Většina dětí pochybujících o svém pohlaví ze svých pocitů v dospělosti vyroste, vyplývá z dlouhodobé studie provedené v Nizozemsku.
15 let trvající studie sledovala víc než 2 700 mladých ve věku od 11 do 25 let a každé tři roky se jich ptali na pocity ohledně jejich pohlaví.
Výsledky ukázaly, že na začátku výzkumu přibližně jedno z deseti dětí (11 %) v různé míře vyjádřilo „nespokojenost s pohlavím“. V 25 letech věku už byl se svým pohlavím „často“ nebo „někdy“ nespokojen už jen každý pětadvacátý účastník průzkumu (4 %).
„Výsledky současné studie by mohly pomoci dospívajícím uvědomit si, že je normální mít určité pochybnosti o své identitě a genderové identitě v tomto věkovém období a že je to také relativně běžné,“ uvedli vědci ve své studii.
Patrick Brown, člen konzervativního Centra pro etiku a veřejnou politiku, který nebyl zapojen do výzkumu, řekl pro britský server Daily Mail: „Tato studie poskytuje ještě více důvodů být skeptický vůči agresivním krokům usnadňujícím změnu pohlaví v dětství a dospívání.“
„Skutečnost, že míra spokojenosti je nižší i jen o několik let později, naznačuje, že pro velkou většinu teenagerů, kteří se snaží pochopit svět a své místo v něm, bude nejlepším přístupem obezřetnost a opatrnost místo ukvapeného spěchu k trvalým operacím nebo hormonálním terapiím,“ dodal Brown.
„Nespokojenost s pohlavím, i když je relativně běžná během rané adolescence, obecně klesá s věkem a zdá se, že je spojena se slabším sebehodnocením a duševním zdravím během vývoje,“ píší autoři studie.
Velká Británie minulý měsíc zastavila předepisování hormonálních blokátorů u dětí s genderovou dysforií, jak se říká lidem, kteří se nedokáží smířit se svým vrozeným pohlavím. „Pro to, aby tato léčba byla v současnosti běžně dostupná, neexistuje dostatek důkazů, které by potvrdily jejich bezpečnost či klinickou účinnost…“ uvedlo britské ministerstvo zdravotnictví.
Stephanie Davies-Araiová z britské neziskové organizace Transgender Trend se nedávno v pořadu British Thought Leaders naší sesterské televize NTD vyslovila, že afirmační léčba, kdy zdravotnický personál nekriticky přijímá názory dítěte, aniž by je zpochybňoval, není ve skutečnosti laskavá, ale krutá.
Léčba hormony a blokátory, či dokonce operační zákroky vedoucí ke změně pohlaví, jsou vážnými zásahy do těla a způsobují dětem nevratná poškození. Mezi rizika užívání blokátorů puberty a hormonů opačného pohlaví podle ní patří snížená hustota kostí, snížené IQ, neplodnost či ztráta funkčnosti pohlavních orgánů.
Dospívající jsou podle ní obzvlášť zranitelnou skupinou a dvě třetiny z nich jsou dívky. Podobný trend je i v Česku, kde statistiky našeho ministerstva zdravotnictví ukazují, že většinu žádostí o tranzici podávají ženy, v některých letech až dvě třetiny.
„Jsou také mladí muži, ale mladé ženy obvykle užívaly testosteron a podstoupily dvojitou mastektomii (odstranění obou prsou, pozn. red.). Růst chlupů a vousů je na celý život. U některých se vyvinula mužská plešatost. Nemají prsa, teď se znovu snaží být ženami,“ poznamenala Davies-Araiová.
Kritizuje také školské pracovníky, kteří sociální tranzici na školách podporují. Říká, že můžeme děti učit buď „realitu a pravdu, což je, že pohlaví se změnit nedá“, nebo transgender ideologii, ale ne „trochu z obojího“.
