Jsou to machři ve svém oboru – vysoce erudovaní, ovládají jazyky, rozumějí řeči čísel a grafů, zajímají je tvrdá vědecká data. Mohli by si v klidu užívat zaslouženého důchodu a zadostiučinění z plodné kariéry… Přesto si tato parta špičkových inženýrů dala za úkol zalarmovat vládu i společnost a varovat před důsledky zavádění Green Dealu v české energetice.
Všechno to začalo u Jaroslava Čížka, který vystudoval fakultu bezpečnostního inženýrství v Ostravě se specializací na hasičství. Už z minulosti měl zkušenosti s lobbováním v parlamentu, byť k energetice se více dostal až po roce 2014, kdy se s ostatními občany-aktivisty zasadil o to, aby Evropský parlament schválil ve směrnici o instalování měřičů spotřeby tepla na radiátorech klauzuli, že členské státy musí zveřejnit, jakým způsobem lze zjistit, zda jsou měřiče nákladově efektivní.
Od té doby se věnuje problematice energetiky ve vztahu k zeleným politikám EU do hloubky. Nakonec se nechal přemluvit a v roce 2020 založil spolu s podobně smýšlejícími experty think tank, který dal jejich snahám oficiálnější fasádu.
Uskupení s názvem Realistická energetika a ekologie razí motto „Více čísel, méně ideologie“ a samo sebe označuje jako „antilobbistický spolek nezávislých osob, jejichž cílem je zabránit ekonomickým a ekologickým škodám, hrozícím z přijímání nerealistických, neuvážlivých, nedomyšlených a ekonomicky chybných řešení, odporujících přírodním zákonům a aktuálnímu vědeckému poznání“.
Mezi zakladatele patří také náš přední odborník na jadernou energetiku Vladimír Wagner nebo profesor Jan Macek z fakulty strojní ČVUT, který je jednou z největších kapacit v Česku přes pohony vozidel, od spalovacích motorů až po elektromobily.
„Myslím si, že nastal čas říkat trošku víc nepříjemné pravdy. Lidi to pochopí, jen se nesmí říkat polopravdy a zamlčovat ten rub věci,“ objasňuje hlavní důvod založení think tanku profesor Macek.
Na rozdíl od jiných think tanků sdružujících vědce a experty v oboru ten jejich funguje jako zapsaný spolek, nezisková organizace, která funguje z příspěvků dárců a jejíž členové, kterých je dnes kolem 25 a z nichž je většina v důchodovém věku, pracují ve svém volném čase zadarmo.
Pokud se nezkoriguje současný směr, tak mám pocit, že spějeme k hospodářské nebo mocenské, nechci říkat katastrofě, ale velkým nepříjemnostem.
— prof. Ing. Jan Macek, DrSc., zakladatel spolku Realistická energetika a ekologie
Vlastní kancelář nemají, aktivní jádro se schází každé pondělí virtuálně přes Zoom. „Skutečných tahounů je asi pět,“ říká Čížek a dodává, že jejich cílem je „dostat do veřejného prostoru čísla, fakta, realitu a setřást ty nesmysly, které se na nás valí o tom, jak zachráníme svět, když přestaneme vypouštět CO2, jak zachráníme energetiku, když přejdeme z klasických zdrojů na obnovitelné zdroje. Snažíme se to přepočítat a ukázat a předat to lidem formou, kterou jsou schopni pochopit.“
„Pokud se nezkoriguje současný směr, tak mám pocit, že spějeme k hospodářské nebo mocenské, nechci říkat katastrofě, ale velkým nepříjemnostem,“ řekl v rozhovoru s Epoch Times profesor Macek.
Poznamenává, že při rozhodování o směřování klimatické agendy nedošlo na hlasy a výpočty odborníků, ale na populistická prohlášení lidí, kteří v té věci znalci nejsou. „Přesvědčování číselnými argumenty je málo účinné,“ říká skoro 75letý akademik a výzkumník.
Nepohodlné názory
Svá zjištění se snaží každý po své linii dostat k politikům bez ohledu na jejich stranickou příslušnost, do médií i k široké veřejnosti. Účastní se odborných konferencí, pořádají přednášky, publikují své příspěvky na internetu. Jejich pohled je často v rozporu se současným narativem vlády i veřejnoprávních médií, kteréáslepě oslavují obnovitelné zdroje energie (OZE) bez toho, aniž by informace dávala do celkového kontextu, poukazuje Čížek.
To kvituje i profesor Macek: „Musím říct, že veřejnoprávní Česká televize je velmi jednostranná a že prostor nedává. A když ho dává, tak ho deformuje.“
Čtěte také:
Členové think tanku kritizují bezbřehé dotování obnovitelných zdrojů, aniž by se brala v úvahu jejich efektivnost, klimatický dopad při jejich výrobě nebo náklady na jejich zavádění. Soláry ani větrníky nejsou a nebudou schopny zajistit Evropě dostatek stabilní energie, naopak vedou ke zvyšování cen, argumentují.
„Přerušované zdroje vyžadují zásadní posílení sítí a jejich dokonalou správu včetně zapojení prvků AI. To vše stojí obrovské peníze, nemluvě o problémech s dostatkem surovin a odborníků. Výsledkem, který politici cudně zamlčují voličům, je fakticky trojnásobný růst ceny elektřiny ve srovnání s dobou před covidem, kdy hlavně ceny energie vyhnaly inflaci do rekordní výše a inflace sama o sobě energii zpětně zdražila. Náklady na sítě ovšem budou trvalé a s ní i trvalý růst celkové ceny elektřiny s tím zásadním problémem, že stabilní elektřiny bude kvůli politické preferenci OZE méně, bude tedy dle principů trhu dražší. To hrozí vyhnat průmysl z ČR i dalších zemí EU a s ním i prosperitu,“ myslí si Milan Smutný, mluvčí Realistické energetiky a ekologie a bývalý šéfredaktor ČTK a ředitel odboru komunikace Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.
Realisté nejsou proti ochraně přírody, snižování skleníkových plynů ani postupnému odklonu od fosilních zdrojů v České republice. Na rozdíl od zelených aktivistů však tvrdí, že obnovitelné zdroje energie jsou přerušované a nedokáží ze své podstaty fosilní paliva nahradit. To může učinit pouze nukleární technologie, která je při vytváření energie ještě efektivnější. Jenže dokud nebudeme mít v Česku postavenou dostatečnou jadernou kapacitu, uhlí musí podle nich stále zůstat ve hře, jinak hrozí nedostatek elektřiny i tepla.
Musíme si říkat pravdu a netvrdit, že obnovitelné zdroje dodávají nejlevnější energie.
— Ing. Jaroslav Čížek, zakladatel a předseda spolku Realistická energetika a ekologie
„Jestli někdo připustí, že se zbavíme uhlí, zničí energetiku,“ míní předseda think tanku Čížek a dodává: „Musíme si říkat pravdu a netvrdit, že obnovitelné zdroje dodávají nejlevnější energie.“ Dostupná energie je podle něj základem prosperity společnosti, ale OZE nedokáží takovouto energii poskytnout.
Profesor Macek namítá, že dogmatická, černobílá řešení v klimatické debatě nefungují, je třeba hledat kompromis. „Někteří vládní činitelé to moc rádi nevidí a mám pocit, že chtějí být za každou cenu chváleni současnou Evropskou komisí,“ myslí si vědec a konstatuje, že navzdory slibům politiků nelze mít dostatek energie a blahobyt a zároveň i naprosto čisté, bezemisní prostředí.
Vnucená elektromobilita
Profesora Macka přivedlo ke zpochybňování zelených politik a aktivismu dění v jeho vlastním oboru. „Evropa se řítí do velkého maléru, protože dělá všechno pro to, aby se její automobilový průmysl, který byl jak ekonomicky, tak technicky vlajkovou lodí, stal nekonkurenceschopným,“ říká.
Tento trend začal podle něj už před nějakými deseti lety, zpočátku nenápadně, v podpoře výzkumu. Rozvoj elektromobility začal nejprve jako alternativní, paralelní proces k vývoji spalovacích motorů, „Někdy kolem roku 2017 zvítězil názor, že se musí jít jen jednou cestou, že se nesmí tříštit síly a že jediná výhodná jsou bateriová vozidla.“
Takový pohled je však podle zasloužilého akademika jednostranný. Při hodnocení ekologického dopadu elektrických vozidel se podle něj berou v potaz pouze emise skleníkových plynů při provozování těchto automobilů, aniž by se zvažovaly emise skleníkových plynů při výrobě vozidel a baterií.
Profesor Macek poukazuje na fakt, že ignorování tohoto aspektu pramení z toho, že se většina potřebných materiálů vyrábí někde jinde. „Je srdečně jedno, jestli oxid uhličitý vypouští někdo v Číně, v Indonésii nebo tady v Evropě,“ říká a doplňuje, že skleníkové plyny působí přece globálně.
Smutný, který zažil obrovský vzestup „Škodovky“ za svého 11letého působení, a ani 20 let po odchodu z firmy mu není lhostejné, co se s ní děje, se do dobrovolnické činnosti spolku zapojil rovněž poté, co v přímém přenosu sleduje dopady Green Dealu. „Násilně politicky implantovanou elektromobilitu pokládám za zásadní hrozbu pro Škodu Auto i další firmy českého a evropského autoprůmyslu,“ říká.
Lidé hlasují na základě peněženky
Spolek Realistická energetika a ekologie sepsal koncem listopadu petici (dostupná online zde), v níž návrhem konkrétních kroků vyzývá vládu, aby přijala všechna nezbytná opatření pro zajištění bezpečné, soběstačné a cenově dostupné elektrické energie v České republice a upustila od překotné a neuvážené dekarbonizace.
Jenže jejich hlasy jsou v mainstreamu marginalizovány. V době, kdy jsou v módě pojmy jako zelená transformace, dekarbonizace, snižováním uhlíkové stopy nebo čistá nula, jsou jejich názory nepohodlné, byť se zakládají na pravdě. Většina odborníků se podle Čížka bojí pustit do křížku se zastánci zelených zítřků a jít s nimi do konfrontace.
Také v rámci jejich think tanku existují rozdíly v přístupu. „Máme ty, kteří jsou pro razantnější postup a silná slova, a máme ty, kteří se to snaží trochu tlumit a hledat cesty, které by se za starého režimu asi nazývaly oportunismem,“ poznamenává profesor Macek.
Nejde tady o to, aby někdo zvítězil se svým názorem, ale aby se to tady ekonomicky nepoložilo.
— Prof. Ing. Jan Macek, DrSc., zakladatel spolku Realistická energetika a ekologie
Jedním z těch, kdo si servítky nebere, je i předseda spolku Čížek. Jako nepracující důchodce se považuje za „chráněný druh“. „Říkám to, jak je to, natvrdo. Zastavme Green Deal, nebo nás zničí. Čím déle to bude trvat, tím víc to bude bolet, tím hůř to dopadne,“ horuje.
Stoupající ceny elektřiny a tepla podle Čížka povedou k tomu, že občané napříč Evropou budou letos do Evropského parlamentu volit toho, kdo jim zajistí hospodářský růst a blahobyt, ne toho, kdo jim ho ničí. „Chceme-li zachránit budoucnost, musíme se nejdřív starat, abychom přežili přítomnost. Proto jsou ti němečtí sedláci venku, proto má tolik hlasů AfD, proto se to stejně vyvíjí v Belgii, Francii, Itálii, ve Finsku, všude. Lidi prostě nikdy nebudou chtít zchudnout.“
Jeho pohled kvituje ostatně i profesor Macek: „Lidi nakonec hlasují na základě peněženky a myslím, že do těchhle konců se nyní dostáváme.“
Čížek ovšem varuje před daleko větším nebezpečím, než je jen nedostatek energie a zmrzačení evropského průmyslu vyvolanými zelenou transformací. „Až ti naštvaní, zmrzlí lidé vyjdou do ulic, zase přijde nějaký frajer a řekne: ,Já vás z toho srabu dostanu,‘ budeme se všichni modlit, aby neměl fousky pod nosem,“ domnívá se neúnavný aktivista a dodává: „Pokud se lidi mají dobře, necítí se ohroženi a nevolí tyto extremisty. Politici budou voleni obyvatelstvem, pokud je učiní bohatšími.“
Sdružení realistických energetiků hodlá ve své činnosti pokračovat i nadále, aby se pokusili zabránit škodám, které podle nich nastávají již nyní v důsledku špatných investic. „Úkolem inženýra je předvídat průšvihy a minimalizovat je. Nejde tady o to, aby někdo zvítězil se svým názorem, ale aby se to tady ekonomicky nepoložilo,“ uzavírá profesor Macek. Šéf spolku Čížek shrnuje jejich odhodlání se slovy: „Boj s hloupostí je nevyhratelný, ale nevzdatelný.“
