Žijeme v uspěchané a hlučné době, ve které se může zdát obtížné najít klid a ticho. V této době se setkáváme s různými zprávami, názory, postoji a požadavky, až z tolika tlaku může naše mysl, ale i naše duše toužit po zpomalení, uklidnění a po očištění se od vlivu tolika informací, abychom si udrželi naše fyzické i duševní zdraví. Často právě na konci svých sil, když si přejeme změnu, objevíme blahodárné účinky ticha a obrácení se do sebe.
Mnozí v takových případech objevují ozdravné účinky meditace nebo přínos každodenního nalezení si času pro sebe a vytěsnění svých myšlenek či úkolů. Břemena, která často nosíme na svých ramenou, musí být občas složena, aby se člověk dokázal uvolnit, načerpat energii a sílu ke zvládání svých povinností. Právě přichází období, kdy se příroda kolem nás zpomaluje a naznačuje nám potřebu ztišit se a uklidnit, zahledět se do sebe a věnovat se zhodnocení svých postojů, případně tomu, co a jak bychom chtěli ve svém životě změnit.
Ve chvíli ponoření se do sebe, kdy si nejlépe dokážeme vytvořit odstup od rušivých vlivů života, začínáme chápat, že se nestačí jen odtáhnout se od chaotického vlivu společnosti a vyhledávat tiché prostředí, ale je třeba udělat mnohem víc. Často je třeba začít až od samotných základů naší bytosti. Touha po vyprázdnění se od tlaku a požadavků společnosti, stažení se do pozadí a potřeba najít něco čistého a člověkem nedotčeného souvisí s duchovní očistou a úkolem změnit sama sebe a své mravní postoje. Nelze totiž nalít čistou vodu do plné sklenice.
Proto, chceme-li se vyléčit z hluku, kterým je náš život prosáklý, a z chaosu, který nás obklopuje, je třeba změnit i své vlastní postoje, hodnotový systém a myšlenky, abychom dokázali správně a dobře fungovat v tomto světě, a abychom skutečně, od základů své bytosti pocítili v sobě změnu, po které toužíme.
Zkusme se jen zamyslet nad tím, jak je naše doba „umluvená“. Odevšad k nám proudí slova a různé řeči, všichni mluví bez přestání. Mluví se nejen o věcech, ale také o lidech, vynášejí se soudy a komentáře, a tímto se živí hluk, neuspořádanost a podle náboženství i hřích světa. Staří mniši znali léčivé účinky mlčení, díky kterým se dokázali vyhnout hřešení jazykem a z toho plynoucích následků. Snažili se o poctivost a čistotu srdce. Mlčení je chránilo od neřestí a zároveň sloužilo jako prostředek přiblížení se k Bohu. Podle německého teologa Romana Guardiniho je mlčení „projevem vnitřního stavu člověka“.
Pokud se chceme vymanit zpod vlivu negativního účinku slov, i my sami se od nich musíme očistit a snažit se je nepoužívat v negativním smyslu. O kolik by byl tento život jednodušší, kdybychom se vymanili ze zbytečného mluvení a všech informací o lidech, které nám nejen nic nepřinášejí, ale i nás zbytečně zatěžují a brání nám v dosažení klidu.
Možná znáte příběh o Sokratově testu, který nám také napoví, jak je důležité mluvit jen o skutečně důležitých a dobrých věcech. Pokud jde o pomluvy, domněnky nebo vynášení soudů o jiných, je lepší mlčet, protože se můžeme dostat do zahanbující situace. Příběh o Sokratově testu vypráví o situaci, ve které za Sokratem přišel jeho známý, aby mu řekl vzrušující novinku, kterou se dozvěděl o jeho žákovi. Moudrý Sokrates ho zastavil a položil mu tři otázky, aby zjistil, zda jde o zprávu, kterou je opravdu hodno slyšet. Zeptal se ho, jestli je to pravdivé, dobré a přínosné. Když tento známý pochopil morální ponaučení vyplývající z této situace a tedy, že to, co chtěl říct, nebylo ani pravdivé, ani dobré, a ani užitečné, zahanbeně odešel.
Zkusme se nechat poučit tímto starořeckým filozofem a přefiltrovat to, co chceme někomu říct. Pokud si nejsme jisti, jestli je to pravdivé, dobré, přínosné, a zda to někomu neublíží, není lepší pomlčet? Takto se dokážeme vyhnout zbytečnému povídání o jiných a soustředit se na důležitější a čestnější věci. Zároveň zůstane naše nitro klidné a svědomí čisté.
Pokud nechceme, aby do nás zasahovaly různé neukázněné a nekontrolované myšlenky, mlčení nám skutečně dokáže pomoci udržet si od nich odstup a zároveň budeme schopni časem zkrotit i jejich výbušnost. Takto může dojít k proměně srdce a ke skutečné změně našeho nitra. Mlčení ale neznamená nechat se vnitřně sžírat emocemi, je spíše pomocníkem k pravému vyléčení svého vnitřního světa. Pokud necítíme skutečnou změnu a pravý vnitřní klid a mlčíme pouze na povrchu, je to jen projev pýchy v domnění, že jsme lepší než druzí. Chceme-li se poctivě vyrovnat s naším vnitřkem, a pokud odhodlaně vytrváme na naší cestě, časem dojde k námi požadované trvalé přeměně.
Mlčení není jen o nemluvení, je to postoj ponoření se do sebe, očištění se od myšlenek a tužeb. Nemyslíme na to, co chceme, protože jediné, o co se v tom momentě snažíme, je odejít na chvíli od ruchu tohoto světa a vytěsnit jakoukoli nespokojenost z toho, co neumíme získat. Vnitřní síla, pochopení toho, co je opravdu důležité a cenné, nás dokáží uvést do stavu, kdy se nás dění ve světě nebude přímo dotýkat, ani nás ovlivňovat.
Nemusíme být ani mnichy, abychom se naučili správně zacházet s pocity při různých životních situacích. Při udržení si odstupu od emocí si dokážeme klidně promyslet, jaká slova chceme použít, abychom nereagovali s hněvem a nepřispěli ke zhoršení situace. Toto potvrzuje i starořecký filozof Anaxagoras, „mlčení je nejúčinnější lék proti zlobě“.
Tak, jak je správné vážit si sebe sama, je správné projevit úctu i ostatním lidem. A právě vhodným výběrem slov dáváme druhému najevo, že máme v úctě jeho pocity a respektujeme jeho názor. Uveďme jeden pěkný výrok čínského myslitele Mencia (Meng-c‘), který také kladl důraz na správné jednání a používání slov v mezích morálky:
„Velký člověk nečeká za slovy přisvědčování a za skutky úspěchy, mluví a koná – jen když je to spravedlivé.“
Vidíme, že z filozofického i duchovního hlediska se mnoho myslitelů věnovalo otázce proměny svého srdce a zažitého myšlení, takzvané duchovní očistě. Poukazovali na potřebu vynést na povrch dobré vlastnosti, posílit morální charakter, rozlišovací schopnosti pro růst a návrat ke svému pravému já, které je ve své podstatě dobré, jen se vlivem lidské společnosti vzdálilo od správných lidských hodnot. V mlčení a v tichém setkání s sebou člověk pochopí, co je skutečně vznešené, ctnostné a hodnotné, a pokud se to snaží aplikovat i do svého života, pozitivně to ovlivní nejen jeho budoucnost, ale i jeho vztah k vnějšímu světu. Zaručeně to přinese své ovoce v podobě změn, které si člověk ve svém životě přeje.
Přeloženo z původního článku slovenské redakce.
