Odborník na přírodu a základní dovednosti, který v roce 2013 navštívil subtropický ostrov, aby zde absolvoval několikadenní „výzvu k přežití“, se na stejný ostrov vrátil po deseti letech a zjistil, že se jeho dovednosti zlepšily. Tentokrát zvládl 96 hodin bez pitné vody a s velmi malým množstvím jídla, přičemž využil moudrost dávných dob, aby zůstal naživu.
Padesátiletý Chad Zuber je otcem tří dětí z Los Angeles v Kalifornii. Vzdal se snahy o „normální kariéru“, aby se mohl věnovat své lásce k přírodě a dovednostem přežití, a svá dobrodružství sdílí na svém populárním kanálu na YouTube. V roce 2013 se vydal na malý ostrov Isla Culebra u východního pobřeží Portorika – který je podle něj nejméně rozvinutý ze všech karibských ostrovů – aby vyzkoušel, zda jeho dovednosti stačí k tomu, aby se udržel při životě.
2013: „Těžké utrpení, dehydratace”
„Od dětství jsem vždycky rád pobýval venku,“ řekl Zuber deníku The Epoch Times. „Rád jsem zkoumal a objevoval, jako většina dětí, a to mě nikdy neopustilo.“
„2013 … byl velmi těžký, zažil jsem několik situací, kdy jsem mohl zemřít … a bylo to těžké utrpení, dehydratace.“
Zuber se domnívá, že hlavním faktorem v jeho boji na ostrově byl tenkrát jeho nedostatek zkušeností.
„Nevěděl jsem, kolik vody potřebuji,“ řekl. „Neznal jsem všechny zdroje vody, které tam byly. Byly tam kokosové ořechy a z těch jsem pil, když jsem je našel.“
A když už žádné kokosové ořechy nenašel, začal se spoléhat na déšť. V zoufalé chvíli Zuber dokonce jednou z kaktusu stáhl slupku a snědl jeho dužinu. „Chutnalo to podobně jako okurka a bylo v tom hodně vody,“ řekl. „Okamžitě jsem se cítil oživený. … Risknul jsem to, protože jsem byl zoufalý, a ono to zabralo!“
Navzdory všem výzvám Zuber věří, že se z této zkušenosti hodně naučil.
Deset let po své riskantní zkušenosti na ostrově se Zuber letos v dubnu vrátil, s dalšími deseti lety znalostí a zkušeností za pasem. Zatoužil po „několikadenním odloučení“, a tak se vydal na ostrov Isla Culebra a sám přežil 96 hodin, tedy čtyři dny, na drsném pobřeží ostrova.
2023: „Režim přežití”
Zuber si vybral oblast ostrova, kterou kdysi obývali Tainové, kteří se živili rybolovem a zemědělstvím. Protože se vyhnul období hurikánů, strávil čtyři dny v teplotách mezi 21 až 26 stupni Celsia, za stálého slunečního svitu a drobného deště.
„Věděl jsem, že prioritou číslo jedna bude voda,“ řekl. „Proto jsem šel na tu pláž. Měl jsem průběžnou zásobu kokosových ořechů, ale musel jsem pro ně lézt na stromy, a to vyžaduje hodně energie.“
Protože bylo opravdu horko, Zuber potřeboval hodně vody, a tak denně vypil deset kokosových ořechů.
„Mou druhotnou starostí bylo jídlo,“ řekl. „Můžete jíst kokosové ořechy, což je dobré, moc ovoce tam neroste. … Přivezl jsem si rybářský prut a myslel jsem si, že rybaření bude mnohem lehčí.“
Byl však zklamaný, že během svého dobrodružství chytil pouze jednu rybu.
„Nicméně jsou tam i jiné zdroje potravy, například mořští ježci, také lišejníky; ty se dají ze skal vypáčit nožem,“ řekl.
Kromě toho Zuber přivezl na ostrov doplňkové zásoby potravin v podobě pemmicanu – podomácku vyrobených tyčinek ze suchého mletého masa smíchaného s vyškvařeným tukem a zabaleného v mořských řasách. Přivezl osm tyčinek, které poskytovaly 1 000 kalorií denně.
Zuber vysvětlil, že si vzal tyto potraviny navíc, protože věděl, že bude trávit hodně času s fotoaparátem a nebude mít dostatek času na hledání jídla.
Zuber, samouk v oblasti přežití, shromáždil materiál na výrobu denního přístřešku, upletl si houpací síť, kterou uvázal mezi stromy, denně se koupal v moři a našel si vyvýšené místo na skále nad mořem, na kterém mohl spát, kde „neustále foukal vítr“, aby odradil kousavý hmyz.
„Musel jsem vylézt na útes, abych se dostal na místo, kde jsem tábořil, a ten útes měl svah a spoustu holé skály,“ řekl. „Bylo tam hodně příležitostí ke zranění nebo k neštěstí, mohl jsem snadno uklouznout a spadnout z toho útesu a zranit se, ale byl jsem si toho vědom a prostě jsem to dělal s velkou opatrností.“
Protože Zuber v noci moc nespal, sledoval pohyb Měsíce a dalších souhvězdí. Během čtyř dnů, které tam strávil, používal hvězdy jako hodiny.
„Každé ráno pak byl jiný východ slunce, barvy oblohy v mracích. Říkal jsem si: jéé, je to tak překrásné!“ řekl.
Po čtyřech dnech, kdy pil kokosovou vodu, málo spal a jedl zhruba 1400 kalorií denně, se Zuber cítil báječně. Léčivé vlastnosti přisuzuje přírodě, ale zároveň věří, že lidské tělo si v době nouze dokáže vše vynahradit.
„Je to něco, čemu říkám ,režim přežití‘, něco jako to, co se děje, když máte adrenalin v nouzové situaci,“ řekl. „Myslím si, že když jste v situaci nedostatku něčeho… vaše tělo se přizpůsobí. Říkáte si, že právě teď musíte fungovat na nejvyšší úrovni, a je to něco, co se děje automaticky. Je neuvěřitelné to zažít.“
Zuber ukončil svůj 96hodinový experiment s tím, že zdaleka překonal svou první zkušenost na ostrově, a cítil se „velmi dobře a velmi vděčný“ za trvalý klid, který mu jeho dočasný domov poskytl.
Važte si jednoduchých věcí
Odborník na přežití trávil v dětství hodně času rybařením se svým otcem a bratrem a v domě svých prarodičů poblíž jižního pohoří Sierra Nevada v Kalifornii, kde se poprvé dozvěděl, že žaludy se dají jíst. Na letním rybářském a tábornickém výletě na ostrově Baja pozoroval děti v rybářských vesnicích, jak běhají a hrají fotbal naboso, a byl ohromen jednoduchostí jejich života.
V dospělosti začal sám běhat naboso. Při trailovém běhu se začal zajímat o divoké jedlé rostliny a začal se dozvídat více o tom, jak žili naši předkové, kteří byli odkázáni na obživu v přírodě.
„Učil jsem se hlavně z knih, trochu z videí a hodně z pouhého experimentování,“ řekl deníku The Epoch Times. „Je úžasné, jak jsme zranitelní, a ani o tom nepřemýšlíme, protože žijeme ve společnosti, kde si chodíme pro jídlo do ledničky, můžete jít do supermarketu a tam je všechno jídlo, otočíte kohoutkem, a máte vodu. Prostě máme všechno hned na dosah ruky.“
Jakmile to ale všechno odstraníte, začnete si „vážit těchto jednoduchých věcí“.
Přirovnal vodu ke zlatu pro „žíznivého člověka“: „Můžete vzít hladového a žíznivého člověka, dát mu zlato a on zemře. Takže se prostě naučíte vnímat tyto přednosti a hodnotu v těchto jednoduchých věcech.“
Odpojení od světa a ponoření se do přírody udělalo Zuberovi „úžasné věci pro omlazení těla i mysli“. Doufá, že jeho dobrodružství povzbudí ostatní, aby „přidali trochu přírody do svého života“.
Primitivní dovednosti jsou pro každého
Nadále vytváří a sdílí videa o svých dobrodružstvích, která jsou mu zdrojem příjmů i způsobem, jak se spojit s podobně smýšlejícími lidmi po celém světě. Základní dovednosti jsou pro každého, jak říká.
„Když používáte základní dovednosti, jste pak vynalézavější a tvořivější,“ řekl. „Toho lze využít v určitých situacích v moderním životě, například když se vám porouchá vozidlo… pomůže vám to otevřít se dalším možnostem, jak problém vyřešit, jak si poradit s danou situací.“
Pro všechny ostatní, kteří uvažují o tom, že si vyzkouší své schopnosti v divočině, jsou Zuberovy rady krátké, ale zásadní: vyberte si vhodné klimatické pásmo, poznejte zdroje vody, vezměte si s sebou vodní filtr, pokud můžete, vezměte si s sebou doplňkovou stravu, ale ze všeho nejdůležitější je udělat si vlastní průzkum.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
