2020 napsal Tomáš Krist (přezdívka) knihu nazvanou Maroš Straňák, která obsahuje jeho rozhovory s uvězněným Marošem Straňákem na téma jeho případu a života. Mně se dostala do rukou asi před rokem a zaujala mě natolik, že jsem se k ní rozhodl napsat pár slov.
V knize diskutují o událostech, které vedly k jeho zatčení a o tom, co jim předcházelo. Zamýšlejí se nad spornými body případu a postupem obžaloby i nad spravedlností a důvěryhodností české justice.
Co je na knize pro mě na první pohled zajímavé, jsou úvahy nad spravedlností, které vedou „za mřížemi“.
Dovolím si tady citovat z knihy, v níž autor píše: „Je to výpověď člověka, který byl krátce po dosažení plnoletosti odsouzen k trestu, jenž převyšoval jeho dosavadní věk. Já především oceňuji udržení rodinných pout a víru v normální život, po necelých devíti letech v prostředí, kde je o opravdové vzory nouze. Pro mě to svědčí o tom, že Maroš svoji šanci ještě nezahodil.“
Straňák se ocitl ve vězení kvůli loupežnému přepadení, „které nepopírá a ke kterému se přiznal“, jenomže byl následně obviněn a po letech i odsouzen za vraždu. Tu prý nikdy nespáchal a nemá s ní vůbec nic společného.
Několik lidí uvěřilo v jeho nevinu a začalo případ zkoumat hlouběji. Částečně zpracovaná časová osa případu byla zveřejněna na stránkách voxpopuli.sk. Více o případu Straňák a Šimon jsem v minulosti psal zde.
„Maroš není zrovna archetypem antihrdiny, protřelého kriminálníka, který se snaží vyzrát na systém. Je to příběh obyčejného kluka, který se dopustil několika přešlapů. Jeho přehmaty, jak je sám nazývá, ho dovedly až na pokraj společnosti a on dnes vykonává pětadvacetiletý trest odnětí svobody v jedné z nejpůvodnějších a zároveň nejpřísnějších věznic ve střední Evropě – Mírově,“ píše Tomáš Krist.
Zajímavá je také autorova úvaha nad budoucností člověka, který se dostal do vězení a touží se dostat ven.
„Nejde totiž jenom o to být z věznice propuštěný, ale hlavně se už nikdy nevrátit, tedy věřit v zákony a pravidla, která tyto dva světy odlišují,“ píše Krist.
V krátkém zhodnocení na závěr pouze napíši, že na mě kniha působí jako zajímavá a upřímná diskuse nad obyčejnými a základními věcmi – v extrémním prostředí a za extrémní situace – což z ní svým způsobem dělá zajímavý, ale i inspirativní materiál k četbě.
TIP: Knihu, kterou vydal Institut Aleny Vitáskové, si můžete zdarma stáhnout zde nebo můžete požádat o zaslání tištěné kopie v ceně poštovného na adrese: agent-antismejd (zavináč) post.cz (do vyprázdnění zásob)
