Sovětský svaz býval po dlouhá desetiletí označován jako „velký osvoboditel“ a vítěz nad fašistickým Německem v druhé světové válce a datum 9. května se za období socialismu slavilo jako oficiální konec války také u nás.
Ještě v začátcích války však tehdejší sovětský vůdce Josif Stalin uzavřel s německým kancléřem a diktátorem Adolfem Hitlerem prostřednictvím svých vyjednavačů pakt o vzájemném neútočení obou mocností, známý jako pakt Molotov-Ribbentrop. U příležitosti podepisování paktu se vedly také tajné rozhovory o rozdělení sféry vlivu ve střední a východní Evropy.
„Stalin podporoval Hitlera k moci vést válku proti Francii a GB (Velké Británii). Myslel si, že Německo prohraje během 10 let dlouhé krvavé války a ztratí veškerou energii. Hitlera nazval ,ledoborcem ruské revoluce‘, a proto v srpnu 1939 podepsal německo-ruský 10letý pakt o neútočení,“ píše na svém profilu X česko-švýcarský politik, finančník a potomek knížecí rodiny Jiří Lobkowicz.
Pakt Molotov-Ribbentrop
Pakt Molotov-Ribbentrop je smlouva sepsaná v Moskvě 23. srpna 1939 nacistickým Německem a Sovětským svazem (SSSR). Obě strany se tak zavázaly na sebe neútočit po dobu 10 let. Pakt byl dále upraven na Německo-sovětskou smlouvu o přátelství a spolupráci.
Takto, společnými silami, dobyly obě mocnosti Polsko. SSSR pak namířil své dobyvačné choutky na pobaltské země, Litvu, Lotyšsko a Estonsko. Sovětská armáda ještě v roce 1939 bez vyhlášení války napadla i Finsko.
Operace Barbarossa
Vzájemnou spolupráci narušila v roce 1941 operace Barbarossa.
„Na základě tohoto plánu, jenž vstoupil do dějin pod názvem operace ,Barbarossa‘, napadla mohutná německá armáda rozdělená do tří skupin, za pomoci Finska, Rumunska, Itálie, Maďarska a Slovenska, dne 22. června 1941 … svého dosavadního spojence, Sovětský svaz. SSSR byl s konečnou platností vtažen do světového konfliktu, a to na straně protihitlerovské koalice. Útok byl naprosto nečekaný a sovětská armáda oslabená stalinistickými čistkami nebyla schopna se postavit na účinný odpor,“ uvádí webové stránky Paměti národa.
„Ale konečným cílem Stalina byla vždy komunistická revoluce ve velkých částech Evropy, čehož nakonec dosáhla Rudá armáda jako ďábel převlečený za ,osvoboditele‘ 8. až 9. května 1945. USA a spřízněné evropské mocnosti pravděpodobně od začátku roku 1944 věděly, že pokud chtějí porazit celou Evropu od nacistického Německa, budou muset obětovat velkou část střední a východní Evropy Stalinově komunistické revoluci,“ uvádí Lobkowicz.
„Jedním z velkých mýtů v naší historii je, že ruská armáda osvobodila naši zemi od nacistů 9. května 1945. Realita byla taková, že tento den na pozvání cynika Édouarda Beneše, Stalinovy loutky, vtrhly a obsadily naši zemi ruské vojenské síly a naše země se stala až do sametové revoluce ruským satelitním státem. Nezapomínejme, že Edouard Beneš pomohl dostat českou komunistickou stranu k moci v souladu s paktem uzavřeným již v roce 1943 se Stalinem,“ pokračuje dále Lobkowicz.
Roku 1943 odjel Edvard Beneš do Moskvy, kde spoluvyjednal smlouvu „o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci“, podepsanou za ČSR velvyslancem Zdeňkem Fierlingerem a za SSSR komisařem zahraničních věcí Vjačeslavem Molotovem 12. května téhož roku. Beneš tím podle historiků pomohl dostat naši zemi do sovětské sféry vlivu.
„Podle Benešova záměru měla (smlouva) zabránit zasahování SSSR do vnitřních záležitostí poválečného Československa. Podle Stalinovy interpretace však právě zásahy tohoto druhu legalizovala,“ shrnuje na stránkách Totalita.cz Daniel Růžička.
Původně měla být smlouva uzavřena jen na pět let, Fierlinger však nakonec ujednal její platnost na 20 let. „Fierlinger dohodl prodloužení smlouvy z vlastní vůle a bez mandátu své vlády. To je naprosto bezprecedentní krok,“ podotýká historik Jan Němeček v rozhovoru pro Českou televizi.
Česká společnost byla podle odborníků již od předválečného období rovněž velmi „rusofilsky“ naladěná.
„Rusofilství i za druhé světové války hrálo významnou roli. A když Rusové po německém útoku v červnu 1941 začali tvrdě tlačit na obnovu všeslovanské myšlenky, české rusofilství to ještě akcelerovalo. Když se podíváme na myšlenku všeslovanských kongresů, které začínají už v roce 1941 v Moskvě, vidíme, že Rusové zneužili všeslovanské myšlenky jako svého politického nástroje. Československá strana pak v tomto ohledu byla nejvstřícnější ze všech slovanských národů ve vztahu k Sovětskému svazu,“ podotýká Němeček.
„9. květen 1945 nebyl osvobozením naší země, ale skrytou ruskou invazí s následnou okupací naší země, která trvala 45 let. 27. června 1991 ruští vojáci zemi konečně opustili, avšak Rusové zanechali mnoho špionů, agentů a fízlů, kteří dodnes slouží moskevskému zájmu. Tito rusofilští loajalisté se systematicky snaží podkopávat naši mladou demokracii a manipulativně se snaží vytlačit zpět Českou republiku pod Putinovu sféru vlivu a jeho vojenský deštník, jak se to již úspěšně podařilo v Srbsku, Maďarsku a na Slovensku,“ domnívá se Lobkowicz.
