V nedávné epizodě pořadu American Thought Leaders diskutují moderátor Jan Jekielek a Richard Lindzen, emeritní profesor atmosférických věd na Massachusettském technologickém institutu, o skutečném významu vědy, o vědecké neznalosti mnoha našich politiků, o falešných předpokladech, které podněcují dnešní klimatický extremismus, a o strašlivých škodách způsobených chybnou celosvětovou politikou.
Jan Jekielek: Řekl jste, že není věda jako věda.
Richard Lindzen: Věda by měla být způsob zkoumání. Někteří se ale odkazují na vědu jako na autoritu. Politici si všimli, že věda má u veřejnosti určitou autoritu, uznání, a tak tento termín zneužívají. Ale to není věda. Věda závisí na otázkách a na tom, že se často mýlí a sama sebe vyvrací.
Chtěl bych mluvit o současném stavu vědy kolem klimatických změn, jak ji chápete vy.
Před touto otázkou [změny klimatu] se věda o klimatu zabývala především pochopením současného stavu zemského klimatu, které je reprezentováno Köppenovou klasifikací podnebí. Tento systém rozeznává na Zemi desítky klimatických režimů, nikoliv jeden, a všechny se chovají odlišně. Představa, že existuje jedno dané číslo, které má definovat teplotu Země, je absurdní.
Můžete zprůměrovat Mount Everest a Mrtvé moře, ale to by nedávalo smysl. Místo toho vědci berou v úvahu takzvanou teplotní anomálii. Na každé stanici vezmou 30letý průměr, řekněme 1950 až 1980, a podívají se na odchylku od tohoto průměru a zprůměrují odchylky na každé stanici. Tím získáte průměrnou teplotní změnu.
Teplota stoupá už od roku 1800. Od roku 1880 se zvýšila o jeden a půl stupně Celsia, což není mnoho. Ale v tomto rozmezí chybí datové body. Když si ukážete data na grafu, tak tento fakt, že teplota stoupá o nějaký ten stupeň, je obklopen mraky dat v rozsahu od minus 10 do plus 10, 20 stupňů Celsia.
Když ale tyto informace vynecháte, rozšíříte měřítko tak, že jeden nebo dva stupně zaberou celý graf. Nyní to vypadá jako něco velkého. Lidé nevidí data, která ukazují, že v daném bodě se téměř stejně stanic ochlazuje jako otepluje.
Celý problém na této úrovni závisí na veřejnosti, která neumí číst grafy. Když byl Al Gore v Senátu, často ukazoval graf, jako by chtěl říct: „Nezahrávejte si se mnou.“ Nebyla to informace. Díky opakování ad infinitum se většina lidí domnívá, že se před nimi nachází něco závažného, co tam ale ve skutečnosti není.
Panuje obecná shoda, že došlo ke globálnímu oteplení a že se na tom do jisté míry podílí člověk. Kolik toho o tom víme?
Je pravda, že existuje určitý skleníkový efekt. Je způsoben především vodní párou a mraky. CO2, metan a oxid dusný jsou vedlejší, méně významné složky. Prostě řečeno, pokud by všechny ostatní věci zůstaly konstantní a vy byste zdvojnásobili CO2, získali byste oteplení o něco méně než jeden stupeň.
Pak je tu předpoklad, že příroda zhorší vše, co uděláme. Není to nijak podložené, ale modelům to dává o něco víc než jen jeden stupeň. Může to dokonce přinést až tři stupně. Ale ani tři stupně nejsou tak moc. Odkud se bere, že jde o existenční hrozbu?
Není to nic jiného než propaganda. Dokonce ani zpráva IPCC [Mezivládní panel pro změnu klimatu] při OSN nehovoří o existenční hrozbě. Takže myšlenka, že to vyžaduje masivní změnu, je absurdní. CO2 je zásadní a my s ním zacházíme jako s jedem. Kdybyste se zbavili 60 procent CO2, všichni bychom byli mrtví. Je nezbytný pro život rostlin a základ fotosyntézy. Přesto se na něj útočí, protože je produktem spalování fosilních paliv a energetiky.
V časopise Tablet jste publikoval článek, ve kterém jste se zabýval způsobem, jakým Komunistická strana Číny přistupuje ke klimatu, a tím, jak v tomto ohledu přistupuje Západ k Číně. Odhaluje určitý cynismus kolem této problematiky.
Víte, jak to vypadá s čínskou politikou v Číně? V tuto chvíli je jedno, co uděláme na [Západě], na CO2 to bude mít jen malý vliv. Čína a Indie staví uhelné elektrárny a celý problém ignorují. Nyní jsou hlavními producenty emisí. Kdybyste odebrali EU a veškeré anglicky mluvící země, poměr CO2 by se i nadále zvyšoval. Čína, Indie a jihovýchodní Asie z toho nesmírně těží, zatímco Afrika a velká část jižní Asie trpí.
Trpí kvůli politice, která brání rozvoji spolehlivých zdrojů energie?
Jistě, lidem, kteří nemají přístup k moderní (zelené) elektřině, se říká, že jsou zaostalí. Byl jsem šokován, když Světová banka odmítla financovat nemocnici v Kongu, pokud nebude využívat obnovitelné zdroje energie. Říkal jsem si: „Kdo z těch idiotů by chtěl být operován v nemocnici, která funguje na solární nebo větrnou energii?“
Takže lidé, kteří dělají politiku, nerozumí ani základům, jak věda funguje?
Charles Percy Snow byl britský fyzik a spisovatel, který byl za války poradcem Winstona Churchilla. Začal prosazovat téma nazvané „Dvě kultury“, když si uvědomil, že vzdělaní lidé v humanitních oborech téměř vůbec neznají vědu. Použil příklad, kdy požádal jednoho ze svých kolegů mimo vědu, aby určil druhý termodynamický zákon. Odpovědí mu byl prázdný výraz. Bylo to něco podobného, jako když vědec řekne: „Nikdy jsem nečetl Shakespeara.“
Pak se zeptal: „Můžete definovat zrychlení?“ Opět bez úspěchu, což pro něj bylo ekvivalentní tomu, jako kdyby dostal odpověď: „Já neumím číst.“ Byl zděšen tím, do jaké míry jsou vzdělaní lidé od vědy izolováni.
Je to nebezpečné. Nevím, jak to řešit, ale [neznalost vědy] otevírá společnost tomuto druhu podvodů.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times. Tento rozhovor byl pro přehlednost a stručnost upraven.
