Baronka Bertha von Suttnerová, rozená hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova, se narodila své matce Žofii Vilemíně Kinské-Körnerové 9. června 1843, jež byla dcerou hejtmana Josefa von Körnera. V podstatě se narodila jako „pohrobek“, protože její otec, hrabě František Josef Kinský, polní podmaršál, v témže roce právě zemřel. Rodinný příslušník jedné z nejstarších šlechtických rodin v Čechách ve svých 74 letech měl dceru, se kterou se spolu již nesetkali.
Zpočátku Bertha se svou matkou žila v Novém městě pražském i na Staroměstském náměstí v paláci Kinských.
Ovšem vztahy s rodinou Kinských se staly napjatými, protože otec Kinský už nežil a jeho rodině vadila i nerovnost původu Žofie Kinské-Körnerové. Matka s dcerou odešly tedy spolu do Brna a zde, s podporou Berthina poručníka, přítele jejího otce Ernsta Egona Fürstenberga, obdržela péči i kvalitní vzdělání.
Než se Bertha stala publicistkou, spisovatelkou a radikální pacifistkou, měla k dispozici bohatou knihovnu, jež v ní probudila zájmy a schopnosti, vedoucí ke studiu jazyků, hudby, umění i humanitních věd. Naučila se mluvit řadou jazyků, čímž získala větší rozhled: mluvila německy, francouzsky, anglicky a italsky.
Pokračování ve Vídni
Od roku 1856 se Bertha s matkou ocitly ve Vídni, kde měly opět záštitu u příbuzné tety a také sestřenice Elvíry, která malou dívku zasvětila do literatury a filozofie.
Ovšem Žofie, její matka, mezitím stihla vyčerpat rodinné jmění, zděděné po otci Kinském (údajně ráda hrála v kasinech). V roce 1873, ve svých třiceti letech, nastoupila Bertha do rodiny velkoprůmyslníka Karla von Suttnera jako guvernantka. Zde vyučovala jeho čtyři dcery hudbě a jazykům. Přitom se stihla sblížit s jejich nejmladším synem Arturem, jenž byl o sedm let mladší než ona.
Přestože rodina Suttnerova s tímto vztahem nesouhlasila, v létě r. 1876 se uskutečnil tajný sňatek. Následovala tak trochu svoji matku, když rodina jejího otce rovněž považovala jejich sňatek za nerovný. Po sňatku, se kterým rodina Suttnerova nesouhlasila, oba novomanželé odcestovali do Gruzie. Tam je uvítala kněžna Jekaterina Dadiani z Mingrelie, Berthina dávná přítelkyně.
Práce nejen perem, ale i v lazaretu
Museli se však sami uživit. Vyučovali v tamních šlechtických rodinách, psali články do novin vycházejících ve Vídni a v Berlíně. Zároveň se Bertha setkala s válečným utrpením, když oba začali pracovat i ve vojenských lazaretech. Ranění vojáci pocházeli z rusko-turecké války.
Setkání tváří tvář reálnému utrpení, které Berthě připadalo velké a navíc zbytečné, ji inspirovalo k její nové filozofii. Začala pociťovat potřebu postavit se takovému válečnému zlu.
Baronka Suttnerová ve snaze odloučit Berthu od syna Artura tehdy doporučila Bertě inzerát, který hledal sekretářku se znalostí jazyků. Bertha skutečně nabídku přijala a odjela do Paříže, kde se poprvé setkala s Alfredem Nobelem, švédským průmyslníkem, působícím tehdy ve Francii. Nastoupila jako jeho tajemnice, ten byl však záhy povolán švédským králem, aby se z Paříže vrátil do vlasti. A tak se Bertha po pár týdnech spolupráce s Nobelem vrátila k milujícímu Arturovi.
Inspirace Alfreda Nobela
S Alfredem Nobelem si pak celé roky v úctě a přátelství dopisovala. 7. ledna 1893 dostala od Nobela dopis, ve kterém naznačoval, že „hodlá založit fond, ze kterého se budou vyplácet ceny vědcům, lékařům a taky těm, kdo se nějakým způsobem „zaslouží o světový mír a porozumění mezi národy“.
Závěť Alfreda Nobela, tedy její znění, se připisuje působení právě Berthy von Suttnerové, která byla jeho inspirací zejména při myšlence udělování ceny za mír. Nobel v ní napsal, že „jeho majetek má být použit na ocenění pro ty, kteří během předcházejícího roku prokázali největší přínos lidstvu“.
Tato závěť se datuje rokem 1896. A byla to právě Bertha Von Suttnerová, která poté 10. prosince 1905 obdržela jako první žena na světě Nobelovu cenu míru, kterou převzala 18. dubna 1906 v Oslo.
Svou neutuchající činností v oblasti humanitárních idejí, literární prací a činností pro zachování míru se stala nejproslulejší ženou před první světovou válkou.
Zemřela 21. června 1914 ve svých 71 letech, pouhý týden před sarajevským atentátem, který rozpoutal první světovou válku.
