Příprava na smrt může být hluboce uzdravující cestou.
Toto je 1. část série „Příprava na dobrý konec“.
V tomto seriálu prozkoumáme způsoby, jak dát smysl smrti tváří v tvář, a nabídneme nástroje založené na tradiční moudrosti a vědeckých důkazech, které našim čtenářům pomohou žít dobře až do samého konce.
Podle odborníků na paliativní péči může být příprava na smrt hluboce uzdravující cestou.
Se smrtí je jeden problém – způsobuje zoufalství a utrpení. V naší moderní kultuře zbavené tradic byla smrt odlidštěna. Ztratili jsme umění dobře umírat, znalosti předávané ještě před několika generacemi z rodiny do rodiny.
V současné době umírá 80 % obyvatel USA ve zdravotnických zařízeních, například v nemocnicích nebo domovech pro seniory, přestože většina z nich doufala, že své poslední dny stráví doma. Když naši blízcí zemřou, svěřujeme jejich těla do rukou profesionálů – zdravotních sester, pohřebáků a koronerů – na rozdíl od našich předků, kteří považovali péči o zemřelé za posvátnou čest.
Moderní medicína prodloužila délku našeho života, ale někteří odborníci tvrdí, že vedlejší účinky jsou duchovně smrtící. Bojíme se smrti, ignorujeme ji, volíme nadměrnou léčbu nevyléčitelných nemocí, a když smrt zaklepe na dveře, jsme překvapeni a nepřipraveni.
Není divu, že stále více lidí chce na konci života znovu objevit smysl.
„Žijeme v době častého a normalizovaného nadměrného zacházení s velmi starými a velmi nemocnými lidmi. Tato nadměrná léčba přispívá ke křehkosti a oslabení, což vede k institucionalizaci těchto nešťastníků, kteří musí ležet a čekat, až přijde smrt,“ napsala odbornice na paliativní péči Rebecca Gagne-Hendersonová na svém blogu The Palliative Provocateur.
Dr. Gagne-Hendersonová a mnoho dalších odborníků na paliativní péči tvrdí, že příprava na nevyhnutelnou smrt – spíše než pouhé čekání na ni – pomáhá objasnit, co dává smysl vašemu životu nyní a co později. Umožní vám čelit obavám a lítosti a povede vás k odhalení ignorovaných nadějí a zapomenutých snů. Otevírá dokonce naději na usmíření s blízkými ještě před smrtí.
Příprava na smrt – i v mládí – vám pomůže žít a zemřít dobře.
Co je dobré umírání?
Dobré umírání – mezi týmy paliativní péče častý oxymóron – je více o dobrém prožívání posledních dnů života než o pouhém řešení fyzické bolesti.
„Duchovní stránka umírání je mnohem důležitější než ta fyzická,“ řekla doktorka Gagne-Hendersonová deníku The Epoch Times.
Po 27 letech služby umírajícím pacientům je se smrtí dobře obeznámena.
Dr. Gagneová–Hendersonová představuje provokativní hlas mezi odborníky na paliativní péči a je výkonnou ředitelkou Connecticut Hospice and Palliative Care Organization.
„Smysluplné řešení duchovních potíží přinese více klidu než morfium. S bolestí se dá žít, pokud má smysl,“ řekla a uvedla, že nevyřešené duchovní trápení na konci života je mnohem bolestivější než fyzické trápení.
Pojem „duchovní“ nemusí souviset s náboženstvím nebo vírou. Mezi duchovní trápení patří například rozpadlé vztahy, strach ze smrti, odchod milované osoby nebo nedokončené životní dílo.
Podobně argumentoval i Victor Frankl ve své klasické knize „Člověk hledá smysl“. V nacistických zajateckých táborech vypracoval doktor Frankl hluboké teorie na základě pozorování, kteří vězni měli odhodláni přežít a kteří ztratili vůli k životu.
Napsal: „Člověk, který si uvědomí zodpovědnost, kterou nese vůči člověku, jenž na něj s láskou čeká, nebo vůči nedokončenému dílu, nebude nikdy schopen zahodit svůj život. Zná ‚proč‘ své existence a bude schopen snést téměř jakékoli ‚jak‘.“
Pokud jde o pacienty na konci života, doktorka Gagne-Hendersonová to nazývá pocitem soudržnosti. Tento pojem poprvé použil izraelský sociolog Aaron Antonovsky. Podle Antonovského teorie je pocit soudržnosti stavem vnitřního klidu, kdy má člověk pocit, že jeho život je „srozumitelný, zvládnutelný a smysluplný“. Jak vysvětlila doktorka Gagne-Hendersonová ve své doktorské práci, bez těchto tří složek zažívá pacient na konci života „rozpadající se pocit soudržnosti“, což způsobuje, že se utrpení cítí pouze nesmyslné, zdrcující a beznadějné.
„Podle mého názoru vede tento rozpadající se smysl pro soudržnost k existenciálnímu utrpení, smrtelnému rozrušení, deliriu a ‚špatné smrti‘. Kdybychom se každý dokázali postavit čelem ke svým existenciálním problémům a přijmout svou fyzickou smrtelnost – čemuž říkám sladké odevzdání, tak by se umíralo dobře. A pokud tyto věci neuděláte, mohu vám téměř zaručit, že nezemřete dobře,“ řekla.
Hledání smyslu: Individuální cesta
Dr. Dan Morhaim, lékař pohotovostní a interní medicíny s více než čtyřicetiletou klinickou praxí, věří, že lidé mohou ve svých dnech umírání najít smysl a posílit soudržnost.
Ve své knize Příprava na lepší konec napsal: „Od všech předchozích generací se lišíme v jednom důležitém ohledu: můžeme ovlivnit, jak se bude náš osud vyvíjet. To nám dává novou odpovědnost a také novou sílu.“
Dr. Morhaim uvedl, že můžeme najít rovnováhu mezi snahou o pokročilou léčbu a přípravou na smrt s přijetím. Tím, že „využijeme to nejlepší z obou světů“, říká, můžeme silně ovlivnit vývoj našeho osudu tak, jak to dřívější generace nedokázaly.
Mnozí odborníci a filozofové se shodují na tom, že máme jedinečnou, dokonce posvátnou schopnost ovlivnit způsob, jakým zemřeme. Tváří v tvář smrti je možné najít a vytvořit smysl.
Přípravy na dobrou smrt
Ale jak, ptáte se? Co je to smysl na konci života a jak ho najít?
Odborníci na paliativní péči se shodují, že smysl je pro každého umírajícího pacienta jedinečný. Často se objevuje při přípravě na smrt, ať už je člověk zdravý, nebo na prahu svých posledních dnů.
Podle pana Frankla nacházíme smysl spíše v praktických činnostech spojených s utrpením než v „obecných prohlášeních“ o smyslu života.
„Naše odpověď musí spočívat nikoli v řečech a meditacích, ale ve správném jednání a ve správném chování. ‚Život‘ neznamená něco nejasného, ale něco velmi reálného a konkrétního, stejně jako jsou velmi reálné a konkrétní i životní úkoly. Tvoří osud člověka, který je pro každého jednotlivce jiný a zcela jedinečný,“ napsal.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.