Čínské znakové písmo patří mezi nejstarší dochované písemné soustavy na světě.
Čínské znaky tvoří písemnou soustavu pro zápis různých čínských jazyků, jako jsou čínština nebo kantonština. Znaky se používají také pro jazyk japonský, korejský nebo vietnamský.
Vznik čínského písma se váže k legendě o Cangjíeovi, který sestoupil z nebes, aby dal lidstvu čínské znaky.
Při zkoumání čínských znaků mnozí z těch, kdo se zajímají o čínštinu a chtějí se ji naučit, zjistí, že zdánlivě komplikované čínské znaky jsou na rozdíl od angličtiny a jiných fonograficky odvozených jazyků ve skutečnosti k naučení snazší.
Čínských znaků jsou tisíce, což vytváří z čínského znakového písma světový fenomén, který využívá přibližně 5 000-6 000 znaků. Největší čínské slovníky obsahují kolem 80 000 znaků.
Dnes se již mnohé z nich nepoužívají a téměř jednu třetinu z nich tvoří různé varianty zápisu stejného významu, ovšem pokaždé s jiným pozadím a hloubkou pochopení dané věci, jevu či pojmu.
Možná si vzpomenete na televizní snímek Hrdina, v němž císař Čchin luští význam třináctého způsobu pro zapsání slova „meč“. Nakonec získá z jeho zápisu hluboké pochopení o cestě meče, která má bojovníka vést na cestu ne-násilí. Symbol císaři říká, že meč nakonec mizí z ruky i ze srdce.
„Konečný ideál praví, že meč úplně zmizí (z ruky i ze srdce). Válečník přijímá vše, co ho zneklidňuje. Touha zabíjet je pryč.“
— Císař Čhin, ve filmu Hrdina (2002)
Vnitřní významy jednotlivých znaků mohou být velmi obsáhlé a hluboké. Podívejme se na některé příklady.
Podíváme-li se na čínský znak 
(Jao), kterému se v čínštině připisuje význam léčivého prostředku, medicíny, léku a medikamentu, zjistíme toto. Obsahuje menší znak 
(Cao) znamenající byliny. Dalším znakem uvnitř je 
(le), což na jedné straně znamená radost a na druhé straně hudbu, protože v tradiční čínské medicíně hraje rozhodující úlohu nejenom získávání léčiv (léčivých bylin), ale i cílené použití hudby. Tedy znaky pro byliny, hudbu a radost tvoří dohromady znak Jao (léčivý prostředek). Za použití bylin, hudby a pozitivního smýšlení (radosti) můžeme dosáhnout léčení – třeba takto si můžeme vnitřní význam znaku vysvětlovat.
Podle čínské tradice se znaky píší do sloupce shora dolů. Jednotlivé sloupce se potom řadí zprava doleva. V moderních textech se znaky běžně řadí jako v latince, do řádků zleva doprava a řádky se vypisují shora dolů.
Pravidlo čínského pravopisu říká, že všechny grafické složky v jednom znaku se musí vejít do čtverce o jednotné velikosti, a to bez ohledu na složitost jednotlivých znaků.
V čínském jazyce je přibližně 250 základních symbolů, nazývaných radikály, které představují vyobrazení věcí existujících v přírodě a používaných v lidském životě. Lidské prvky zabírají jednu třetinu z těchto základních symbolů. Existují také radikály s abstraktními významy, jako jsou nebesa, ctnost a podobně. Tato sbírka symbolů je snadná k pochopení a skutečně odráží život a energii proudící v našem světě.
Více o čínských znacích si povíme příště v článku Zkoumání čínských znaků.
Císař se osvěcuje k vnitřnímu významu znaku pro meč
Císař se otáčí a náhle pochopí význam třináctého způsobu, jak napsat znak pro slovo meč a praví:
„Právě jsem si uvědomil že znak, který nakreslil bojovník Zlomený meč neobsahuje žádná tajemství šermířského umění…“
„Odhaluje jeho nejvyšší ideály.“
„V první fázi je meč nezaměnitelný, poté může použít i stéblo trávy jako smrtící zbraň.“
„V další fázi už není meč v rukou, ale v srdci.“
„I bez meče dokáže válečník usmrtit svého protivníka na vzdálenost sta kroků.“
„Konečným ideálem je, že meč úplně zmizí.“
„Válečník přijímá vše, co ho zneklidňuje.“
„Touha zabíjet je pryč.“
„Zůstává jenom mír.“
Muž, který byl odhodlán dobyvačného císaře Čchina usmrtit, jej ušetří, když vidí, že pochopil, a připomene mu, že „konečným cílem bojovníka je odhodit meč“. Císař se poté zasvěcuje ideálu nezabíjet.
