Zřízení dětského ombudsmana schválila dnes v rámci novely zákona o veřejném ochránci práv vláda. V tiskové zprávě to uvedl ministr pro legislativu Michal Šalomoun (za Piráty). Návrh předložený vládě počítal i s tím, že veřejný ochránce práv bude nově vykonávat také úkoly národní lidskoprávní instituce (NHRI). Ke zřízení dětského ochránce práv Česko dlouhodobě nabádá Výbor pro práva dětí OSN na základě Úmluvy o právech dítěte, která začala platit v Československu v únoru 1991. Předpis by mohl být účinný od příštího roku, záležet bude na rychlosti projednávání ve Sněmovně.
Česko patří spolu s Německem, Rakouskem a Portugalskem mezi čtveřici zemí Evropské unie, které dětského ombudsmana dosud nemají. „Napravujeme tak nedostatky, které vůči dětem a respektu i dodržování jejich práv jako ČR máme. Navazujeme tím také na dobrou praxi v zemích kolem nás, kde už dětský ombudsman funguje dávno,“ uvedl Šalomoun, který návrh předkládal.
Novela počítá s modelem dvou samostatně působících ombudsmanů, dětský by tak fungoval vedle stávajícího veřejného ochránce práv v rámci nynější kanceláře. Dětským ombudsmanem by se mohl stát člověk starší 35 let s právnickým vzděláním, který se v předchozích deseti letech nejméně polovinu času věnoval ochraně či prosazování práv dětí. Novela umožňuje ucházet se o funkci také soudcům a soudkyním, zejména těm, kteří projednávají opatrovnické spory.
Činnost dětského ombudsmana se zaměří na ochranu dětí především podle Úmluvy o právech dítěte. Dětský ombudsman má ve striktně vymezených případech dostat možnost v pozici vedlejšího účastníka vstupovat do některých řízení týkajících se ochrany práv dětí. Mezi jeho další pravomoci by měla patřit vzdělávací a osvětová činnost o právech dítěte a kontrola dodržování práv dětí.
Činnost NHRI dnes ombudsman částečně obstarává, ale nenaplňuje beze zbytku, stojí v návrhu. „Zákon veřejnému ochránci práv totiž doposud neukládá, aby systematicky sledoval a hodnotil naplňování základních práv v oblasti státní správy, byť se fakticky ochraně mnohých základních práv a svobod věnuje ve svých zjištěních především na podané podněty,“ píše se v novele.
Agenda NHRI nespočívá primárně v šetření jednotlivých porušení práv a jejich nápravě, ale v systematickém sběru informací, jejich nezávislém a kvalifikovaném vyhodnocování, zpracovávání do podoby výzkumných zpráv, tematických či všeobecných monitorovacích zpráv.
Materiál obsahoval čtyři varianty podle nároků na státní rozpočet. Roční náklady na výkon funkce ochránce práv dětí se ve všech případech pohybují mezi 4,5 a 4,9 milionu korun. Na rozšíření působnosti ombudsmana počítá nejširší první varianta s jednorázovými náklady 36,6 milionu korun, trvalé výdaje zahrnující například platy zaměstnanců by činily 18,5 milionu. V nejlevnější čtvrté variantě se počítá s jednorázovými náklady 1,6 milionu a trvalými náklady přesahujícími 578.000 korun.
Šalomoun připustil, že názory úřadů se různily. Ombudsman Stanislav Křeček by chtěl až 30 pracovníků navíc, podle ministerstva financí by bylo ideální nechat kancelář v současné podobě. „Můj názor je někde uprostřed, prosazuji myšlenku, že personální navýšení bude třeba,“ uvedl Šalomoun. Mělo by podle něj jít o deset až 12 lidí. V prvním roce by to znamenalo náklady asi 25 milionů a v dalších kolem 18 milionů korun. Konkrétní debatu ale vláda odsunula na dobu jednání o rozpočtu.
