Kdo ze starší generace by nepamatoval sedminásobnou olympijskou vítězku, čtyřnásobnou mistryni světa a jedenáctinásobnou mistryni Evropy Věru Čáslavskou. Dnes by oslavila 82 let.
Čáslavská ale už navždy zůstane v paměti mnoha lidí za svůj statečný čin, kterým v roce 1968 dala najevo nesouhlas s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy. Čáslavská tehdy před miliony diváků během ceremoniálu předání medailí na olympiádě v Mexiku při zaznění sovětské hymny odvrátila hlavu a místo na sovětskou vlajku hleděla k zemi.
Věra Čáslavská se narodila 3. května v Karlíně a od dětství se věnovala baletu a krasobruslení. Ke gymnastice se dostala až ve 14 letech v roce 1957. Ještě v tomtéž roce vyhrála gymnastické mistrovství republiky dorostenek i juniorek. O sedm let později se na krku Čáslavské blyštila první zlatá olympijská medaile na olympijských hrách v Tokiu. Nakonec stanula na stupni vítězů celkem třikrát a získala si srdce mnoha Japonců.
Dokonce jí byl slavnostně předán samurajský meč (katana) ze 6. století jako poděkování za její výkony. O čtyři roky později na olympiádě v Mexiku opět zazářila. Vyhrála zde čtyři zlaté medaile v kategorii víceboj, přeskok, bradla a prostná a dvě stříbrné medaile, za kladinu a v souboji družstev.
Ani zlato neodvrátilo následný pád
Pro Paměť národa Čáslavská zmínila čtyři věci, které jí komunisté neodpustili:
„Že jsem neodvolala podpis prohlášení Dva tisíce slov, v Mexiku jsem porazila reprezentantky okupantů, vdávala se v kostele a na stupních vítězů odvrátila při sovětské hymně hlavu od okupantské vlajky.“
Svatba s běžcem Josefem Odložilem byla podle slov Čáslavské „pohádková“. Odehrála se den před koncem olympiády v Metropolitní katedrále mexického hlavního města v obležení stotisícového davu.
Po návratu do vlasti však Čáslavskou čekala podle jejích slov „doba temna“, symbolizovaná domovními prohlídkami a nemožností nalézt zaměstnání. Nejvíce komunistům „leželo v žaludku“, že Čáslavská odmítala odvolat svůj podpis pod prohlášením Dva tisíce slov.
„… když to nešlo násilím, tak za mnou posílali kamarády a lidi, kterým jsem se důvěřovala. Říkali mi: Věro, když to odvoláš, budeš mít klid, budeš moct jezdit po světě, budeš moct dělat trenérku mládeže, budeš si žít báječně,” vzpomínala Čáslavská pro Paměť národa na rozličné metody, kterými se komunisté snažili ji přimět k odvolání. Olympionička však tlak ustála.
Po revoluci, v roce 1991, se Čáslavská stala poradkyní prezidenta Václava Havla v sociálních otázkách a pro sport. Podle Havla byla Čáslavská jedinou sportovkyní, která se postavila režimu.
V osobním životě se olympioničce bohužel příliš nedařilo. S manželem se rozvedla dva roky před sametovou revolucí a další tragédie ji potkala, když syn Martin v potyčce jejího tehdy již bývalého manžela zabil. Čáslavská se ke konci života stáhla z veřejného života a potýkala se s depresemi. Zemřela 30. srpna 2016.
