Pan Omer Faruh je bez kontaktu se svými dvěma dětmi, které jsou zadržovány čínským režimem. Jako člen pronásledovaného ujgurského etnika byl pozván, aby promluvil na slyšení v českém Senátu. Omer byl podle své výpovědi v listopadu 2016 v Saúdské Arábii, když mu jeho žena v noci zavolala, že jim místní policie přikázala odevzdat pasy.
Ženu a dvě starší dcery dokázal dostat do zahraničí, ale dvě nejmladší děti, také dcery, musely bez cestovních dokladů zůstat s jeho rodiči doma, ve městě Korla v čínské provincii Sin-ťiang, kterou místní obyvatelé nazývají Východní Turkestán.
V českém Senátu vyprávěl popořadě, jak to všechno začalo. „V květnu 2016 porodila moje žena čtvrtou dceru a já jsem s nimi strávil dovolenou, a potom se v září opět vrátil do Saúdské Arábie, abych pokračoval ve studiu na univerzitě,“ říká Omer, který doma zanechal ženu a čtyři dcery ve věku 4, 3, 2 roky a 4 měsíce.
„Dozvěděl jsem se, že po mém příjezdu do Saúdské Arábie v roce 2016 začaly čínské úřady a úředníci odebírat pasy všem Ujgurům,“ sdělil Omer během senátního slyšení.
Omer však brzy s rodiči i dětmi ztratil kontakt. V říjnu 2017 se od přítele dozvěděl, že jeho tchán a tchýně byli odvezeni do internačních táborů.
Zbytek rodiny sice v prosinci 2016 odletěl do Dubaje, ale obratem museli odcestovat do Egypta, protože procedura pro vyřízení vízové procedury je v Egyptě podle Omera „velmi jednoduchá“.
5. července 2017 se však ukázalo, jak dlouhé prsty má Komunistická strany Číny a jak velký vliv má v Egyptě, kde v té době vypukla takzvaná „velká čistka“, při níž došlo ke svévolnému zatýkání Ujgurů a jejich deportaci zpět Číny.
„Ještě téhož večera jsme s rodinou uprchli do jiného města, do Alexandrie. Odtud jsme následující den odletěli do Turecka,“ vzpomíná pan Omer Faruh.
TIP: Senátor Fischer se bude zabývat zprávou o působení čínských „policejních služeben“ v Praze
„V říjnu 2017 jsem se dozvěděl, že čínská policie zatkla mé dva starší bratry a oba tchány mých rodičů,“ říká Omer. „Moje dvě nejmladší dcery byly v domě mých tchánů. Všichni moji příbuzní byli uvězněni.“
„Od toho dne jsem začal pátrat po svých nevinných příbuzných a svých dvou malých dcerách,“ říká ujgurský muž během senátního slyšení. „Nejprve jsem napsal úředníkovi čínského velvyslanectví v Turecku a požádal jsem o své příbuzné a děti. Když jsem od nich nedostal žádnou odpověď, zahájil jsem kampaň na sociálních sítích a prostřednictvím rozhovorů s novináři.“
V roce 2020 se mu podařilo získat turecké občanství pro celou svoji rodinu, včetně malých dcer, které jsou stále v Číně. „Poté jsem napsal tureckému ministerstvu zahraničních věcí, aby přivedlo mé dvě dcery, které v té době byly tureckými občankami.“
Následovalo naléhání na čínské úřady, aby prozradili místo pobytu jeho příbuzných, ale marně.
„Do dnešního dne jsem neobdržel žádné informace o místě pobytu dcer a příbuzných ani od tureckých, ani od čínských úřadů,“ říká Omer, který se při této vzpomínce během slyšení rozplakal. „Uplynulo 2982 dní od chvíle, kdy se mi neozvala matka, dva bratři a dvě dcery, kteří zůstali ve vlasti. Nevím, jestli jsou ještě naživu, nebo už ne.“
Jako řada jeho krajanů by se i on rád opět shledal se svými blízkými a prosí mezinárodní společenství, aby pomohlo ukončit „genocidu Ujgurů“ v Číně.
