Ve spravedlivé společnosti musí mít nezákonné a nemorální činy své důsledky. Málokdy zakazujeme projevy, ale existuje výjimka pro projevy, které podněcují k nezákonné činnosti.
Komentář
Od té doby, co se před více než třemi týdny odehrála zvěrstva Hamásu, se potýkám s reakcemi některých demokratických politiků, vůdců progresivních hnutí a levicových studentů na univerzitních kampusech, kteří z nejkrutějšího a nejmasovějšího útoku na Židy od dob holocaustu viní samotný Izrael.
Někteří vlivní podnikatelé, jako například miliardář Bill Ackman, generální ředitel Pershing Square Capital Management, a Jonathan Neman, generální ředitel řetězce restaurací Sweetgreen, požádali Harvardovu univerzitu, aby zveřejnila seznam jmen studentů, kteří podepsali dopis obviňující Izrael ze zvěrstev, aby se mohli vyhnout jejich případnému zaměstnání.
Jiní, včetně generálního ředitele společnosti Apollo Global Management Marca Rowana, bývalého amerického diplomata Jona Huntsmana, televizního producenta Dicka Wolfa a miliardářského manažera hedgeového fondu Clifforda Asnesse, odmítají další dary Pensylvánské univerzitě za její podporu protiizraelských programů, na nichž vystupovali vysloveně antisemitští řečníci.
Konzervativní a židovští studenti na Cornellu požadují propuštění profesora Russella Rickforda za jeho veřejné oslavování vražd, znásilnění a únosů páchaných Hamásem.
Většina, ne-li všichni, kdo tyto požadavky vznášejí, jsou konzervativci, kteří již léta odsuzují „rušení“ (cancel culture) svých vlastních členů. Je to pokrytectví?
Jiní konzervativní odborníci a vůdčí osobnosti říkají, že zrušení je hodnota levice a neshoduje se s hodnotami svobody projevu, které jsou ctěny na pravici.
Vivek Ramaswamy, republikánský kandidát na prezidenta, řekl, že ačkoli bylo jednání studentů špatné, není „produktivní pronásledovat jednotlivé členy skupin vysokoškolských studentů za účelem jejich zařazení na černou listinu“.
Konzervativní politická komentátorka Candace Owensová navrhla, aby se studentům dostalo určité shovívavosti: „Víte, že mnozí z těchto studentů tam nejsou proto, že by chtěli, aby se vraždily děti.“
Můj přítel Eli Steele o tom nedávno napsal na svém blogu článek s názvem „Hamás, co zabilo Michaela Browna a kultura rušení“. Jako politicky konzervativní příslušník nejméně tří menšin – černoch, Žid a zdravotně postižený – má jedinečný pohled na věc. Jeho vlastní film „Co zabilo Michaela Browna“ byl na Amazonu původně zakázán, dokud jej vliv jeho známého otce a tlak veřejnosti neobnovil. Kvůli své vlastní situaci, kdy byl film zrušen, se dlouze a důkladně zabýval tím, co se děje na univerzitních kampusech a v amerických korporacích a institucích:
„V několika soukromých rozhovorech jsem se [původně] postavil na stranu [černé listiny] a k mému překvapení mi jeden z mých přátel řekl: ,Tvůj film byl zrušen a teď to chceš otočit a zrušit ty studenty?‘ Neřekl jsem výslovně, že by tito studenti měli být zrušeni, ale že by měly být vyvozeny důsledky za podporu teroru, zatímco těla stovek Židů zůstávala neodhalena.“ …
„Obvinění ze zrušení mého účtu mě však zarazilo. Jako vyznavač svobody projevu nevěřím v kulturu rušení (cancel culture). … Před kulturou rušení existovalo morální posuzování a já věřím, že mezi těmito dvěma formami posuzování existují hluboké a zásadní rozdíly. … Kultura rušení … označuje akt zrušení osoby, pokud její názory neodpovídají momentálně převládající ideologii.“ …
„[P]okud osoba nebo organizace podporuje teroristickou skupinu, která během útoku křičela: ,Zemři, Izraeli!‘, nejsme již v ideologickém světě kultury rušení. Nacházíme se v univerzální sféře skutečné morálky, nadčasové etiky správného proti špatnému, dobra proti zlu. Tato morálka vyžaduje, aby člověk někde udělal čáru a řekl: ,Nejsem jako oni.‘ Když se někdo ohradí proti tomu, že harvardské organizace a studenti podporují Hamás a jeho chartu vyhlazení izraelských Židů, vynáší morální soud. Člověk je k tomu nucen, protože morálka musí mít své dno, hranici, kterou nemůžeme překročit, jinak upadneme do volného pádu, kdy je ospravedlnitelné všechno, dokonce i stětí dítěte.“
Když jsem se zamyslel nad svou vlastní reakcí na nedávné události, uvědomil jsem si, že pan Steele velmi dobře vyjádřil mé myšlenky. Zaprvé, podpora Hamásu je nepochybně nemorální a nemorální chování musí mít následky. Židovsko-křesťanský morální kodex západní civilizace vychází z tohoto základního konceptu. Zadruhé, i vysokoškolští studenti, kteří zločiny Hamásu oslavovali nebo je alespoň omlouvali, jsou považováni za dospělé téměř ve všech oblastech, včetně schopnosti volit politiky, kteří řídí nejen vládu, ale v dnešní době i zákonodárství v oblasti morálky. Dospělí by neměli mít možnost skrývat se v anonymitě a musí nést následky. Ostatně pokud věří tomu, co říkají, proč by se skrývali? Podpisy však byly staženy, studenti se odmítli přihlásit a další, jako například demokratická poslankyně Rashida Tlaibová, se prostě drží odsouzení Izraele, zatmco mlží o Hamásu.
Jaké by měly být důsledky jejich nemorálního jednání? Tato otázka je sporná. Ale důsledky musí existovat. Ještě mají čas se upřímně veřejně omluvit a přijmout opatření proti tomu, co již způsobili. Tyto omluvy musí přiznat, že vraždy, znásilňování, mučení a únosy civilistů jsou zlo a nikdy nebudou přijatelné. Musí věrohodně prohlásit, že o dopisech nebo prohlášeních, které byly učiněny jejich jménem, nevěděli. A nesmí se pouze omluvit, ale musí přijmout nějaká nápravná opatření, třeba přispět organizaci Magen David Adom, která poskytuje záchrannou lékařskou službu obětem teroru. Jinak by bylo zřejmé, že se jen bojí o svou vlastní budoucnost, a ne že soucítí s oběťmi nebo jejich rodinami.
Ve spravedlivé společnosti musí mít všechny nezákonné a nemorální činy své důsledky. Málokdy zakazujeme projevy, ale existuje výjimka pro projevy, které skutečně podněcují k nezákonné činnosti, jak to mnozí v Americe a po celém světě po masakru 7. října dělali a stále dělají.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
Tento článek původně vyšel na stránkách americké edice Epoch Times.
