V Evropě probíhá v důsledku klimatických politik a zdražování energií k masivnímu odchodu průmyslových firem z kontinentu. Ty, které zůstanou, budou muset zvyšovat ceny, aby reflektovaly stoupající náklady, říká Roman Blažíček, šéf keramičky RAKO. Dodává, že zbrzdění Green Dealu je možné jen tím, že nebudeme volit ideologické prosazovatele klimatických politik.
Blažíček je jednatelem společnosti Lasselsberger, která již 140 let podniká na poli obkladových materiálů. Pod značkou RAKO vyrábí keramické obklady a dlažby, v Evropě patří k jedněm z největších výrobců. Na konferenci „Green Deal s rozumem“ uskutečněné minulý týden na půdě Senátu ČR hovořil jako zástupce energeticky náročného odvětví.
Energeticky náročné firmy jsou ty, které nejvíce doplácejí na rostoucí ceny energií a dekarbonizační požadavky Evropské komise. Jde o velké průmyslové firmy, které se podílejí na evropském HDP téměř 20 procenty a přímo zaměstnávají 18 milionů lidí. V keramickém průmyslu pracuje v Evropě 200 tisíc lidí.
Šéf RAKO poznamenává, že energeticky náročný průmysl od roku 2017 snížil emise skleníkových plynů o 40 %. Přesto nesouhlasí se zběsilým tempem, jakým postupuje dekarbonizace evropské ekonomiky. Kvůli stále se zpřísňujícím enviromentálním předpisům a stoupajícím nákladům opouští dle něj Evropu jedna po druhé řada firem – ocelářství, hlinikářství, fotovoltaika, hutnictví, chemický průmysl, ti všichni odcházejí nebo k tomu mají nakročeno.
„Deindustrializace reálně běží. Pokud použiji naši keramickou výrobu, tak od začátku letošního roku vyhlásili v Německu insolvenci tři největší výrobci keramiky. V Maďarsku skončil jediný výrobce keramiky a ve Španělsku a v Itálii, kde jsou největší klastry, došlo k dramatickému omezení výroby,“ popisuje situaci ve svém odvětí Blažíček.
Líčí, že evropská obchodní bilance se od roku 2017 zhoršila o 100 miliard euro, což je podle něj „zcela zásadní indikátor toho, že se v Evropě v oblasti průmyslu a energeticky náročného průmyslu něco zásadnějšího děje“.
„Musím říct, že to naše podnikání se zdá čím dál složitější a já se obávám a nechci být u toho, až naše továrny budou zavírat. Mílovými kroky se k tomu blížíme,“ varoval manažer. Green Deal je podle něj prosazován až s náboženským zanícením a stala se z něj ideologie.
Tempo přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku se zrychluje, aniž by si evropské orgány ověřily, že to, co schvalují, i funguje. Tempo dekarbonizace je podle něj „nesprávné“ a „přináší více škody než užitku“.
Ideologičtí prosazovatelé
Doufá proto, že do europarlamentu se dostanou lidé, kteří budou více fandit přibrzdění tempa klimatických politik. Také upozorňuje, že evropský průmysl potřebuje v komisi osobu, která bude stát na jejich straně, jinak hrozí, že starý kontinent ztratí ve světě konkurenceschopnost.
„Jsem přesvědčen, že pokud do Evropy budou zvoleni stejní ideologičtí prosazovatelé Green Dealu, tak se toho mnoho nezmění,“ uvedl na konferenci Blažíček. Palčivé problémy, jimž čelí nejen keramické odvětví, ale celý evropský průmysl, se v současné atmosféře, jaká v europarlamentu panuje, vyřešit nedají. V komisích a nejrůznějších orgánech EU podle něj působí hlavně jedinci, kteří „přibrzdění Green Dealu nefandí a odmávají, co si Evropa nadiktuje“.
On sám jezdil lobovat do Bruselu již v roce 2008 pod hlavičkou sdružení velkých spotřebitelů energií, kde prezentoval „nesmyslnost toho projektu a obrovské ohrožení do budoucnosti, především konkurenceschopnosti evropského průmyslu“.
Drahá dekarbonizace
Firmy v energeticky náročném průmyslu platí stejně jako například elektrárny tzv. emisní povolenky, což jsou poplatky za množství vypuštěných emisí, které se každoročně zvyšují. Spolu s dalšími ekologickými poplatky tvoří tyto peníze pro výrobce významný výdaj.
„Objem prostředků, které jsme za posledních 15 let vynaložili pro naši výrobu v této oblasti, by umožnil investici do jedné třetiny naší výrobní kapacity,“ poznamenal Blažíček s tím, že investiční náročnost dekarbonizace je „obrovsky vysoká“ a nikdo neví, jakých čísel dosáhne, protože některé technologie se teprve vyvíjí nebo neexistují.
Keramička RAKO vyrábí v současné době v plynových pecích, které tvoří 75 % energetické spotřeby a 30 % celkových nákladů společnosti. Jenže firma netuší, zda bude v budoucnu používat pece na vodík nebo elektřinu. Státní fond životního prostředí jim neudělil dotace z Modernizačního fondu na elektrifikaci plynových zařízení. Jako důvod údajně uvedl, že „přechod na elektrickou energii znamená zvýšení spotřeby primární energie z neobnovitelných zdrojů“, postěžoval si Blažíček.
Evropa nedokáže konkurovat
Dle několika řečníků na konferenci zvedá růst nákladů spojených s přechodem na bezemisní ekonomiku náklady do té míry, že evropským firmám klesá konkurenceschopnost. Tento jev vede podle Blažíčka k deindustrializaci Evropy, přičemž z místních producentů se stanou dovozci. Odvětví, která budou schopna přenést na své zákazníky vysoké náklady dekarbonizace, jako je například výroba cihel a stavebnického zboží, které se nedá převážet na velké vzdálenosti, si mohou dovolit ceny zvyšovat, protože spotřebiteli nic jiného nezbývá.
Aby se Evropská komise bránila dovozům emisně náročných komodit, jako cement nebo ocel, ze zahraničí, zavedla vloni na zkoušku „uhlíkovou daň“ CBAM na tyto produkty vyráběné s pomocí fosilních paliv v mimoevropských ekonomikách. Původní záměr se však míjí účinkem, protože prohlášení o množství použitých emisí nejsou vždy pravá, poznamenává Blažíček.
„Papír snese všechno. Víme, že Indové, Číňané jsou schopni vygenerovat v podstatě jakoukoliv deklaraci, a to už je dneska na našem trhu zcela běžné,“ konstatuje.
Šéf RAKO poznamenává, že Evropa byla vždy orientovaná na export, jenže se zatížením energeticky náročného průmyslu v podobě emisních povolenek a dalších klimatických poplatků jsou firmy nuceny zvedat ceny. Výsledkem je, že se dnes vyváží jen do evropských zemí, zatímco na trzích mimo Evropskou unii jsou naše produkty nekonkurenceschopné a tedy neprodejné.
Klacky pod nohy našim podnikům háže ale i česká vláda. V rámci revize směrnice o zdanění energií bylo metalurgické odvětví osvobozeno od daní, jenže Česká republika si toto osvobození během svého předsednictví zrušila. Jako jediná země v EU si tedy daníme metalurgické a mineralogické procesy a dodnes se tento paradox nepodařilo změnit, uvedl jednatel Lasselsbergeru.
Přestože není velkým optimistou, že se podaří Green Deal výrazně změnit, Blažíček věří, že průmysl turbulentní změny ustojí. „Věřme, že náš průmysl nezahyne a že si budete moct položit české keramické výrobky i za dalších 100 let a že se budete moct chodit občerstvovat do Café Imperial, kde ty naše výrobky už 100 let leží a jsou stále krásné a funkční.“
