Přestože léčivé účinky medu jsou tradičními systémy medicíny a lidovým léčitelstvím uznávány již po tisíce let, vědci stále tápají, co by mohlo být principem léčivé moci medu. Čeští vědci před pár lety toto tajemství poodhalili, když objevili způsob, jak v medu přesně identifikovat látky, které za prospěšnými vlastnostmi medu z velké části stojí. Jedná se zejména o proteiny, které včely do medu samy dodávají.
Med je znám lidstvu po tisíce let. Nejenom jako lahodná potravina, ale i jako léčivý prostředek na řadu neduhů. Používali ho léčitelé ve starém Egyptě, Řecku, Římě, Číně i Indii. Nejčastěji sloužil jako hojivý prostředek při povrchových zraněních, ale také jako lék na střevní potíže.
V posledních několika dekádách probíhají vědecké studie zkoumající složení medu a jeho zdravotní přínosy. Badatelé zjistili, že med obsahuje kolem 200 různých látek a dokáže potlačit aktivitu přibližně 60 druhů bakterií a také některých virů a plísní.
Med se skládá hlavně z jednoduchých cukrů a vody, které bývá kolem 18 %. Hlavní cukry medu jsou monosacharidy, fruktóza a glukóza, které představují 85–95 % celkových cukrů v sušině medu a které jsou v gastrointestinálním traktu snadno vstřebatelné. V medu najdeme také fruktooligosacharidy, které fungují jako probiotika. Kromě toho ovšem med obsahuje v relativně malém množství i řadu jiných látek, aminokyselin, vitamínů, minerálů a proteinů zahrnující důležité enzymy.
Český objev
Kromě rostlinných látek z nektaru a pylu, které se v medu nacházejí, med obsahuje také složky, které do něj přidávají samy včely. Až donedávna bylo spektrum proteinů včelího původu v medu nejasné a nekompletní.
Až českým vědcům pod vedením dr. Tomáše Erbana z Výzkumného ústavu rostlinné výroby (VÚRV) se v roce 2019 podařilo zjistit, že v medu se nachází až 80 různých proteinů, které si do něj včely přidávají. Prokázali také, že v každém medu se nachází jiné množství léčivých proteinů a jiné koncentrace těchto látek, z čehož vyplývá, že každý med má své specifické léčivé vlastnosti.
Vědci z VÚRV a z Přírodovědecké fakulty UK v centru BIOCEV objev učinili v rámci testování způsobů, jak odhalit falšování medu. Optimalizovali účinný a nedestruktivní postup oddělení proteinů od dalších látek, zejména cukrů. Následně pomocí hmotnostní spektrometrie v kombinaci s kapalinovou chromatografií analyzovali všechny proteiny.
Vědecká disciplína, jejíž přístupy využívají, se nazývá proteomika. Výsledkem jejich analýz je takzvaný proteom, což je obraz všech proteinů přítomných v daném vzorku medu. Takto dokáží nyní popsat složení jakéhokoliv medu velmi detailně a také určit jeho kvalitu, odvodit léčivý potenciál a zároveň odhalit případné falšování včetně ředění.
Tyto poznatky se dají využít v medicíně a farmakologii pro vývoj nových léků, a také při určování původu, kvality a pravosti medu.
Včely samoléčitelky
Až do českého objevu bylo spektrum zjištěných proteinů dodávaných včelami do medu pouze částečné, byly známy jen nejvíce zastoupené proteiny a výsledky jednotlivých studií se různily. S výzkumem českých vědců však přišly důkazy, že v medu se nacházejí léčivé proteiny různého druhu.
Jak pro Epoch Times vysvětlil dr. Erban, včely si v úle dělají na zimu zásoby medu, aby přežily pro ně nejtěžší období. Včely mají schopnost samoléčení a protože musí odolávat spoustě virů, parazitů a bakteriálním nemocem, vědí, co si do medu přidat tak, aby je to léčilo.
Čím víc prospěšných látek do medu dodají, tím větší šanci na přežití mají. „Jak známo, důležité jsou látky z rostlin, zejména léčivých, ale to, co si včely samy dodávají do medu, aby je to léčilo, to jsme identifikovali až my,“ podotýká vědec.
Jaké proteiny včely do medu přidávají?
V prvé řadě vědci objevili, že v medu se nacházejí ty stejné proteiny jako v mateří kašičce, která je sama o sobě považována za superpotravinu. Mateří kašička slouží k odchovu larev, z nichž mají být matky neboli královny, které jsou touto výživnou směsí včelími dělnicemi krmeny i po celý zbytek života.
„Proteiny, které jsou v mateří kašičce, jsou léčivé, takže když jsou v medu, znamená to, že i ten léčí,“ vysvětlil pro Epoch Times dr. Erban z VÚRV, který je hlavním autorem studie publikované v odborném časopise Journal of Natural Products.
Podle něj mají největší léčebný potenciál v medu proteiny zvané antimikrobiální peptidy. Jde o látky, které jsou součástí přirozené imunity, a včely je do medu přidávají, aby potlačily bakterie nebo jiné mikroby. Tyto peptidy mohou mít antibiotický i antivirotický účinek.
Další skupinou jsou peptidy, které potlačují štěpení proteinů a kterým se říká proteázové inhibitory. Klinické studie naznačují, že inhibitory proteáz, které čeští vědci v medu objevili, mohou u člověka snižovat riziko vzniku některých nádorových onemocnění.
Výzkumníci zjistili, že některé antibakteriální peptidy se vyskytují jen v některých medech, např. hymenoptaecin. „Ten má takovou unikátní vlastnost v tom, že působí proti gram-pozitivním i gram-negativním bakteriím,“ objasňuje dr. Erban.
Zatímco gram-pozitivní bakterie se dají zlikvidovat některými dostupnými antibiotiky, gram-negativní bakterie jsou vůči nim vysoce rezistentní. U hymenoptaecinu se však zjistilo, že dokáže tlumit aktivitu i těchto obtížně zničitelných bakterií, přičemž v kombinaci s dalším včelím peptidem abaecinem se jeho účinnost ještě zvyšuje.
Med se podle studie z roku 2016 ukázal jako účinný potlačovací prostředek rezistentního patogenu Helicobacter pylori. Tato bakterie způsobuje zánět žaludku, což může vést k rozvoji žaludečních vředů a v některých případech i k rakovině žaludku. Léčba syntetickými antibiotiky zde bývá neúspěšná až v 20 % případů.
Další skupinou proteinů identifikovanou v medu jsou alergeny a jedové proteiny. Látky ve včelím jedu mohou být v malém množství také léčivé. Ostatně se úspěšně využívají v apiterapii. Zatímco pro citlivé jedince, kteří nepřiměřeně reagují na včelí bodnutí, by mohla i konzumace medu potenciálně představovat určité riziko, dr. Erban poznamenává, že v medu je těchto látek mizivé množství a konzumace medu „může v podstatě vytvářet odolnost proti alergiím“. Jde vlastně o jakousi formu orální imunoterapie, při které se citlivý jedinec „de facto desenzibiluje“, poznamenává vědec.
Americká chemická společnost vydala ke studii tiskovou zprávu, kde uvádí, že kromě poodhalení léčivého potenciálu medu výzkum dr. Erbana a jeho týmu „vrhá nové světlo na různé alergeny, které jsou v medu přítomné, a tyto poznatky by mohly usnadnit další výzkumy léčby alergií na med a včely“.
Který med je nejlepší?
Včelí proteiny v medu se liší podle lokality, ročního období, genetiky včel a také druhu rostlin, z nichž včely sbíraly nektar. Včelí proteiny v různých medech mohou stát za specifickými léčebnými účinky, míní dr. Erban. Obecně řečeno, čím víc proteinů s konkrétním léčebným účinkem se v medu nachází, tím lépe.
„Z pohledu celkového obsahu proteinů v medu může být léčebný potenciál mezi různými medy dosti odlišný,“ uvádí dr. Erban a dodává: „V některém medu jich může být 50, v jiném 60, 70 nebo v některém medu bude ten jeden důležitější antimikrobiální peptid, který nás bude chránit i proti rezistentním bakteriím“.
Jak výzkumník podotýká, včely dodávají do každého medu jiný celkový obsah proteinů. Některé medy se mezi sebou liší v celkovém obsahu proteinů až více než desetkrát. Jako příklad uvádí akátový med, který „má nejmenší obsah včelích proteinů“. Když kvetou akáty, pro včely je to snadný a hojný materiál na med.
Naopak u pohankového medu se vyskytuje včelích proteinů mimořádně mnoho. Dr. Erban to vysvětluje tím, že pohanka, která je sama o sobě velmi zdravá, má drobné květy. „Včely, aby nasbíraly nektar, se musí strašně nadřít. A ta práce se promítne i v tom, že do toho medu přidají hodně svých vlastních proteinů.“
„Pohankový med obsahuje unikátní látky, které jsou velmi prospěšné pro cévní soustavu, pro srdce a čištění organismu,“ líčí vědec. Tento med je podle něj velmi lahodný a zdravý, jen dost zapáchá, což může někomu vadit.
Pohanka má podle něj tu výhodu, že se neošetřuje pesticidy, na rozdíl například od řepky olejné, která se organicky pěstovat nedá. Proto i med z ní bude pesticidy v malém množství obsahovat. „Ale když si vezmete, kolik medu sníte, tak vždycky pozitivní účinky převládnou nad těmi negativními,“ uklidňuje dr. Erban.
Na otázku, jaký med upřednostňuje on, říká, že med smíšený, který je pro Česko typický. Kombinuje léčivé účinky z mnoha rostlin s látkami, které do medu přidávají samy včely. Co se týče obsahu včelích proteinů, pohybuje se někde ve středu.
„Každý med, když je vyprodukovaný poctivým způsobem, není ředěný, přehřívaný, nějakým způsobem pokažený, má pro člověka obrovské přínosy. Je to v podstatě superpotravina, která chutná a zároveň pomáhá,“ říká výzkumník.
Podle něj dokáže konzumace medu eliminovat používání léků. „Užíváním medu dokážete vyléčit většinu nachlazení a dokonce omezit používání antibiotik. Proteiny z medu mohou být použity v podstatě jako antibiotika,“ míní vědec.
Laboratorní studie ze zahraničí mu dávají za pravdu. Podle nich je med účinný proti meticilin-rezistentnímu zlatému stafylokoku (MRSA), β-hemolytickým streptokokům a vankomycin-rezistentním enterokokům.
Další výzkum na mrtvém bodě
Fascinující zjištění dr. Erbana a jeho týmu přinášejí řadu výzev a otázek. Zda za konkrétními léčebnými účinky medu stojí specifické proteiny nebo spíše skupina proteinů, jiné látky v medu či to všechno dohromady, zůstává úkolem pro další výzkum.
Proteomickou analýzu medu nedokázal zatím nikdo ve světě v takovém rozsahu zreplikovat i kvůli náročnosti zavedení příslušné metodiky. Dalším studiím naměřených dat se nevěnují ani naši badatelé kvůli nedostatku prostředků.
„Zabýváme se tím pouze ve velmi omezené míře, kterou nám dovolují finanční zdroje, které máme. Bez navazujících projektů v současném způsobu financování české vědy nejsme schopni tu problematiku rozvíjet dál v dostatečně velkém rozsahu,“ stýská si vědec.
Jeho primárním cílem a přáním je ovšem moci rozvíjet proteomickou analýzu medu za účelem odhalení pančování medu. „Když dokážeme odhalit falšovaný med, tím nejvíc pomůžeme poctivým včelařům. Když si lidé kupují levnější náhražky, ty ani žádné zdravotní přínosy nemají,“ říká dr. Erban.
Související:
