Sbírku plakátů malíře Alfonse Muchy kupuje od podnikatele Richarda Fuxy investiční skupina Wood&Company. Napsaly to dnešní Hospodářské noviny (HN). Ani jedna strana cenu či další detaily obchodu nesdělila. V roce 2014 Fuxa koupil sbírku od bývalého tenisty Ivana Lendla, který Muchovy slavné secesní plakáty shromáždil. Za necelých deset let Fuxa k původním 116 kusům dokoupil další desítky děl, nyní tak celá sbírka čítá na 220 originálních obrazů a plakátů.
K obchodu se ani jedna ze stran nechtěla vyjádřit. “Skutečně jsme určitou sbírku koupili, ale více v tuto chvíli říct nejde,” uvedl investor a jeden z majitelů Wood&Company Jan Sýkora. “Nyní bez komentáře,” sdělil HN Fuxa, majitel jedné z největších tuzemských reklamních společností BigMedia.
Odhadnout cenu obchodu je podle HN obtížné. Když ji Lendl prodával, média spekulovala o prodejní ceně kolem 70 milionů korun. Za tu dobu Fuxa sbírku výrazně zvětšil a navázal na ni nové digitální formáty či hudebně-vizuální projekty. Současná hodnota sbírky tak může být více než dvojnásobná, uvedly HN.
Fuxa se při koupi zavázal, že bude sbírku dál rozšiřovat, zpřístupní ji veřejnosti a pět let ji nikomu nepřeprodá. V roce 2020 uspořádal v Obecním domě velkou výstavu Muchových děl a vedle klasických obrazů a plakátů přidal také jejich digitální a interaktivní podobu. Odstartoval tím projekt nazvaný iMucha, jehož součástí byla také hudební show v hale O2 universum s aranžmá Michala Dvořáka či digitální expozice v Jízdárně Pražského hradu.
Alfons Mucha se stal fenoménem světového výtvarného umění a symbolem pařížské secese. Narodil se v Ivančicích v roce 1860, proslavil se v 90. letech 19. století během svého pobytu ve Francii. Tam na sebe poprvé výrazně upozornil plakátem Gismondy (1894) zhotoveným pro herečku Sarah Bernhardtovou, pro niž poté navrhoval divadelní kostýmy i jevištní dekorace. V uměleckém prostředí Paříže se stal zakladatelem secesního uměleckého plakátu a propagátorem stylu Art nouveau, nazývaného i Le style Mucha. Vedle plakátů, divadelních výprav a kostýmů navrhoval Mucha i šperky, nádobí, čalounění, obálky knih a časopisů, viněty či jídelní lístky.
Od roku 1904 pobýval střídavě v Paříži a USA. V roce 1910 se vrátil do Čech. Zde se proslavil zejména svým cyklem 20 obrazů na motivy dějin slovanských národů s názvem Slovanská epopej, o jejíž vlastnictví se roky soudí Praha s Muchovými dědici. Podle Muchova návrhu byla zhotovena jedna z vitráží v katedrále svatého Víta v Praze, podílel se i na výzdobě jednoho ze sálů pražského Obecního domu. Slavný malíř zemřel v Praze 14. července 1939 po výslechu gestapem na zápal plic.
