„Pro ně pro všechny je cesta, po které je chceme vést, cestou ctnosti: v tom spočívá radost nás všech.“
Před třiadvaceti lety se mladý věřící pár rozhodl upřednostnit přirozené plánování rodičovství před antikoncepcí a přivítal na svět devět synů a jednu dceru. Vytvořil tak velkou, šťastnou domácnost, kde má hlavní slovo víra a ctnost.
Ryan Topping, 46 let, a jeho žena Anna Toppingová, 45 let, žijí v kanadském Edmontonu se svými deseti dětmi – jejich „deseti malými světy v domě“.
Pan Topping je publikujícím autorem, profesorem teologie a ředitelem Benedict XVI Institute na Newman Theological College v Edmontonu v Kanadě. Paní Toppingová, bývalá učitelka angličtiny a matematiky, je v domácnosti a věnuje se domácímu vzdělávání. Manželé se seznámili na malé křesťanské vysoké škole a dva roky žili v „úzkém univerzitním společenství“, než spolu začali chodit.
„Život v takové komunitě, kde se většina lidí upřímně snažila ctnostně růst, nám poskytl spoustu času na vzájemné poznávání v kontextu jiných přátelských vztahů,“ zmínil pan Topping deníku Epoch Times.
Také řekl: „Vzali jsme se ve 22 letech. Naše manželství jsme začali, stejně jako myslím všichni naši přátelé, užíváním umělé antikoncepce. Na argument proti antikoncepci jsem kupodivu narazil na hodině filozofie o svatém Augustinovi – významném filozofovi a teologovi ze čtvrtého století. Argument zněl asi takto: Příroda nám dává vodítka, jak dobře žít; je-li tomu tak, měli bychom dbát na blaho těla a jeho síly; je prospěšné využívat technologie, ale když se začnou používat k tomu, aby povýšily naši svobodu na válku proti naší biologické přirozenosti, proti našim přirozeným schopnostem, je něco v nepořádku.“
„Lidé jsou dnes nadšeni z toho, že jsou ,trans‘, včetně toho, že jsou transhumanisté: co takhle se nejdřív zamyslet nad tím, že jsou lidé!“
Rozrůstající se rodina
Manželům Toppingovým bylo jasné, že mít, vychovávat a vzdělávat děti je „nejušlechtilejší úkol, který mohou manželé sdílet“, a po setkání s několika katolickými páry, které při plánování rodiny používají přirozené plánování rodičovství (PPR) neboli pravidelnou abstinenci, věděli, že tato cesta je pro ně ta pravá.
„Uvědomili jsme si, že páry, které používají PPR, se málokdy rozvádějí. To mě zaujalo,“ řekl pan Topping. „V mé původní rodině docházelo k rozvodům; to jsem nechtěl opakovat. Začali jsme také poznávat více větších rodin. Jejich štěstí a blízkost byly nakažlivé.“
Pět let po svatbě se manželům Toppingovým narodil první syn Peter, kterému je nyní 17 let. V současné době studuje v místním semináři na katolického kněze. Následovali další čtyři chlapci – nyní šestnáctiletý Joseph, čtrnáctiletý Thomas, třináctiletý Francis a dvanáctiletý Dominic – všichni dnes studují na malé klasické akademii.
Desetiletý Gregory, devítiletý John Paul a jediná dcera, šestiletá Catherine, se učí doma. Nejmladšími dětmi jsou čtyřletý Ambrož a dvouletý Filip. Paní Toppingová také čtyřikrát potratila.
„Pocházím z rodiny ze šesti dětí, Anna ze dvou,“ řekl pan Topping. „Při našem prvním rozhovoru o počtu dětí, které bychom chtěli mít, jsem řekl, že doufám ve čtrnáct, a Anna si říkala, že by chtěla dvě. Netrvalo dlouho a Anna se nechala přesvědčit, že by také chtěla větší rodinu!“
Vyrovnávání se s kritikou
Ostatní však ne vždy podporovali rozhodnutí manželů Toppingových mít velkou rodinu.
„Když jsme měli tři malé kluky, lidé v obchodech se nás často ptali: ,Ještě se snažíte o holčičku, nebo už jste skončili?‘. Několik z nich mělo lehce uštěpačné poznámky, že jsme ,velmi pilní‘,“ sdílel pan Topping. „Vzpomínám si, jak se jeden člověk zeptal mé ženy, jestli jsou to všechno její děti, a pak řekl: ,Ale vypadáte tak inteligentně,‘ na což moje žena odpověděla: ,To proto, že inteligentní lidé mají děti.‘ Nebyl jsem u toho, ale byl jsem na její odpověď hrdý!“
Toppingovi tvrdí, že velká rodina má řadu výhod: nikdy nejste osamělí, nikdy si nebudete myslet, že jste středem vesmíru, ale vždy budete mít za zády „tým povzbuzovatelů“. Nikdo neplýtvá oblečením, hračkami, jídlem, benzínem ani vodou na koupání, protože všechno je společné, každý se naučí na sobě pracovat.
Na duchovní úrovni „je spousta příležitostí, jak dát přednost druhým před sebou samým“.
Když čelí těžkostem, připomínají si, že „Bůh nám dává těžkosti, abychom skrze ně ctnostně rostli“. S deseti dětmi je pro ně největší výzvou, jak nejlépe rozdělit svůj čas, protože potřeby všech dětí jsou velmi rozdílné.
„V jednom pokoji se bude debatovat o nějakém filozofickém tématu, ve vedlejším pokoji někdo potřebuje pomoci s nácvikem stupnice na klavír, v dalším pokoji právě začíná napínavý zápas, zatímco se u mých nohou batole hlásí o výměnu plenky. Znalost čtyř klasických temperamentů – sangvinik, cholerik, melancholik, flegmatik – velmi přispěla k pochopení a výchově našich dětí.“
Bez dětí není budoucnost
Pan Topping, který je autorem knih „Christmas Around the Fire: Stories, Essays, & Poems for the Season of Christ’s Birth“ (Vánoce u ohně: příběhy, eseje a básně pro období Kristova narození) a „The Elements of Rhetoric – How to Write and Speak Clearly and Persuasively“ (Prvky rétoriky – jak psát a mluvit jasně a přesvědčivě), říká, že mají také několik domácích návyků, které jim pomáhají svědomitě vychovávat početnou rodinu.
„Nedovolujeme používat displeje,“ řekl pan Topping. „U snídaně si nahlas čteme krátký životní příběh nějakého světce, děti se učí klasickou hudbu a společně zpíváme lidové písně a některé básničky, všichni dělají spoustu domácích prací a škola a sport jsou důležité, nikoli nejdůležitější.“
Kromě toho si paní Toppingová bere jeden den v měsíci volno, aby se „zotavila“, pan Topping se každoročně uchyluje do ústraní a rodiče se denně společně modlí ranní modlitbu a růženec, aby zůstali duchovně propojeni. Jakýkoli chaos v jejich rušném a plném domě je vyvážen radostí a okouzlením z výchovy rodiny.
„Máme rádi kluky. Jsou sice hluční, nepořádní a pořád se perou, ale nikdo nechová zášť,“ řekl pan Topping. „Přesto nemůžeme uvěřit, jak k nám byl Bůh dobrý, že nám dal do vínku jednu dceru. Neustále nás překvapuje, jak se přirozeně liší od kluků. Příliš často jsou obě pohlaví stavěna proti sobě; proč neoslavovat způsob, jakým jsme byli stvořeni, abychom se vzájemně doplňovali?“
„Když se nám narodila dcera, zjistili jsme, jak silná je u mladého chlapce potřeba chránit. Ještě než bylo Catherine šest měsíců, už se bavili o tom, co by udělali, kdyby se jí nějaký chlapec pokusil ublížit! Pravděpodobně se jednou bude chtít ucházet o mladého muže: ať už je jakýkoli, doufám, že je silný.“
Jejich velká rodina má stále tendenci vyvolávat u cizích lidí buď šok, nebo pozitivní reakce. Vzhledem k tomu, že „je ve světě nyní příliš mnoho smutku“, například závislost na technologiích a politické konflikty, je rodina důležitější než kdy jindy, míní pan Topping.
„Bez rodiny nejsou děti a bez dětí není budoucnost,“ řekl pan Topping. „Jednou z radostí velké rodiny je, že objevíte mnoho možných kombinací, které můžete s manželem či manželkou přinést! … Pro ně pro všechny je cesta, po které je chceme vést, cestou ctnosti: v tom spočívá radost nás všech.“
Na této zprávě se podílel Arsh Sarao.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times. Překlad byl redakčně upraven.
