Petr Sklenář, hlavní ekonom J&T banky, poukázal v neděli na po-covidový negativní trend spotřeby domácností, coby hlavního „tahouna HDP“.
Na svém X účtu zveřejnil Sklenář několik grafů srovnávajících evropské země, ze kterých je patrné, že české domácnosti snižují svou reálnou spotřebu, a dokonce se dostávají na úroveň, která se přibližuje nejhorším momentům „doby covidové“.
Pozoruhodné je, že ČR je dle dat ekonoma „osamělým jezdcem“. Zatímco domácnosti v ostatních evropských zemích utrácejí téměř stejně nebo více než před covidem (základnou je čtvrtý kvartál roku 2019), v letošním prvním a druhém kvartálu nakupují české domácnosti o zhruba 9 % méně.
Data ekonoma jsou dle grafů získána z evropské databáze Eurostat a jsou uvedena v reálných hodnotách – tj. očištěné od inflace.
Nevalně si vedeme i v reálném HDP, které se od covidu ještě ani v jednom kvartále nedostalo do pozitivních čísel (oproti Q4 2019). Ostatní země jsou přitom již minimálně čtyři kvartály v plusových hodnotách.
Hlavní tahoun ekonomiky
Spotřeba domácností je přitom největším „tahounem“ HDP. Za posledních 5 let představuje zhruba 42–47 % jeho hodnoty.
S nízkou spotřebou domácností přirozeně dochází k nižším příjmům do státní pokladny, ať už jde o HDP či jiné daně. Nižší příjmy do státní pokladny pak mají vliv na finální hodnotu zadlužování – schodku státního rozpočtu, který se stal obzvláště letos ožehavým tématem.
České domácnosti jsou dle Sklenáře opatrné, a tak více šetří.
„Normálně míra úspor českých domácností byla 12 %. Během Covidu vynuceně vyskočila nad 20 %. Pak klesla, ale letos je stále 18 %, tj. o polovinu vyšší, než je normál. Jinými slovy, české domácnosti stále vytváří nadprůměrné úspory a tedy brzdí spotřebu vzhledem k příjmům,“ komentuje dále situaci ekonom.
„Až začnou domácnosti normálně spořit (klesnou nad-úspory) => zvýší se spotřeba domácností => zvýší se celkové HDP,“ sděluje dále a v komentáři dodává, že až k tomu příští rok dojde, půjde o proinflační faktor.
Vliv na zadlužení státu
Pokud tedy bude omezená spotřeba domácností pokračovat, bude to mít stále více negativní dopad na příjmy státu, což ho podnítí ke zvýšení zadlužení, které už tak výrazně roste v uplynulých několika letech. Nominální zvýšení dluhu způsobí vyšší náklady na držení stávajícího dluhu a může způsobit negativní odraz na ratingovém hodnocení země. To by dále zvýšilo náklady na držený dluh a více zvýšilo náklady státu, a to v situaci, kdy je příjem omezený. Dalším krokem jak na to stát může reagovat, je následně zvýšit daňovou zátěž obyvatel.
Jaké by mohlo být tedy řešení? Mohlo by spočívat paradoxně ve snížení daňové zátěže, což ve většině případů vede ke zvýšené spotřebě domácností, vyšším investicím společností a tedy i vyšším příjmům státu. Dalším krokem by pak mohla být revize státních výdajů a omezení výdajové složky státu, tedy zefektivnění nákladů.
