Na rozdíl od mnoha běžných způsobů léčby rakoviny ivermektin ničí rakovinné buňky tím, že posiluje imunitní reakci.
Lékaři byli proti zahájení léčby vzhledem k věku pana Aldersona a závažnosti jeho rakoviny, ale manželé Aldersonovi se rozhodli, že jejich osud je v rukou Božích, a rozhodli se udělat vše, co je v jejich silách.
Rick začal s 10 koly radioterapie. Zpočátku byl jeho karcinoembryonální antigen (CEA), marker nádorové aktivity, výrazně zvýšen na 480 nanogramů na mililitr (ng/ml). O měsíc později zahájil chemoterapii. V té době se hladina CEA zvýšila na 1498 ng/ml. V době, kdy pan Alderson zahájil léčbu, rakovina tlustého střeva metastázovala a rozšířila se do jater, kde měl 25 nádorů.
Další výzkum odhalil, že lék pravděpodobně zvyšuje účinnost jeho chemoterapie a radioterapie a že je relativně bezpečný. V únoru roku 2021 tedy začal ivermektin užívat.
Po deseti dnech klesla hladina CEA na 184 ng/ml. V březnu byla hodnota 47,9 ng/ml. 7. dubna to bylo 20,7 ng/ml a 21. dubna klesla hodnota na 13,9 ng/ml. V polovině léta klesla do normálního rozmezí. Z 25 nádorů v jeho játrech zůstaly pouze tři.
Pan Alderson žil ještě dva roky, než podlehl selhání jater v důsledku progrese zbývajících tří jaterních nádorů.
„Jeho život se jednoznačně prodloužil,“ řekla jeho žena, když přemýšlela o Aldersonově boji s rakovinou.
To, že pan Alderson přežil nad rámec svých prognóz, přičítá úspěšnému užívání ivermektinu a chemoterapického léku fluorouracilu. „Ivermektin byl klíčový,“ řekla.
Více protirakovinných účinků
„Existuje nejméně devět dokonale definovaných cílů rakoviny, na které ivermektin působí,“ uvedl pro Epoch Times dr. Alfonso Dueñas-González, onkolog a vedoucí výzkumný pracovník Mexické národní autonomní univerzity.
První zprávy o protinádorových účincích ivermektinu se objevily v roce 1995. Dva francouzští vědci zjistili, že ivermektin – lék proti parazitům oceněný Nobelovou cenou – dokáže zvrátit multirezistenci nádorů. Lék je zaměřen na nádorové kmenové buňky – hnací sílu rakovinných nádorů a recidiv – a podporuje odumírání rakoviny.
Ivermektin také zvyšuje účinky chemoterapie a radioterapie. Má široký vliv na imunitní systém a zvyšuje obranyschopnost proti rakovině.
Rovněž brzdí rakovinné buněčné cykly, čímž pomáhá předcházet vzniku nových rakovinných buněk. Lék podporuje zabíjení rakovinných buněk vyvoláním mitochondriálního stresu a zabraňuje přežívání rakoviny tím, že brání vzniku nových cév, které přenášejí energii a palivo do rakovinných buněk.
Jiná japonská studie sledovala tři pacienty s různými druhy rakoviny – prsu, kostní dřeně a plic – kteří užívali kombinaci ivermektinu a dalších léků, včetně hormonální léčby proti rakovině.
U dvou pacientů byl ivermektin přidán jako poslední v terapeutické kombinaci a lékaři u nich pozorovali výrazné zlepšení příznaků. Krátce po přidání ivermektinu „došlo ke zmírnění všech příznaků“, poznamenali autoři o jednom pacientovi.
Druhému pacientovi byl předepsán ivermektin spolu s dalšími léky. Po jednom léčebném cyklu mohl přijít na kliniku „pěšky sám“.
Posilovač imunity
Dr. Peter P. Lee, vedoucí oddělení imunoonkologie v City of Hope, je předním americkým výzkumníkem v oblasti ivermektinu jako imunoterapeutického léku proti rakovině.
Běžná protinádorová léčba, jako je chemoterapie a radioterapie, se zaměřuje na poškození DNA nádorových buněk a jejich zničení. Současně však tato léčba zabíjí i imunitní buňky a potlačuje imunitní systém.
„Ivermektin může zabíjet rakovinné buňky způsobem, který vyvolává imunitní odpověď hostitele – což nazýváme imunogenní buněčnou smrtí (ICD),“ řekl dr. Lee.
Dr. Lee ve svém výzkumu zjistil, že když myši s rakovinou prsu dostávaly ivermektin, začaly se v nádorech, kde předtím žádné neměly, objevovat imunitní buňky. Tento proces je známý jako přeměna „studených“ nádorů na „horké“.
„Ve skutečnosti mají pacienti s horkými nádory lepší klinické výsledky, nižší riziko recidivy a žijí déle, takže se intenzivně věnujeme otázce, co rozhoduje o tom, zda jsou nádory horké nebo studené,“ uvedl dr. Lee.
Poté, co jim byly znovu aplikovány rakovinné buňky, se u myší, jejichž nádory byly po této kombinované terapii odstraněny, již nové nádory netvořily.
Pouze ivermektin a pembrolizumab společně však dokázaly metastázy zcela odstranit.
„Ivermektin je pro rakovinu velmi slibný, ale pravděpodobně ne jako samostatná léčba,“ řekl dr. Lee.
Profesor urologie na Univerzitě Britské Kolumbie dr. Martin Gleave dříve testoval ivermektin na jeho schopnost inhibovat HSP27, „stresový“ protein, který se uvolňuje po chemoterapii a radioterapii. Vysoké hladiny tohoto proteinu brání tělu reagovat na léčbu rakoviny a zotavit se z ní. Ivermektin úspěšně snížil jejich aktivitu na zvířecím modelu.
Vědci se však nakonec rozhodli nepokračovat v klinických studiích, protože existovaly obavy z možné neurotoxicity, protože myším byla podávána dávka 10 miligramů na kilogram, která byla mnohem vyšší než dávka předepsaná pro parazitární onemocnění.
Nová terapeutická realita?
Tým dr. Leeho zahájil klinickou studii ivermektinu v kombinaci s imunoterapií u žen s metastazujícím karcinomem prsu. Zjistili, že ivermektin je účinný i proti jiným typům nádorových buněk. Do budoucích studií proto mohou být zařazeni další pacienti.
Vzájemné působení obou terapií je velmi složitý proces závislý na načasování, dávkování a kombinaci léků.
Dr. Lee přirovnal proces používání více léků na posílení imunity k trénování fotbalového týmu. „Nemůžete jen tak hodit všechny hráče dohromady a říct: ‚Prostě běžte‘. Různí lidé dělají různé věci. V různých sestavách se snažíte skórovat.“
„Zjistili jsme, že ivermektin bude velmi účinným lékem v kontextu skutečně pečlivě vyvinutých kombinací imunoterapie,“ dodal.
Dr. Kathleen Ruddyová, specialistka v oblasti onkologické chirurgie vyškolená v Memorial Sloan-Kettering Cancer Center pro léčbu rakoviny prsu, se také začala zajímat o ivermektin poté, co se u tří pacientek, které konzultovala, výrazně zlepšil jejich stav poté, co jej užívaly spolu s dalšími doplňkovými léčebnými přípravky.
První ze tří pacientů měl rakovinu prostaty ve čtvrtém stadiu. Rakovina se objevila náhle a po vyčerpání všech možných léčebných postupů během devíti měsíců mu lékaři oznámili, že mu zbývají tři týdny života. Pacient začal užívat ivermektin spolu s dalšími nutraceutiky a během dvou měsíců se jeho prostatický specifický antigen (PSA), potenciální marker nádoru prostaty, stal zanedbatelným. Během šesti měsíců začaly metastatické léze mizet a za necelý rok „byl třikrát do týdne čtyři hodiny venku a tančil“, řekl dr. Ruddy.
Stejný scénář se opakoval i u dalších dvou pacientů.
„Onkologické chirurgii se věnuji již více než 30 let. Nikdy jsem nic takového neviděla u jednoho pacienta, natož u tří po sobě,“ řekla doktorka Ruddyová.
Dr. Ruddyová v současné době provádí výzkum pro observační studii o účincích alternativní léčby rakoviny. Jelikož se jedná o observační studii, pacienti mají plnou kontrolu nad léčbou, kterou chtějí užívat, a výzkumníci je budou sledovat pouze po dobu trvání jejich prognózy.
Někteří lékaři již léčí rakovinu pomocí ivermektinu – s jistými úspěchy.
Dr. Dueñas-González z Mexika předepisuje ivermektin na své soukromé klinice. Většina jeho pacientů také podstoupila léčbu chemoterapií a u některých z nich se po nasazení ivermektinu zmenšila nádorová znaménka.
Dr. Scott Rollins z Centra integrativní medicíny v Coloradu léčí pacienty s rakovinou pomocí alternativních léčebných protokolů již desítky let. Od pandemie covidu-19 přidal do tohoto protokolu ivermektin poté, co se dozvěděl o jeho protirakovinných účincích. Protože však pacienti dostávají kombinaci léků, není si jistý, zda zlepšení u pacientů způsobuje ivermektin, celková kombinace léků nebo ostatní léky v příslušném protokolu.
Reagující typy rakoviny
Ivermektin prokázal určitý stupeň protinádorového účinku u všech typů rakoviny, na kterých byl testován, uvedl dr. Ruddy. Výzkum dr. Dueñas-Gonzáleze prokázal, že v laboratorních studiích reaguje na ivermektin nejméně 26 různých buněčných linií rakoviny, včetně prostaty, ledvin, jícnu, prsu, vaječníků, plic, glioblastomu, žaludku, tlustého střeva, jater, lymfomu, dělohy, slinivky a močového měchýře.Jeho použití u některých typů rakoviny je lépe prozkoumáno než u jiných, i když většina výzkumu nebyla provedena na lidech, ale na lidských buněčných liniích nebo zvířatech.
Rakovina prsu
Laboratorní studie tkáně karcinomu prsu zjistily, že ivermektin je účinný proti všem typům tkání lidského karcinomu prsu, včetně triple negativního, který je vůči léčbě nejodolnější.
Studie na zvířatech a laboratorní studie ukazují, že ivermektin vyvolává autofagii v buňkách karcinomu prsu. Autofagie je protinádorový proces, který vyhladoví a rozloží nepotřebné buňky a zároveň blokuje růst rakovinných buněk. Ivermektin také zvyšuje účinky chemoterapie při léčbě rakoviny prsu.
Leukémie
Studie různých buněčných linií chronické myeloidní leukemie ukázaly, že ivermektin tyto linie ničí tím, že vyvolává mitochondriální dysfunkci a produkci volných radikálů.
U myší s leukémií zvyšuje ivermektin příliv chloridových iontů do buněk, což podporuje buněčnou smrt.
Při kombinaci ivermektinu se dvěma chemoterapeutiky se produkce volných radikálů dále zvyšuje. Ivermektin také zvrátí rezistenci na léky u leukemických buněk rezistentních na chemoterapii.
Rakovina vaječníků
Laboratorní studie tří různých buněčných linií rakoviny vaječníků prokázaly, že při použití pouze ivermektinu lék jen mírně inhiboval růst rakovinných buněk. Avšak při kombinaci pitavastatinem, typem statinu, synergická kombinace léků zvýšila účinky obou léčiv.
Ivermektin se přednostně zaměřuje na kmenové buňky karcinomu vaječníků a podporuje jejich smrt tím, že podporuje tvorbu volných radikálů. Jiná studie zahrnující buněčnou linii i zvířecí model, která kombinovala ivermektin s cisplatinou, typem chemoterapeutika, ukázala, že ivermektin sám o sobě zastavil růst ovariálních buněk. V kombinaci s cisplatinou však růst rakovinných buněk zcela zvrátil.
Rakovina tlustého střeva a konečníku
Laboratorní výzkum na buněčných liniích rakoviny tlustého střeva a konečníku ukázal, že ivermektin tlumí růst buněk. Lék také podporuje tvorbu volných radikálů, které mohou napadat DNA a buněčné složky těchto rakovinných buněk. Se zvyšujícími se dávkami ivermektinu vznikalo více volných radikálů. Ivermektin také ruší rezistenci buněk kolorektálního karcinomu vůči chemoterapii.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
